Kde jsi, když nejsi E-kniha

Celý příběh byl popsaný s takovou citlivostí, vulgaritou, precizností a rozbitostí, jak všech postav, tak sestavení kapitol. Neskutečně mě to bavilo. Celá kniha je čtivá, psaná s láskou, bolestí i něhou, promlouvá ke čtenáři, vede ho za ruku, objímá jako Marek objímal Dášu, je to dusivé, depresivní a vyvolává existenční otázky. Popsání pocitu lásky a touhy po pozornosti unavený ženský tak, že i když to odsuzuješ, tak to vlastně chápeš. Chápeš tu urgenci autorky mluvit ke čtenářům, připravit je na to, na co se připravit stejně nejde. Skvělý!

Od začátku jsem měla problém se do knihy vůbec začíst. Bylo mi kolikrát trapně z vyjadřování jedné z postav. Takhle snad nemluví ani puberťáci. Kapitoly jsou přeházené a kniha je dost zmatečná. Opravdu jsem měla šílený problém ji vůbec dočíst.

Další můj čtenářský pokus a opět mě styl psaní autorky jaksi míjí. Puritán rozhodně nejsem, nicméně jistou úroveň očekávám a tu celkově v poslední době u p. Radky vnímám jako spíše klesající, žel bohu. Přeji autorce štěstí a klid vně i uvnitř.

Kniha se mi opravdu špatně četla a nebyla to chyba proházených kapitol. Kniha je napsaná hodně stroze, věta za větou, sled hromady nezajímavých slov. Vulgarismy celý ten nezajímavý děj trochu rozbíjejí, ale celé je to i tak jako pěst na oko...

Pod zdánlivě dokonalým obrázkem středostavovského manželství Dagmar a Marka se začnou objevovat tak velké trhliny, že už společný život nelze zachránit. Alespoň z jejího pohledu. Její matka a vlastně ani Marek to nechápou, vždyť Dagmar má vše – milujícího manžela, dům, psa, dvě děti. K odchodu sbírá síly asi dlouho, poslední impuls jí dá to, že si najde kolouška. A příběh rozpadu jednoho manželství může začít. Kde jsi, když nejsi se nečte lehce. Ten příběh je všechno, jen ne příjemný. Jde silně proti srsti. S každou otočenou stránkou si říkáte, jestli tohle máte, stejně jako hrdinka, zapotřebí. Máte. Ke čtenářskému nepohodlí ještě přispívá i nelineárnost vyprávění. Jak vše dopadne, se dozvíte v první třetině knihy. Přesto touha dočíst se, co k tomu vedlo, je silná. Osmý román Radky Třeštíkové je syrový, hutný, plný vulgarismů. Postavy a ani události nejsou příjemné, zvlášť manžel Dagmar Marek je dobře napsaným antagonistou a to, co Dagmar provádí, je vynalézavě kruté. Po přečtení knihy nemáte odpovědi na všechny otázky. Jak je v příběhu i řečeno, znáte pouze jeden úhel pohledu. Román je totiž vyprávěn v ich formě z pohledu hlavní hrdinky. Pouze v jedné kapitole, té asi nejdůležitější, se postava vypravěče mění. Takže vám hlavou vrtá otázka, zda si opravdu z jednoho vyprávění můžeme utvořit celkový obrázek úpadku manželství? Asi ne. Za rozpadem vztahu vždy stojí dva. Tento román ale ukazuje, že velikost podílu nemusí být vždy rovnoměrná. Také musíte uvažovat, kolik žen či mužů žije v podobně zraňujících manželstvích, které je kousek po kousku připravují o sebe sama. Kolik lidí pod fasádou dokonalosti tiše trpí a umírá zaživa? Co vše člověk pro děti a zdání dokonalé rodiny musí obětovat? A kdy konečně pohár trpělivosti přeteče, aby jedinec našel odvahu a vnitřní sílu z toho nekonečného koloběhu vystoupit? Spousta zdánlivých nic navršena na sebe nakonec spustí lavinu. Jak říká sama Dagmar: „Jo, občas se prostě jen nahromadí spousta drobností.“ Banalitu Bábovek nečekejte. Nad touto knihou musíte přemýšlet, ale ona se vám odmění. Třeba už jen zjištěním, že vaše vztahy nejsou tak poničené, jako ty v knize. A pokud jsou, vezměte nohy na ramena. Jinde bude líp. Za mě 4*/5* a těším se na další autorčiny knihy. Ovšem někde jsem četla, že si chce od psaní dát pauzu. Snad nebude dlouhá.