Recenze na knihu
Poslední svědci Světlana Alexijevičová

Desítky a stovky a tisíce zvěrstev viděných dětskýma očima ... vypálené a vyvražděné vesnice, nesmyslná krutost proti civilnímu obyvatelstvu (zvířectvu i krajině), smrt rodičů a přímá konfrontace s ní, evakuace, osamělost, hlad a bída, pobyt v dětských domovech ... V druhém plánu jasně prosvítá, ideologická výchova děti v řádu a zařazení, vojenské písně, 100% organizovanost a angažovanost všech- včetně dětí a absolutní důvěra v to, co ideologie hlásá- máme neporazitelnou armádu a nikdo si na nás netroufne! A - ejhle- troufl (porušil uzavřené dohody) a postupoval tak rychle, že nebylo jak (a nebyl kdo- viz Stalinské čistky) adekvátně reagovat. Velmi často se objevuje soucit cizích lidí, kteří pomohli na cestě, ukrývali nebo přímo přijali cizí děti, které putovaly krajinou ... Šťastných setkání rodičů a dětí po válce nebylo mnoho. A pokud i byla - už se nesetkávali titíž lidé - dospělé poznamenala válka/ boje a děti v době (a v těch hrůzách a nouzi) vyrůstaly ve vyhladovělém zázemí u cizích (ústavy, pěstouni). Velmi silné čtení, velmi podobných příběhů kluků a holek, kteří po válce o válce se svými dětmi nemluvili. Nemluvili - chtěli, aby jejich děti vyrůstali bez toho, aby věděly, co to válka je. Někteří toho nyní litovali ... Další z velmi silných knih S. Alexijevičové. Opravdu nedoporučuji číst čerstvým matkám a osobám na děti zvláště citlivým...