Recenze na knihu
Carrie Soto se vrací Taylor Jenkins Reid

Tímto strhujícím, nezapomenutelným, emotivním, citlivým a výjimečným románem Taylor zas a znovu ukazuje, že psaní je jejím posláním. Je až neuvěřitelné s jakou zručností, propracovaností a neskutečnou uvěřitelností píše své knihy, jako by psala autobiografii, která se nikdy nestala. Když si na konci knihy budete googlit Carrie Soto a nebudete věřit vlastním očím, když jediné co vám to vyhledá bude tahle kniha. Tuto knihu bych mohla číst znovu a znovu a i přes to by mě to stále udivovalo. Taylor vám dovolí se s hlavními postavami smát i plakat a nechá vás uvěřit, že je znáte celý život. Kniha je plná citátů a životních mouder díky kterým se zamyslíte nad vlastním životem a opravdovosti lidských citů. No prostě dokonalost sama! Díky Taylor! ROZHODNĚ DOPORUČUJI! P.S. Tenis není moc moje parketa, ale díky tvůrčím schopnostem které Taylor má mě to nesmírně zaujalo a mě samou překvapilo, že jsem si s Carrie tolik podobná. Jen já osobně jsem doufala v trochu jiný konec, ale tak to u Taylor J. R. bývá...

Knihu jsem četla jako knižní předskokan a děkuji za tu možnost. Touto recenzí bych chtěla odpovědět na otázku, která by mě také jako potenciálního čtenáře osobně zajímala. Bude mě bavit kniha s tenisovou tématikou, když nejsem tenisový, á propos ani sportovní nadšenec? Pro začátek bych ráda trochu blíže představila děj. Carrie (mimochodem věděli jste, že je to zdrobnělina jména Carolina) se stala vládkyní všech tenisových kurtů. V první části knihy sledujeme její cestu, jak se svou urputností a tvrdou pílí vypracovala v tenisovou bohyni. Co na tom, že se při své cestě nestala miláčkem davů. Pár let po odchodu do zasloužilého tenisového důchodu (nepředstavujte si šedivou babičku s pletením, bylo jí 37) ale přichází Nicki Chanová, která má velmi blízko jí titul nejlepší tenistky sebrat. To si přece nemůže nechat Carrie líbit! Ale zvládne to po letech, nebo ji to naopak bude stát vše? A nyní bych chtěla odpovědět na prvně položenou otázku. A říkám rozhodně ano! Kniha je skvěle napsaná, text rychle ubíhá. Je velmi čtivá. Oceňuji, že se autorka nezabývá dlouhými popisy tenisových pojmů, ale vše plyne přirozeně. Co mi text trochu narušovalo byly španělské věty, které nebyly přeložené. Kratší sousloví se dala odvodit, s delšími větami už jsem měla trochu problém. Pokud chcete přečíst knihu, která je čtivá, ze zajímavého prostředí a s velmi kontroverzní hlavní hrdinkou, kterou jsem si já opravdu oblíbila, tak je tato kniha přesně to pravé.

Román z tenisového prostředí. Zajímavý, velmi čtivý příběh, který vás vtáhne do děje a nedokážete se od knihy odtrhnout. V knize mě pouze rušily některé používané španělské fráze. Konec je velmi nečekaný. I tak tuto knihu hodnotím jako zatím nejlepší od této autorky a dávám plný počet ⭐.

Krásná obálka, příběh z tenisového prostředí, chytí a nepustí dokud se nedostaneme k posledni slovu. Doporučuji.

Další kniha už prověřené autorky. Tentokrát z prostředí ženského vrcholového tenisu. Carrie za své tenisové kariéry stanovila rekordy a byla nejlepší tenistkou svojí doby. Teď je jí 37, je v tenisovém důchodu a sleduje, jak její rekord ohrožuje současná hvězda. A rozhodne se, že si ho nenechá vzít. Carrie je poměrně nesnesitelná a drsná ženská. V podstatě úplně jí chybí empatie a takt, rozhodně jí nechybí sebevědomí a bezohlednost. A tenis je pro ni úkol, už dávno to není zábava. Počítá se jen výhra. Otázkou tak zůstává, jestli Carrie návrat na kurty zvládne, a jestli se něco změní kolem i uvnitř ní. Knížka se četla v podstatě sama. Krátké kapitoly střídají novinové články a rozhovory. Příběh pak má velmi příjemné tempo. Točilo mě jen množství španělských vět a frází. Když jste vtaženi do čtení, nechce se vám loudit v překladači a vyhazovat se ze soustředění. Jinak za mě druhá nejlepší kniha od autorky, u mě pořád vede Daisy and the Six.

Moje oblíbená spisovatelka vydala další knihu. Carrie Soto se vrací patří k těm knihám, které prostě doma musím mít. Vtáhnutí do děje od prvních stránek! Ať napíše cokoliv o čemkoliv, její styl psaní je tak skvělý, že to bude stát za to. Knížka je především o tenise a jelikož o tenise nic nevím tak to bylo chvilkama složitější, ale nakonec mě to tak pohltilo, že mám chuť si ho zahrát Carrie Soto je jednička v tenise. Po letech se vrací k obhájení si titulu. Je jí 37 let, kdy opět vstoupí na tenisový kurt. Už jen tady je důkaz, že věk nic neznamená a i když je to fiktivní příběh, byl velice motivující ( pro mě jakožto sportovce). Carrie je upřímná, ambiciózní, cílevědomá, ale i arogantní. Díky své aroganci toho možná zvládla tolik. Je tam vidět její krásný progres od citového kamene až po romantickou dušičku, která touží po obejmutí a takovém tom “safe place” Ig: @and_y96

O tom, že je Taylor královna v psaní fiktivních životopisů, se nebudeme přít. To je zkrátka holý fakt. ~~ Carrie Soto je tenisová jednička, která kvůli zranění nastoupila do důchodu. Teď je ale její titul ohrožen a tak je nucena po pěti letech opět nazout tenisky a vrátit se zpět. Dokáže to? Obhájí svůj titul nebo už na to nemá? ~~ Miluju příběhy Taylor, protože jsou tak skutečné. Čtete o smyšlené tenistce, ale máte pocit, že ji znáte. Že ji chápete. Že s ní cítíte všechno - výhry, pády, bolest, radost. Že doopravdy existuje. ~~ Stránky mizí před očima a vám se odkrývá celý život Carrie. Od malička, kdy ji trénoval její otec a ona si kurt zamilovala až po její finální souboj. Sledujeme její nepřátele, bulvár, přátelé a rodinu. ~~ Tuhle knihu si doopravdy musíte přečíst, protože je výjimečná. Vzbudí ve vás emoce, o kterých jste netušili, že je máte a jste jich schopni.

Od Carrie Soto jsem měla vysoká očekávání, zároveň jsem se jí ale bála, protože jsem od autorky četla již Malibu v plamenech, které se mi nelíbilo, i když jsem si z té knihy pamatovala, že autorka psala čtivě. Tady mě jako dlouholetou fanynku tenisu nalákalo tenisové prostředí. Jsem šťastná, že jsem autorce dala druhou šanci, rozhodně si ji zasloužila. První je třeba říct, že v knize nehledejte žádná tenisová fakta a opravdové události, celé je to fikce, všechna jména, žádné opravdové tenisové osobnosti, žádné skutečné události, jen a pouze fikce. Příběh začíná v současnosti, poté pobudeme nějakou dobu v minulosti, pak se zase vrátíme do přítomnosti. Carrie Soto byla v devadesátých letech tou nejlepších tenistkou, byla neporazitelná, nejvíce titulů, nejvíce grandslamů. Zároveň ale nebyla úplně oblíbená, protože byla velmi urputná a samotářská. Po operaci odešla do tenisového důchodu a vypadalo to, že tam již zůstane. Ale o 6 let déle tu máme Nicki Chanovou, tenistku, která může překonat její rekordy, a tak se Carrie rozhodne zkusit svůj comeback. Je to vůbec možné nebo je to čiré bláznovství? Trénovat ji bude opět její otec a s přípravou ji pomůže tenista na konci své kariéry Bowe Huntley, protože nikdo jiný není ochotný s Carrie trénovat. Poté už jedeme turnaj po turnaji, událost po události. Hodně se řeší její vztah s otcem. Vzpomíná se na maminku, která jí zemřela ještě, když byla Carrie malá. Carrie se bojí opravdové lásky, protože ví, co se stane, když o ni přijdete, jako když její otec přišel o její maminku. Abych hodnotila maximem, asi bych se chtěla ještě trochu více podívat Carrie do hlavy, ale jinak to byla dokonalá tenisová jízda, pro mě, s překvapivým koncem. A tak to mám ráda. Několikrát i slzička ukápla.

Moc pěkná kniha,četla se sama. Ač nejsem velký tenisový znalec tak vysvětleno a popsáno dobře. Jediné mínus... spousta vět ve španělštině bez nějakého překladu,něco šlo samozřejmě pochopit,ale některé byly docela dlouhé. Překlad jsem nehledala a neřešila,ale občas mě to prostě rušila. Čekala jsem malinko jiný konec, takže za mě velké plus za ukončení příběhu

Za mě jednoznačně nejlepší kniha od spisovatelky. Postava Carrie mě fakt dost bavila a hltala jsem každou stránku. Dost jsem si oblíbila i jejího táty Javiera. Zkrátka skvělý příběh od začátku až do konce.

Velmi čtivý příběh, přečteno jedním dechem. Pouze mě trochu zklamal konec.

Pro hodně čtenářů tohle byla jedna z nejočekávanějších knih roku. Mezi ty se řadím i já. Autorka u mě excelovala knihou Sedm manželů Evelyn Hugo a další knihy byly stejně úžasné. Carrie Soto není výjimkou. Ačkoliv se v knize nachází hodně názvosloví používané v tenisu, nijak mi to neubralo na zážitku, který jsem z knihy dostala. Taylor ví, jak čtenáře doslova připoutat ke knize a udržet pozornost po celou dobu čtení. Carrie byla úžasná. I když byla pěkně tvrdohlavá, náladová a dost sobecká, stejně jsem si ji zamilovala. Naopak Bowe byl přesný opak Carrie – sladký a milující. Ne nadarmo se říká, že protiklady se přitahují. :)) V závěru knihy mě přepadla silná směsice emocí, kdy se mi oči lehce zalili slzami. Budu se opakovat, ale kniha byla neskutečně čtivá a dechberoucí. Za mě #mustread , který by vás neměl minout i když tenis není/nebyl vaší vášní. :))

Naprosto brilantní kniha. Autorka disponuje zcela výjimečným smyslem pro vyprávění neobyčejných příběhů, které Vás již od prvních stránek vtáhnou do děje natolik, že je téměř reálně prožíváte spolu s hlavní postavou. Doporučuji, doporučuji a ještě jednou doporučuji! Tato kniha je naprostý klenot mezi romány současné literatury. Nepochybně jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla.

Tenis je pro mě velká neznámá a trošku jsem se bála, že tím, jak je pro mě tohle téma cizí, bude pro mě zároveň tahle kniha neatraktivní. Opak je ale pravdou. Taylor prostě umí tyhle příběhy psát tak, aby vás naprosto vtáhly, ať už jde o jakékoliv téma a budete věřit, že jde o skutečné osudy. Kniha byla ohromně čtivá a Carrie mi byla velmi sympatická právě tou svojí ledovostí, protože právě díky tomu se stala nejslavnější tenistkou všech dob. Tenisu jsem tedy rozumět nezačala, ale to jsem asi ani nečekala. Co jsem ale čekala, byl jiný konec. Celý příběh postupně gradoval a gradoval, až už se blížilo grande finále. Pět hvězdiček bylo na dosah a pak… Stačila předposlední kapitola a všechno bylo rázem jinak. Carrie Foto určitě doporučuju. Jen já osobně doufala v jiný konec.

Na Carrie Soto jsem se opravdu moc těšila. Přečetla jsem tedy od autorky pouze Sedm manželů Evelyn Hugo, ale ta kniha mě tak dokázala vtáhnout, že jsem celou dobu přemýšlela, jestli je Evelyn opravdu jen fikcí nebo zda náhodou neexistuje. Nicméně díky tomu jsem očekávala od Carrie Soto něco podobného a z velké části se mi to i dostalo. A proč je mé hodnocení nakonec jen tři z pěti? Hned vám to povím. Knize nejde upřít čtivost, o tom žádná. Taky přesto, že jsem absolutní neznalec tenisu a který nesnáším od té doby, co jsem byla dítě a zkoušela ho hrát a hned mě trefil míček do nosu, jsem se celkem zapáleně nechala pohltit tenisovým prostředím a vlastně jsem dostala i chuť se na něj alespoň podívat. Jenže v téhle knize je příšerně velké množství cizích frází (tuším, že snad španělských) a jako pardon, ale aby v každém rozhovoru byly tyto fráze, kterým absolutně nerozumím, to prostě nechápu, proč? Proč tam aspoň někde není nějaký překlad nebo něco? Pochopila bych, kdyby to bylo ještě v angličtině, ikdyž to mi taky prostě vadí, protože ne každý umí anglicky, ale španělsky? Učí se běžně někdo španělsky? Já tedy ne, takže jsem vlastně hodně věcem nerozuměla. Většinou to tedy probíhalo, když Carrie mluvila se svým otcem a když se bavila s někým jiným, tak to tam vlastně skoro nebylo a dalo se to pak i hezky číst, ale bohužel tohle mi opravdu zkazilo dojem z celé knihy...

Než se mi kniha dostala do ruky, cíleně jsem se vyhýbala všem recenzím. Chtěla jsem si na ni udělat názor sama a nebýt ovlivněná ostatními - i když to bylo náročné, protože kniha na mě vyskakovala úplně všude! Od první strany jsem cítila jemné vibrace, které do psaní umí vložit snad jen @tjenkinsreid. Kdo četl její předchozí knihy (hlavně Evelyn), tak ví, o čem mluvím. Carrie je tvrdohlavá, cílevědomá a neúprosně si jde za svým i přes mrtvoly. V tenisovém světě má různá (ne příliš lichotivá) jména a nechává ji to naprosto chladnou. Tuto vlastnost jsem na ní obdivovala, protože hodit názor někoho jiného za hlavu já neumím. Co vy? Je vám jedno, co si o vás ostatní myslí nebo se tím necháte rozhodit? Od příběhu jsem dostala mnohem víc, než jsem čekala a zanechal ve mně krásný pocit, že je vše tak, jak má být. Skončil pro mě v ten úplně nejlepší a “nejnapínavější” okamžik, kdy nic není uzavřeno a zároveň je uzavřeno úplně všechno. Snad chápete, jak to myslím. Kdybych mohla, hodnotím mnohem výš, protože 5/5 je prostě málo. Taylor zkrátka umí.

Carrie Soto se vrací (Taylor Jenkins Reid) Má druhá knížka od autorky, která byla úplně stejně skvělá jako Sedm manželů Evelyn Hugo! Tentokrát je příběh o tenistce Carrie Soto, která se po ukončení kariéry vrací zpět na kurty, aby si udržela svůj rekord. Kniha je od začátku do konce nabitá napětím jako při skutečném Wimbledonu a je úplně jedno, jestli nepoznáte rozdíl mezi bekhendem a forhendem nebo jste tenisový profík. 
Nikdy by mě nenapadlo, že mě může takto moc vtáhnout knížka, která je plná tenisu. Já sama bych své znalosti o tenise dokázala spočítat na prstech jedné ruky. Ale i přes to jsem hltala jednu stránku za druhou! Stejně jako u Sedm manželů Evelyn Hugo jsem nechtěla věřit tomu, že Carrie Soto není reálnou postavou. Taylor Jankins Reid je skvělá autorka a její postavy jsou jako živé (to snad nemusím ani zmiňovat). Carrie jako hlavní hrdinka nesedne každému. Je hodně cílevědomá, chladná, arogantní a jde si za svým i přes mrtvoly. Ale já jsem si ji naprosto zamilovala a obdivovala! Její trenér, Javier, je její vlastní otec a ne není to takový ten klasický příběh, kdy ji otec ponižuje a využívá. Je to úplně naopak - velice ji podporuje, učí ji znovu vyhrávat, ale i vnímat pokoru prohry a samotnou radost ze hry. Není to ale kniha pouze o tenisu (i když tak z 90% ano ). V knize je i romantická linka, která byla milá, jemná a opatrná. Bylo hezké sledovat její vývoj a také vývoj samotné Carrie, která se nakonec dokázala otevřít milostnému vztahu. Carrie je po otci latinoameričanka. Některé promluvy mezi ní a otcem jsou tedy ve španělštině. Bohužel to pro mne bylo v příběhu dost rušivé a ocenila bych alespoň poznámku pod čarou či slovníček nejčastěji používaných výrazů. Taylor Jenkins má dar psát přesně tak, že otevřete knihu a zavřete až ji celou dočtete. Díky nim úplně zapomenete na okolní svět, protože nutně potřebujete otáčet další stránky, abyste se dozvěděli, jak příběh končí, ale zároveň se nechcete s jeho hrdiny loučit ❤️ Na tuto knihu jen tak nezapomenu. Bylo to opravdu skvělé čtení! To, že autorka umí psát, dokázala už ve svých předchozích knihách, takže se nemusíte bát, že by vás její novinka nebavila, i když vás tenis příliš nezajímá. Knížku moc doporučuji a věřím, že nebudete zklamaní, hlavně pokud jste také fanoušci T.K.Reid. Za mě jedno velké doporučení!!! 5⭐️/5⭐️

Královna tenisu Carrie Soto je držitelkou několika rekordů a výherkyní dvaceti grandslamových titulů. Každé vítězství si ale tvrdě vydřela. Proto nyní, šest let po odchodu do sportovního důchodu, když sedí na tribuně a sleduje US Open, si začne pohrávat s myšlenkou na návrat na kurt. Nelíbí se jí, že by její rekord převzala sebevědomá britská hráčka Nicki Chanová. Carrie se tedy ve svých třiceti sedmi letech rozhodne naposledy vrátit na scénu a vydobýt si zpět to, co jí patří. Jako trenéra si zvolí svého otce Javiera, který ji trénoval od jejích dvou let. Carrie se znovu musí potýkat nejen s přísným tréninkovým plánem, nepřízní sportovních novinářů, ale nakonec i se svým vlastním já. Tato knížka mě velice mile překvapila. O tenisu nevím vůbec nic, moje neznalosti však nevadily a čtení mě moc bavilo. Hodně cením autorčin talent popsat scénu poutavě, jako byste utkání sledovali v televizi nebo přímo na tribuně. Autorka dokáže čtenáře vtáhnout do příběhu, strhnout ho a pustit až teprve na konci. Možná by vás ani nenapadlo, že reálně žádná Carrie Soto neexistovala, tak věrohodně vše působí. Příběh má více rovin, nejde v něm jen o bezcitné a surové soupeření, ale i o osobní život vrcholné sportovkyně mimo závodiště, o její vztah s otcem atd. Hvězdičku strhávám za nepřeložené španělské věty v rozhovorech Carrie a Javiera. Nepředpokládám, že by mi uteklo něco zásadního, ale přece jen myslím, že tyhle větičky mohly být také přeložené. Případně bych na konec knížky přidala třeba alespoň krátký slovníček. Mno, aspoň mám v hodnocení rezervu, kdyby se mi od autorky líbila víc nějaká další kniha, můžu jí dát ještě lepší hodnocení. Ve čtení Taylor Jenkins Reid totiž rozhodně hodlám pokračovat! ;o)) Za recenzní výtisk moc děkuji @knihydobrovsky!

Kniha odehrávající se většinou na tenisovém kurtu. Fiktivní tenisová hvězda Carrie a její boj, dostat se znovu na výsluní. Taylor Jenkins Reid má dar napsat příběh, který nebudete chtít odložit, jak tomu bylo už u jejích předchozích knih. Jen mi trochu vadila ta španělština v textu, bez překladu.

Jsem naprosto dojatá! Ta kniha byla úžasná! Měla jsem po Daisy vysoká očekávání a nejsem ani trochu zklamaná. To je vždycky výhra. T.J.Reid opět postavila příběh na fiktivní známé osobě, v tomto případě to byla velice úspěšná tenistka ve sportovním důchodu, a já jsem znovu měla pocit, že čtu skutečný zbeletrizovaný životopis. Tenis nijak neřeším, ačkoliv ho manžel rekreačně hraje (mnohokrát se mi snažil pravidla vysvětlit, ale dost marně), a stejně mě to neskutečně bavilo! Prožívala jsem každou hru a byla v nervu, jako kdyby to byla skutečnost, což jsou pocity, které prostě autorka navodit umí. Stejné pocity jsem měla na začátku roku i Biatlonových legend, a to byl skutečný životopis. Zároveň je velmi důležitý vývoj Carrie, která není úplně nejsympatičtější a nejoblíbenější osobou pod sluncem. Má velké sebevědomí, velké cíle a nedává si pozor na pusu. Její životní příběh, priority a vztah s otcem/trenérem i ostatními lidmi, byly skvěle popsané. Já tomu všemu věřila, chápala jsem a hltala každou stránku❣️