Recenze na knihu
Jeden den Ivana Děnisoviče Alexandr Solženicyn

Dílo velmi podrobně popisuje den zajatce gulagu, ale při čtení díla nemáte pocit, že by to autora nějak trápilo, protože to vypráví bez citů, jako kdyby to bylo normální.

Příběh ze sovětského gulagu o tom, že ze všeho nejdůležitější je, zůstat i v těch nejtěžších podmínkách člověkem.

Rozhodně zajímavá, netradiční kniha. Čte se dobře, rychle, akorát se toho zde moc neděje. Jelikož jde pouze o jediný den, je děj místy takový prázdný. Ale k maturitě je to dobrá volba.

Příběh ze sovětského gulagu o tom, že ze všeho nejdůležitější je, zůstat i v těch nejtěžších podmínkách člověkem.

Nejedná se o odpočinkovou četbu, ale určitě je zajímavé si přečíst, jak to chodilo v ruských gulazích, kam se člověk dostal ani nevěděl jak. Jinak je to velmi povedené dílo.

I přesto, že se nacházíme v pracovním táboře na Sibiři, neměla jsem po dočtení této knihy špatnou náladu ani depresi, jak bych asi v jiném případě měla. Kniha je velmi optimisticky napsaná a hlavní hrdina je šťastný i z maličkostí. Snaží se neutápět se v beznaději, kvůli tomu pak člověk dělá ty nejhloupější věci. A i když ví, že se z táboru už nejspíš nikdy nedostane, bere to tak, jak to je a žije zkrátka dál.

Zajímavá kniha přinášející reálný pohled na jeden den člověka v pracovním táboře. Víme, že ten pohled je reálný, protože sám autor v něm nějaký čas sám strávil. Šuchov, který je zručným zedníkem, se nebojí jakékoliv práce a úsluh, aby si alespoň trošku zpříjemnil nepříjemný pobyt v táboře. Ať už tím získá misku kaše navíc, cigaretu nebo sladkosti a jiné drobnosti z balíčků ostatních členů jejich party. Nedovedu si představit, co bych dělala, být v jeho kůži.

Abych byla upřímná, tohle je nejhorší kniha, kterou jsem tento rok četla. Není špatně zpracovaná, spíše mě nudila a skoro jsem u ní usínala. To největší plus je to, že je zde krásně ukázáno, jak se žilo v Gulagu, bohužel si mě nijak jinak kniha nezískala.

Nic moc teda... Měli jsme to číst jako povinnou četbu a brala jsem to jen jako povinnost. Asi jsem nedozrála k tomu, abych ocenila klasiku

Klasika ve svém žánru. Výsek života v sovětském gulagu, v kraji věčné zimy a hladu, v prostředí násilí, beznaděje i lidství a sounáležitosti, které systém nedokázal umořit. Lehký tón, kterým je tento jeden den popsán, svádí až k tomu, že získáváte pocit, že "o zase tak moc nejde" - ovšem je třeba znát další souvislosti a domýšlet naznačené...

Velmi zajímavá kniha která poukazuje na pracovní tábor kde veznili muže.stoji za přečtení je to obravdu zajímavé čtení