Fairy Tale

„Myslím, že někdy víme, kam směřujeme, i když se domníváme, že ne.“ Bylo nebylo, žil byl jeden sedmnáctiletý chlapec jménem Charlie Reade, který pomohl staříkovi Howardu Bowdichovi po pádu z žebříku netušíc, jak moc mu tento dobrý skutek obrátí život naruby. Nebyl to žádný kouzelný dědeček, který plní přání, nýbrž osamocený uzavřený podivín, jemuž dělala společnost pouze stará fenka jménem Radar pojmenovaná po oblíbené seriálové pohádce s názvem M*A*S*H*. Charlie ale velmi brzy zjistil, že i když to nebyl dědeček pohádkový, byl alespoň pohádkově bohatý a, což je pro příběh nejdůležitější, měl jedno velké tajemství. Za zamčenými dveřmi zahradní kůlny stojící na jeho rozsáhlém pozemku skryto bylo schodiště ostře se stáčející do hlubin země, jež představovalo jakýsi portál ústící do říše Empis, kde mnohé připomínalo výjevy ze známých pohádek, jako například mořská víla ležící zmasakrovaná v okrasné fontánce. Vždyť i samotná cesta do této úchvatné země, jehož obyvatele sužovala zhoubná nemoc - šedivina, která v pomalém tempu devastovala jejich vzhled k nepoznání -, byla jakousi obdobou pohádky o Jackovi a fazoli, tedy s tím rozdílem, že Jack musel šplhat po fazoli do závratných výšin, kdežto Charlie sestupovat po schodišti do hlubin. „...všechny pohádky, které jsem v Empisu nalezl: od obuvnice a husopasky přes domy tří malých prasátek až po zlé sestry, které by nikdy nevzaly svou krásnou mladší sestřičku na bál.“ Komu není Kingova tvorba cizí, ten ví, že jsou i jiné světy než tento. Empis připomínající spíše středověk je technicky mnohem méně vyspělejší než náš svět (i když se zde v minulosti proháněly trolejbusy) a Charlie, který se sem vydává hlavně proto, aby zachránil umírající fenku Radar, zjišťuje, že za úpadkem celé země stojí krvavé sesazení královské rodiny a nová nadvláda tyranského Vraha křídel a jeho nočních vojáků. Celou krajinu zahaluje Lovecraftovská ponurost, na jehož díla Pohádka odkazuje více než byste čekali. Pobavila mě Charlieho domněnka, že v minulosti Empis navštívil i sám Ray Bradbury, který pak své zážitky zužitkoval při psaní románu Tudy přijde něco zlého (Something Wicked This Way Comes,1962). King si v minulosti již několikrát pohrál s námětem cestování do jiných světů/dimenzí. Zavzpomínat můžeme například na román Z Buicku 8, sérii Temná věž, novelu Mlha či povídku Zkratka paní Toddové. Pohádka ale asi nejvíce připomíná příběhy z Teritorií, které King představil společně se spoluautorem Peterem Straubem v románech Talisman a Černý dům. I když je kniha plná akce a díky kratším kapitolkám se dobře čte, paradoxně je nejvíce poutavá první třetina, která se odehrává ještě před vstupem do „pohádkové“ říše. Rodinná tragédie, démon alkohol a přátelství mladého chlapce a starého muže, to je půda, kde je King pevný v kramflecích. Vždyť poslední zmíněné autor použil již několikrát, například v románu Srdce v Atlantidě nebo novelách Nadaný žák a Telefon pana Harrigana. Když se navíc na scéně objeví hamižný padouch lačnící po bohatství, příběh dostává krimi grády ve stylu Práva nálezce, tedy druhé knihy trilogie o mercedesovém vrahovi. A pak příjde Empis a zbývající dvě třetiny knihy, které se dají označit za temnou fantasy, young adult drsnějšího ražení. Mix Nekonečného příběhu, Dračích očí a epizody Her o trůny, chcete-li přirovnání. Čtenáře určitě potěší ilustrace dvojice Gabriel Rodriguez (dvorní ilustrátor komiksových scénářů Joe Hilla) a Nicolas Delort, které zdobí začátek každé kapitoly stejně tak, jako bodová osnova lehce naznačující děj následujících stránek, což má dodat atmosféru klasických tajemných a dobrodružných románů ze starých dob. Mě osobně tato „prozrazující“ shrnutí při čtení dost vadila a snažil jsem se jim nevěnovat pozornost, jelikož nevidím nic přínosného na tom vědět děj dopředu. Ale chápu záměr autora. Pohádka je dílo DOST JINÉ než je u Kinga zvykem a asi největší podobnost vidím v již zmíněných Dračích očích, tedy pohádce, kterou autor napsal v 80. letech pro své děti. Klidně by se mohlo jednat o začátek nové fantasy série, která by šla ve stopách Temné věže. Empis je rozlehlý a materiálu by bylo tedy jistě dost. Ale stejně jako tomu bylo u Dračích očí, King dal jasně najevo, že jde o samostatný příběh s uzavřeným a uspokojivým koncem. Sice se jedná o pohádkový příběh o zradě, pomstě, hrdinství a věčném souboji Dobra se Zlem, ale díky drsnějším pasážím a častým vulgarismům bych předčítání dětem na dobrou noc raději vynechal a knihu založil někam do horních polic knihovny, aby je titul zbytečně nelákal.

MŮJ PRVNÍ KING a určitě ne poslední! Samozřejmě jsem byla zvědavá, jestli King bude čtení pro mě (mám ho zaškatulkovaného v hororech a těm úplně neholduji) a jaké bylo milé překvapení, že BUDE! Začátek se může zdát někomu trošku zdlouhavý a popisný, ale mně tento styl zcela vyhovuje – daleko lépe jsem vtažená do příběhu a plyne mi krásně před očima se všemi svými detaily. Je uvěřitelný, představitelný, postavy dobře popsané,… V průběhu příběhu autor odkazuje na různé pohádky pomocí hlavní postavy – Charlieho, kterému buď někdo připomíná pohádkovou bytost nebo situace, do kterých se dostává, jsou jak z pohádky, ale pozor - spíše té od bratří Grimmů. Myslím, že je tam vše, co by mělo v pohádce (takové temnější) být – přátelství, kletba, dobro, zlo, odvaha, dobrodružství, naděje – ale co ten šťastný konec, jako v pohádkách…nechte se překvapit a přečtěte si jí! 😊 Mimochodem anotace mi přijde jako jeden velkej spojler :-D, ale možná je to u Kingových knih, díky zdlouhavému rozjezdu, pravidlem. Třetí věta anotace a v knize jsme až na straně 200.

Tak čtivého Kinga jsem snad ještě nečetla ! Ani na chvíli jsem se nenudila a těžko se s příběhem loučila.(A to se mi nestává.) K tomu ilustrace na začátku každé kapitoly tomu dávají tu třešničku na dortu. ••• Ze začátku se příběh vypráví v našem světě, kde se podle Kingova zvyku, který nikdy neomrzí, buduje vztah mezi mladým klukem a starým pánem. Je až reálně vystižen. Pan Bowditch jako asociální a nevrlý děda versus mladý Charlie plný života a elánu. Jejich vzájemné popichování a ironie byly osvěžující. A když jsem četla o vztahu Charlieho a feny Radar, často jsem myslela na svou zesnulou psí kámošku... Charlie je typický hrdina. Obětavý, dobrosrdečný, a jeho vztah s otcem je hrozně milý. Zažil si toho dost a to ho posílilo. Líbil se mi jeho vyvíjející se charakter. Jak se měnil vzhledem k událostem a úkolům, které se naskytly. ••• V příběhu se často naráží na pohádky (překvapivě dle názvu...). Ať jde jen o člověka, který až děsivě připomíná Charliemu nějakou pohádkovou postavu nebo samotné bytosti či prostředí Empisu. Ale nenechte se zmást. Nejsou to ty roztomilé pohádky, které vždy dopadnou dobře s duhou na konci. King poukazuje na pohádky bratří Grimmů, které také všichni známe, ale málokdo si na ně vzpomene. Temné, morbidní a tajemné. To jsou pohádky dle Kingova gusta. ••• Shrnula bych to tak, že to byla jízda. Mám parádní zážitek z četby, jaký jsem už dlouho nezažila a je vidět, že starý King to stále umí! Pohádka je příběh o vztazích, kletbě, šířící se chorobě, dobru a zlu, nemrtvích, mrtvých, temném městu, odvaze a lásce ke svým blízkým. Doporučuji těm, kteří mají rádi fantasy a chtěli by si od Kinga něco přečíst. P.S. Nehleďte na počet stran, čte se to samo!

Jedním slovem…skvělé. Nemohla jsem se odtrhnout. Celý děj utekl tak neskutečně rychle, že mě mrzelo, že už je konec. Skvěle vystavené postavy a jejich vztahy. Doufám, že se do tohoto světa budeme mít šanci ještě vrátit a že Pohádka není poslední knihou o princi Charliem.

Nejsem rychločtenář, ale těšila jsem se na svou chvíli klidu abych mohla pokračovat ve čtení. Musím prozradit kousek děje, ale Charlieho myšlenka, že našich 12 hodin v "práci" je pro psa tři a půl dne čekání je úžasná. 😉