Nebojte, pěšky se daleko nedostane E-kniha

 

Je možné najít humor – sžíravý, bořící veškerá tabu, humor, u něhož nevíte, jestli se smát, nebo brečet – v příběhu osmatřicetiletého karikaturisty, který je současně kvadruplegik a léčící se alkoholik? Odpověď zní ano, pokud je tím karikaturistou John Callahan, jehož skandální dílo zdobilo stránky časopisů Omni, Penthouse a The New Yorker – a pokud ho navíc vypráví vlastními slovy a obrázky.

 

Callahanovo necenzurované líčení vlastního problematického a občas neuvěřitelného života je navíc skutečně inspirativní. V této osvobozující knize nám bez sebelítosti nebo pokrytectví vypráví, jak provozuje kvadruplegik se zdravým libidem sex, jaké to je žít v bezvýchodném bludišti sociálního systému, kde humorista nachází náměty pro své vtipy, a jak člověk, který nemá nejmenší důvod v cokoliv věřit, může najít svou vlastní víru.

 

Podle předlohy Callahanovy knihy Don't Worry, He Won't Get Far on Foot natočil v roce 2018 americký režisér Gus Van Sant stejnojmenný životopisný film.

 

***

 

John Michael Callahan (1951–2010) byl americký karikaturista, kvadruplegik, alkoholik, provokatér… Narodil se v Portlandu v Oregonu a ve věku šesti měsíců byl adoptován irskými katolickými manželi Callahanovými. Vyrůstal v Dalles, 80 mil východně od Portlandu, společně s pěti sourozenci. Jeho kreslířský talent se projevil už v katolické škole, kde vytvářel karikatury spolužáků a učitelek-jeptišek.

 

Ve třinácti letech při smuteční hostině na babiččině pohřbu ukradl a vypil láhev ginu, čímž odstartoval čtrnáctiletou éru těžkého alkoholismu. Alkohol sehrál svou roli při těžké automobilové nehodě, následkem níž ochrnul na celé tělo. Pohybovat mohl pouze hlavou. V pití pokračoval i během následné rehabilitace. Kvůli alkoholu se propadl na nejhlubší dno. Po jednom zážitku hraničícím s halucinací se rozhodl s problémy zabojovat. Začal navštěvovat protialkoholní poradnu a připojil se k Anonymním alkoholikům. Od té doby se alkoholu nedotkl. Zapsal se na Portlandskou státní univerzitu, kde získal bakalářský titul.

 

Poté, co podstoupil rozsáhlou fyzioterapii, byl konečně schopen „udržet“ pero. V roce 1981 se tedy mohl vrátit ke karikatuře. Své obrázky začal prodávat. Později, jak jeho kariéra rostla, zdobily jeho kresby časopisy Penthouse, The New Yorker, The Chicago Tribune a mnoho dalších. Z jeho kreseb byly vytvořeny také dva kreslené televizní seriály (Pelswick, Quads). Jeho umělecký styl byl jednoduchý a často drsný, i když stále čitelný. Callahan se stal nejoblíbenějším a zároveň i nejkontroverznějším karikaturistou. Reakcím kritiků se vysmíval, zatímco se těšil z těch pozitivních, které dostával od fanoušků se zdravotním hendikepem. „Moje jediné měřítko, zda jsem zašel příliš daleko, je reakce, kterou dostávám od lidí na invalidním vozíku nebo s háky na ruce,“ uvedl Callahan v rozhovoru pro časopis The New York Times v roce 1992.

 

***

 

 

„John je ten nejzábavnější chlápek na čtyřech kolech.“

Robin Williams

 

„Drsný, šokující, zvrácený, nechutný – Callahan si vysloužil všechna tato adjektiva, která znějí uším karikaturisty jako rajská hudba.“

Matt Groening, tvůrce Simpsonových

 

„Buď je geniální a brutálně upřímný, nebo duševně chorý.“

The New York Times Magazine

 

„Ať se jdou kritikové bodnout. Já Callahana miluju. Jeho vtipy jsou jako francouzská líbačka s vlastní babičkou. Jestli je to tak špatné, tak proč se vám to tak líbí?“

Dave Attell, komik a moderátor pořadu Insomniac with Dave Attell na stanici Comedy Central

 

„Callahan je tak srandovní, až to děsí, a my to milujeme, doopravdy to milujeme.“

Los Angeles Times Magazine

 

„Callahan opravdu zachází příliš daleko a vezme vás tam s sebou. Zahýbe vám svaly, o kterých ani nevíte, že je máte.“

Roy Blount Jr.

 

„Když se lidi smějí, až se za břicha popadají, a pak řeknou ‚To není ani trochu legrační‘, můžete na to vzít jed, že mluví o Johnu Callahanovi.“

1. J. O’Rourke, autor knihy Holidays in Hell

 

„V porovnání s ním vypadá moje práce normálně.“

Gary Larson, tvůrce komiksových stripů The Far Side

 

„Jeho styl byl hrubě nahozený a trochu amatérský, ale měl v sobě jisté kouzlo, které mi přišlo výjimečné. A když jsem začal přicházet jeho humoru na chuť, uvědomil jsem si, že to je něco výjimečného. Byl to těžce černý humor, přesně takový, jaký miluju.“

Bill Plympton, animátor

 

Sdílet