Šikmý kostel Balíček (2 ks)

Právě dočteno. Kniha je nádherná. Připomněla mi jak těžký život měli naši předkové a čím si museli projít v době války. Kniha se čte jedním dechem a já se těším na druhý díl.

Je pro mě hodně těžké nemluvit o této knize jen v superlativech, protože autorka píše o „mém“ kraji a píše o něm tak nádherně a citlivě, že to ponechá jisté dojetí a sníží možnosti objektivního hodnocení. I tak se vynasnažím. Příběh je vyprávěn z pohledu třetí osoby a sleduje rodiny horníků a jejich osud, který byl původně pevně spjat s šachtami, ale po událostech roku 1894 se změnilo mnohé. Jednotlivé části knihy jsou uvedeny jménem postavy, jejíž cestu chvíli čtenář spolu s ní půjde a je rozdělena po letech. I tak se však autorka striktně nedrží jen jednoho osudu a nebojí se zamíchat kartami ve stínu reálných událostí a doposud existujících míst. Příběh zmizelého města, po kterém lze dnes nalézt pouze onen Šikmý kostel, přibližuje česko-polské pohraničí s přilehlým okolím a ukazuje, jak těžká byla hornická obživa a nestálý život pod věžemi. Pokud to tu znáte, je to pro vás ohromné plus, pokud však ne, vůbec to nevadí. Šikmý kostel je báječnou možností seznámit se „severem“ a přitom se necítit o nic ochuzen. Tak neváhejte, není nad čím.

Velmi se mi líbila, zajímavý pohled do minulosti, popis jak se měnila krajina i lidé s postupem času se mi moc dobře četl, ani si neuvědomíte, že vlastně čtete kroniku...

Velmi čtivý román o životě, který si mnozí neumějí ani představit. Generace lidí, kteří neznali nic, než dřinu na šachtách a pak doma na poli, aby se vůbec uživili. Doporučila bych všem, kdo jsou dnes věčně nespokojení s tím, co mají

Miluju, jak autorka dokonale vykreslila život v oblasti staré Karviné, jak mi dokázala velmi detailně přiblížit, jak lidé na začátku 20. století žili, jaké řešili problémy, čím se živili. Vlastně mám pocit, že ti lidé doopravdy žili. Že na konci najdu obrazovou přílohu, kde bude fotka Barbory, Julky, Barky a všech dalších. Knížka je postavená na velmi detailním historickém průzkumu, na hodinách a hodinách rozhovorů autorky s každým, kdo měl k tématu co říct. Jak sama zmiňuje v doslovu, některé části naší historie, například solné pouti, nejsou moc známé a existuje k nim velmi málo historických podkladů. Proto jí patří velký dík za to, že se i takovéto zajímavosti dostanou do povědomí a neztratí se v propadlišti dějin.