Když přišli psi Audiokniha (mp3)

Mistrovský román z poválečných Beskyd. Takto je prezentováno toto nové dílo Scarlett Wilkové. A nemůžu jinak než souhlasit s každým písmenkem. Tohle je opravdu skvělý román. Úžasně se četl, děj mě hned od prvních stran vtáhl a nepustil až do poslední stránky. To, co autorka se mnou při čtení dělala je až neskutečné. Vodila si mě jak loutku a já jen četla a četla. Emoce, které jsem při čtení prožívala se ani popsat nedají. Celou dobu jsem byla v napětí a strašně jsem se o pejsky bála, nebylo to stěžejní o co v knize šlo, ale mě to nutilo v pozadí na ně myslet. Příběh je zasazen do Beskyd, provedl nás nelehkou dobou, která se dotkla úplně všech. Lidé, nevěděli komu věřit -mihli se zde partyzáni, Němci, Rusové a nakonec i komunisté… „Žila byla jednou jedna nádherná dívka Margareta, která neměla lehký život, ale nechtěla se s tím smířit a svou pracovitostí a šetřivostí si pořídila dům, který jí pomohl opravovat mladík jménem František.“ Měli spolu dvě děti Slávka a Živu. Živa je zvláštní netypické jméno, které dívku provázelo celým životem. Po smrti rodičů zůstali oba sourozenci sami a museli se s životem poprat. Každý to však pojal trochu jinak… Nechci prozrazovat, ale Živa mi byla sympatická a tu jsem si prostě zamilovala se vším všudy. Celý příběh je opředen rodinným tajemstvím, které se postupně rozmotává a mě strašně bavila, každá prozrazená nitka, která vedla až k tomu, že jsem nakonec dostala to na co jsem čekala. Konec jsem samozřejmě obrečela, ale bylo to i tím, že ten děj byl od začátku takto postupně vygradován a prostě už jsem nemohla být ta silná. Pustila jsem slzy a ulevilo se mi. Všechny knihy autorky k sobě krásně ladí, vypadají obyčejně, minimalisticky, ale to je na nich právě to hezké. A to, co je uvnitř je až neuvěřitelné. Každý jeden příběh stojí za to. Moc mě láká kniha „Až uvidíš moře“ tuhle jsem nějak propásla a doufám, že si jí někdy pořídím a přečtu. Když přišli psi doporučuji všem je to jedno jestli jsi muž nebo žena, toto je čtení pro všechny. A pro nás co do Beskyd nemají daleko je to ještě o to větší zážitek. Děkuji moc!

To byl dojemný příběh. Řeknete si, že z války je vždycky dojemný. Ano i ne. Musí být dobře napsaný, což tady se povedlo na 100 %. Po dlouhé době mi nebudou stačit hvězdičky v hodnocení. Živa a Slávek, Karel, Lidunka, Amélie, Ondráš a další. Beskydy v posledním roce války a po válce. Válkou těžké časy nekončily. Střídá se vyprávění několika postav. Nádherně zakomponované, ani jednou jsem netápala kam která postava patří a že jich tam krom hlavních 4 bylo hodně. Proskládaný příběh Živy a jejího života. Vzpomínky i na minulost, kterou knihu skvěle doplnily, aby úplně každý kousíček historie zapadl na své místo a jeho celek mi vyrazil dech. Takhle dobře by to snad nenapsal ani sám život. Krásně ukázané, jak bylo důležité mít za komunistů známosti, podpisy, nevyčnívat. Každý máme všechno, všichni mají stejně. A co mě potěšilo, že tady se splnilo alespoň jedno, že na každou svini se vaří voda. Příběh si mě získal úplně vším. Nádherně popsanou přírodou, atmosférou doby, láskou k lidem i psům, běžným životem, kdy se často stává, že jsme provázaný s ostatními lidmi aniž bychom si uvědomili jak moc. A každý měl své tajemství…SKVOST!!

Poutavá, silná, emotivní kniha. Pro mě zvlášť, neboť má babička pocházela z Valašska. Autorka ovládá umění vtáhnout do děje a vodit si čtenáře jako loutku, k její cti, je to skvělé. Příběh mě hluboce zasáhl, proto si kladu otázku, jestli se i má babi, prarodiče nebo sourozenci babi, setkali s někým, kdo v jejich okolí udával.

Moje první setkání s autorkou , no úplně mě dostala ,krásně píše o těžké době, její postavy jsou tak barvité , plné dobra i zla. Každopádně si jdu přečíst ostatní knihy ,které napsala , protože tahle byla úžasná.

Kniha je napsána v několika úhlech pohledů. Živi, která se stala sirotkem a musí se naučit žít v nové době a s jejím nesnesitelným bratrem. Slávek, který baží po uznání, které se mu doma nedostává. Ludmily, jejíž život není procházka růžovou zahradou. A Ondráše, který byl mučen nacisty. Kniha je psaná ve vyprávění. Popis děje mi připomínal popis vzpomínek a myšlenek, jako by se děj knihy neděl v přítomnosti, ale jen v jejich vzpomínkách. Kniha byla čtivá a svižná, jen styl psaní autorky mě trochu brzdil. Do postav jsem se vžila velmi rychle. Postavu Slávka jsem nenáviděla snad od začátku knihy. Zatímco postavu Živi jsem milovala. Jak byla dobrosrdečná, krásná a hodná. U Ludmily jsem doufala, že se jí bude dařil lépe.