Recenze na knihu
Sudetenland František Kotleta,Leoš Kyša

64 roků žiju ve Varnsdorfu, což je takový pohraniční čudlík s cca 15 tisíci obyvatel v severních Sudetech. Tady se odehrávají až neuvěřitelné "sci-fi příběhy". Bohužel jsou psané rukou konkrétních místních politiků. Absurdní na tom varnsdorfském koloritu je fakt, že město dostalo snad nejvíc na frak až po roce 1989. A tady souhlasím se slovy p. Kotlety, že zakopaný pes je v tom, že místní politické partičky, které porůznu po roce 1989 zrovna ovládají radnici, pouštějí k občanům svoje vypreparované sci-fi informace – s jediným záměrem: Aby si prosadily svoje projekty, svoje investice a svůj soukromý byznys. Pro úplnost nutno dodat, že tito místní sci-fi politici bojkotují podstatu demokratické samosprávy a převzali nejhorší nešvary z časů komunistické autokracie. Někteří nepochybně také proto, že se, pod praporem KSČ, v politice angažovali už v časech hluboké husákovské normalizace.

Na knihu jsem byla velmi zvědavá, už jen z důvodu abych mohla okusit nový styl psaní mého oblíbeného autora. 🔻 Čtení ubýhalo jako voda a celý příběh hezky plynul aniž bych se dostávala do hluchých míst. Děj není nabitý akcí, tak jak jsem u Kotlety zvyklá (však toto vlastně ani Kotleta není, že ?😊), ale drží nás v takovém příjemném napětí a mozek stále přemýšlí co mu uniklo. 🔻 Nejvíce jsem si užívala vtipné prupovídky během opravdu vážných situací (ano, tohle už je naprosto typická Kotletovina) 😁. 🔻V knize se objevují novinové články z období roku 1990, které jsou vždy úvodem nové kapitoly - zajímavý nápad. Spousta takových maličkostí ukazuje, jak má pan Kyša blízko k novinařině. Tuto svoji lásku promítl i do této knihy, včetně lásky k Bruntálu a jeho okolí. 🔻 Konečné rozuzlení mne překvapilo i nepřekvapilo. To, proč se to semlelo jsem vyřešila už vcelku brzy, ale kdo to vše organizoval, no to mne nenapadlo, ale vyloženě na zadek jsem se z toho neposadila. To se ale nedá říct o úplném závěru. Ten mne dostal a dost... nečekala jsem takový konec. A to v dobrém slova smyslu, mám prostě ráda autory, co se nebojí i těch ne zcela šťastných konců. Knihu doporučuji všem, co vykouří aspoň krabičku startek denně, všem, co mají v sobě staré křivdy, všem, co si rádi zahrávají s otázkou CO BY KDYBY?, a taky všem co milují novinařinu a Bruntálské okolí :)

Sametová revoluce ve světě, kde neproběhl odsun Němců. Po třech knihách ze série Legie, kterou jsem si hned oblíbil ( zítra doputuje zbytek série) se ke mě dostala tato kniha. Sudetenland je příběh novináře který se zaplete do vraždy bývalého inspektora gestapa a jeho smrt otevírá staré křivdy i dávná tajemství. Vítejte v Československu na počátku devadesátých let, které je jiné než si pamatujete. První co zaujme je a to jsem ještě neviděl oddělení kapitol. Za mě perfektní nápad. Příběh super, akce fajne a postavy si oblíbíte. Pevně doufám, že v tomto stylu bude autor pokračovat, protože krimi/Thriller je moje oblíbená četba. Co překvapilo je zmíňka o skupině Telex ( z mého města) v novinovém článku.

Těžké téma si vybral Leoš Kyša . A já si konečně tuto knihu přečetla. MOC DĚKUJI KNIHY DOBROVSKÝ, Kateřina Valterová, Kačíí Horylová , Adam Pýcha a ostatním, kteří se podíleli v Ostravě na #kniznim festivalu, na kterém byla možnost si s autory popovídat, nechat si knihy podepsat a poslouchat jejich zážitky a vyprávění o jejich psaní a tvorbě asamozřejmě samotnému autorovi za autogram a povídání. A já si nemohla nechat ujít tuto příležitost... A teď už ke knize samotné. ⭐⭐SUDETENLAND ⭐⭐⭐ 288 stran @Nakladatelstvi Vendeta Na počátku devadesátých let proběhl pád komunistů tzv. sametová revoluce. Mnozí z nás ji zažili, tak víme o co tehdy šlo. Nebylo to lehké pro mnoho lidí, studentů, kteří se odhodlali postavit se totalitnimu režimu a udělat konečně něco pro jeho KONEC. Život lidí na Bruntalsku, jejich problémy s szitim tamních obyvatel s Romy a Němci. Nenávist mezi Čechy, Němci a Romy. Ponura atmosféra této doby, kterou autor vystihl s nápadem alternativní realitou. Tak trochu mi to ale kazilo příliš mnoho postav. Odsun sudetských Němců ve velkém se ale nějak nekoná a v pohraničí jich přeci jen několik zůstává. A lidem - Čechům se to samozřejmě nelíbí a tak se začínají otvírat staré rány a křivdy jen aby se pomstili. Situace začíná být velmi napjatá a vyvrcholí vraždou bývalého gestapackeho inspektora. Reportér David pátrá na vlastní pěst a co policie?? Tajemné Fidorovo zlato nacistické medaile nenechají mnohé spát. Zloba, krutost, závist, nenávist a hlavně strach z toho co bude dál a co vědí jeden o druhém... Můj názor je, že si autor tentokrát ukousl velmi velké a těžké sousto s timto tématem. Ne každý to tak jak to myslel, pochopí. A ne každý zažil toto těžké období. Dávám 4⭐⭐⭐⭐z 5 a těším se na další jeho knihy. Už jste měli tu čest a četli tuto knihu???

Přiznám se, že se jedná o první knížku od autora, která se mi dostala do rukou. Vděčím za to především poutavé obálce a celkově tématu druhé světové války aneb "co by bylo kdyby". Za mě rozhodně super počtení. Příběh nenáročný, poutavý, i když je pravda, že jsem se v něm místy lehce ztrácela (častokrát jsem tápala nad tím, kdo je kdo), ale od čtení mě to neodradilo. Hlavní postavy super a téma libovka. Jde vidět, že pan Kotleta ví o čem píše a že historii má naštudovanou řádně, což se jednoznačně cení a krásně se to odráží na příběhu. Pokud jste milovníky tématu druhé světové války a nevadí Vám fakt, že se nejedná o historická fakta ale o alternativní svět, který je na historických faktech pouze založen, tak jednoznačně doporučuji!! :)

,,Je parnáct minut před půlnoci a já jsem tě právě dočetla. Vybrala jsem si tě dnes ráno. Začala číst v deset ráno, malém přejela zastávku kde jsem musela vystoupit. To všechno kvůli Tobě, tak čtivá jsi” Pronesu do ticha svého pokoje kde oddychuje můj věrný čtyřnohý společník, znavený jen šustěním stránek. Takhle kniha, tenhle příběh, tohle vyprávění, tenhle osud vetkaný do písmen vtáhne každého do neuvěřitelného světa z pera Mistra. Čte se sama, od první věty se stanete otrokem každé další stránky a nenajdete klid dokud nedočtete. A pak budete možná stejně jako já ještě dlouho sedět a přemýšlet o světě ve kterém žijete, o světě do kterého jste se narodili a o světě ve kterém možná víte co znamená - cítit se jako doma. Kniha o lásce, nenávisti a hledání ztraceného domova lemovaného vraždou, příběhy toho co jsme si jako lidé schopni udělat. Co člověk ve jménu lásky a nebo nenávisti je schopen udělat druhému člověku a v tichosti žít tak jako by se nic nestalo. Ano, ten surový humor, ta výstavba postav, ty články z novin a styl psaní vás vtáhnou a nepustí do poslední stránky. Někdy se budete smát, někdy kroutit hlavou a někdy možná stejně jako já, křičet do ticha kolem sebe jen tak ,,sakra” Při čtení téhle knihy vám bude jedno jak moc vás tlačí polštář nebo že se vám z hladu kroutí žaludek - všechno totiž může počkat až bude konec. Slovo o pěti písmenkách, které vás posadí na prdel až vám dojde že takhle to vážně skončilo.

Hodně čtivá detektivka, po které zůstane pachuť, že by se z toho dalo vystříkat rozhodně víc.

Muj komentář nemůže být nezaujatym hodnocením knihy, průběhu. Jsem totiž sudeťak, být náplava ale tato zem se mi stala mým heimat. Když jsem se začetl do knihy a zjistil jsem že se částečně odehrává ve Dvorcích byl jsem překvapený, kdybych to věděl dříve sáhl bych po ni okamžitě. Když jsem četl v příběhu o luxusních domech na Palackého ulici, říkal jsem si že autor patrně nikdy ve Dvorcích nebyl jsou to totiž paneláky, ale posléze jak příběh šel dál jsem pochopil že autor Dvorce zná velmi dobře. Já jsem zde trávil taky hodně času na prázdninách mám zde část svých kořenů, dnes už na hřbitově. A v tomto ohledu je kniha pro mě úžasná protože jsem ji prožil úplně jinak. Naprosto živě v mé hlavě proběhl tento příběh. Dvorce jsou krásné a zároveň smutné místo, drsně ho poznamenal socialismus ale těch následných 35. jim taky moc nepomohlo. Před měsícem jsme tam byl a ja si myslím že v této republice už nenajdete příliš mnoho starých napisu švabachem na budovách, ve Dvorcích najdete, ještě pořád uvidíte na staré stodole na ulici Nemocniční stále viditelnx německý nápis částečně přemalovány smýty nápisem českym už lépe čitelným "státní statky..." To je 35 let po pádu KSČ, 80 let po válce... Co více dodat.... Je třeba konstatovat že ne všechni Němci byli odsunuti je specifická oblast - Hlučínsko kde odsun v takové míře neproběhl. Běžte se podívat do Hlučína, Kožních, Kravař, Bolatic, Hati, Příště a srovnejte si to s Dvorcmi. Problém není v tom "čechiše švajnerajn" v kultuře čechu vs. němců. Problém je v te migraci - zda území obývají lide kteří to mají jako svůj domov, nebo lidé sestehovani kdoviodkud kdoví s jakým šrámem na duši... Ti vykořenění je podle mě příčinou nepořádku, úpadku a nedostatečné pospolitosti. Na Hlučínsku úrodnosti problémy nejsou. Tam nežijí Němci a Češi. Tam žijí prajzaci, v Hati hačani, v Bolaticích bočani... Je to jejich - náš heimat, domov. Ty problémy zde popsané vždy vyvolávají ti kteří podle hesla rozděl a panuj míří na ty nejhloupější, nejprimitivnější lidi sledujíce vlastní zájmy takto vytváří dymovou clonu pro své rejdy. To platilo ve 30tych letech, 50tych, 90tych a mrkněte do novin do internetových diskusí dnes - je to jiné? Pekna kniha, nutící k zamyšlení. Co mě velmi mrzí je že jsem si pozdě uvědomil že je spousta věcí na které bych se rád zeptal babičky, prababicky ale už ti nejsou, ačkoli tu byly dlouho...

Konec mi vyrazil úplně dech.

Velmi zvláštní kniha o problematickém odsunu sudetských Němců. Líbí se mi, že je tento problém ukazován z obou stran. Samotný příběh je pro mě velmi dobře napsaný, čtivý a kniha má spád. Určitě se podívám na další knihy autora.

She gut, Herr Kyša

Zajímavé téma, na které jsem byl zvědavý. Zklamaný jsem rozhodně nebyl. Kniha se četla velmi dobře.

No, vzhledem k tomu, že jsem ze sudet, ze severní Moravy, čekal jsem možná právě od autora víc, nota bene, když je odtamtud. Možná konstrukce, ale míra zápletky se mě zdá překonstruoovaná. No budiž, přečteno ale jen silou vůle. Vždy dočítám knihy...

Nezklame, dobře se čte

Styl pana Kotlety je znát z celé knížky, i když je méně "akční". Děj se odehrává na přelomu 80. a 90. let, tu dobu vč. osobností dobře pamatuji. Při čtení mě ale mrazilo, když jsem si uvědomila, že se mi děj podvědomě posouvá do dnešní doby a mizí hranice mezi fikcí a realitou... problémy nacionalismu a xenofóbie budu bohužel asi stálé.

idealistická detektivka z devadesátých let, není to kotletovská klasika, kdo hledá nesmrtelné hrdiny, musí jinam

Napínavý detektivní příběh z prostředí pohraničí v alternativním Československu krátce po revoluci... Moje první setkání s autorem (a jistě ne poslední). Přirozené plynutí děje i dialogů (včetně myšlenkového "pochodu") je jedno velké plus, námět a zpracování druhé. Líbí se mi i vložený dobový článek z tisku na začátku každé kapitoly. Vše se to odehrává v alternativní realitě, kde po válce neproběhl odsun sudetských Němců z našeho území. Do toho Havlova amnestie, staré křivdy a tajemství, obyvatelstvo smíchané v různém poměru Němců, Čechů a Romů... no a porevoluční nálada... To, a mnoho dalšího, je spouštěčem k příběhu, ze kterého je až hmatatelně cítit napětí a kouř cigaret... při tom počtu, kolik jich zvládli hlavní postavy vytáhnout, jsem si říkala, že to snad ani nejde, ale pak mi došlo, že v té době jsem se jim vlastně vyrovnal - člověk lehko zapomíná, když už se mě to netýká. Ale i tohle k tomu dokonale sedlo. Je moc fajn, že autor mohl čerpat i z vlastních zkušeností v novinářském oboru. Zaskočil mě trochu konec, ale o to to bylo zajímavější...

Člověk se trochu ztrácí ve jménech, ale poselství je jasné a stále stejné. Staré křivdy źstávají v myslích lidí, i když s nimi už mají pramálo společného.

Četla se uplně skvěle, děj měl spád a je to prostě čtivé.

Velká změna v čtivosti a psaní knih od tohoto autora. Hodně mne to zklamalo. Základní příběh lze vyčíst z hesla na Wikipedii.