Recenze na knihu
Šikmý kostel Karin Lednická

Velmi se mi líbila, zajímavý pohled do minulosti, popis jak se měnila krajina i lidé s postupem času se mi moc dobře četl, ani si neuvědomíte, že vlastně čtete kroniku...

Velmi čtivý román o životě, který si mnozí neumějí ani představit. Generace lidí, kteří neznali nic, než dřinu na šachtách a pak doma na poli, aby se vůbec uživili. Doporučila bych všem, kdo jsou dnes věčně nespokojení s tím, co mají

Právě dočteno. Kniha je nádherná. Připomněla mi jak těžký život měli naši předkové a čím si museli projít v době války. Kniha se čte jedním dechem a já se těším na druhý díl.

Je pro mě hodně těžké nemluvit o této knize jen v superlativech, protože autorka píše o „mém“ kraji a píše o něm tak nádherně a citlivě, že to ponechá jisté dojetí a sníží možnosti objektivního hodnocení. I tak se vynasnažím. Příběh je vyprávěn z pohledu třetí osoby a sleduje rodiny horníků a jejich osud, který byl původně pevně spjat s šachtami, ale po událostech roku 1894 se změnilo mnohé. Jednotlivé části knihy jsou uvedeny jménem postavy, jejíž cestu chvíli čtenář spolu s ní půjde a je rozdělena po letech. I tak se však autorka striktně nedrží jen jednoho osudu a nebojí se zamíchat kartami ve stínu reálných událostí a doposud existujících míst. Příběh zmizelého města, po kterém lze dnes nalézt pouze onen Šikmý kostel, přibližuje česko-polské pohraničí s přilehlým okolím a ukazuje, jak těžká byla hornická obživa a nestálý život pod věžemi. Pokud to tu znáte, je to pro vás ohromné plus, pokud však ne, vůbec to nevadí. Šikmý kostel je báječnou možností seznámit se „severem“ a přitom se necítit o nic ochuzen. Tak neváhejte, není nad čím.

V podstatě životopis několika lidí popisující doby minulé. Přestože takovéto knihy nevyhledávám, tato je čtivá.

Úžasná kniha.

Miluju, jak autorka dokonale vykreslila život v oblasti staré Karviné, jak mi dokázala velmi detailně přiblížit, jak lidé na začátku 20. století žili, jaké řešili problémy, čím se živili. Vlastně mám pocit, že ti lidé doopravdy žili. Že na konci najdu obrazovou přílohu, kde bude fotka Barbory, Julky, Barky a všech dalších. Knížka je postavená na velmi detailním historickém průzkumu, na hodinách a hodinách rozhovorů autorky s každým, kdo měl k tématu co říct. Jak sama zmiňuje v doslovu, některé části naší historie, například solné pouti, nejsou moc známé a existuje k nim velmi málo historických podkladů. Proto jí patří velký dík za to, že se i takovéto zajímavosti dostanou do povědomí a neztratí se v propadlišti dějin.

Moc krásně napsaný historický román. Spousta informací z daného období, o kterých jsem neměla tušení.

Moc zajímavě napsané. Už jsem si koupila i 2 díl.

Naprostý skvost. Nutnost pro každého obyvatele Ostravského regionu. Pochopíte mentalitu kraje a proč je taková "razovita" . Kniha člověka také dostává i do pozic, kdy se hlouběji zamýšlí nad životem, smyslem, náboženstvím, o tom proč jsou lidé jací jsou. Postavy nejsou černobílé. Jako sám život. V knize je mnoho historických reálií a jejich sběr musel být pro tvůrce knihy jistě velmi náročný. O knize se již mnoho řeklo a napsalo, proto je zbytečné dál referovat, prostě si ji přečtěte :-) p.s. kupuji již několikátý kus, rád dávám lidem jako dar. Tato kniha si zaslouží aby ji četlo co nejvíce lidí.

Četla se "jedním dechem". Zajímavosti o kterých se nevědělo. Naprosto poučné, doporučuji všem ( mužům o ženám).

Určitě je to zajímavá kniha o místě, které neznám. Navíc se o tomto období historie moc neučí. Jsem ráda, že jsem se alespoň něco dozvěděla. Po dočtení mi však připadá, že obě strany mince mají jen rub. Kde je ten líc? Vždyť lidé té doby neprožívali jen tragédie, ale měli jistě i krásné chvíle, bavili se a smály. Na to autorka nějak zapomněla.

Svěží jazyk. Ačkoliv jsem zastáncem používání spisovné češtiny ve veřejném prostoru ( neboť všichni v naší republice jsme absolvovali základní školu a tím i výuku správné češtiny) a nikoliv krajových nářečí a slangů (ministr kultury Zaorálek = " já su"), pak v tomto dílku mohlo možná být těch autentických dialogů více. V podstatě si člověk jen málokdy při čtení uvědomí, že osoby vlastně hovoří polsky. Příběhy zdejších lidí jsou jistě silné, otázkou je, zda u reálných lidí dodnes zůstává, tj. zda se v rodinách traduje - kvůli "místní" válce po 1.WW, o níž jsme se ve škole neučili - nenávist k Čechům. V závěru knihy jsem měla pocit, že sama autorka takovou negativní emoci cítí.

Románová kronika ztraceného města, léta 1894-1921. Příběh, který je vystavěn na skutečných událostech. Začíná důlním neštěstím z roku 1894, které zasáhlo do života obyvatel celého kraje. V knize sledujeme tři hlavní hrdiny – Barboru, Julku a Ludwika – každý se svým osudem bojuje po svém. Úžasná knížka, ve které najdete zpracovaná témata, o kterých se v knížkách moc nepíše a člověk se jen diví, co se tady všechno dělo, o čem neví. Například česko-polský konflikt, který nastal po první světové válce a jak to ovlivnilo obyčejné lidi. Stejně tak první světová válka a její dopad na městečko a jeho obyvatele. Styl, jakým je kniha napsána, Vás okamžitě pohltí a ocitnete se na začátku dvacátého století v chudém městečku plném havířů. Dozvíte se mnoho o tom, jak lidé dřív žili. Spoustu z toho si pamatuji z vyprávění mé babičky, tak mě to možná pohltilo ještě o něco víc. Malé chaloupky, zato velké rodiny. Autentický pocit umocňuje nářečí i polská jména a názvy. Silný příběh, který jsem si opravdu užila, prožila, probrečela. Už teď se těším na další díl, který si pořídím hned, jakmile vyjde. Všem Vám knížku moc doporučuji. Nebuďme slepí k naší historii. Pojďme se o ní dozvědět něco nového. Tímto způsobem Vás to bude i bavit. Autorka má můj obdiv za to, jakou práci ji muselo dát posbírat všechny historické události a s jakou lehkostí je zapracovala do svého románu.

Kniha mě upřímně příjemně překvapila. Podle toho, co říkali ostatní, jsem čekala, že kniha bude jen nadávat na to, jak býval život na Karvinsku nespravedlivý. Ale hlavní hrdinové si reálně většinou ani nestěžovali. Hrozně se mi líbilo, že jsem se přesunula do úplně jiného prostředí. Navíc jsem takovou knihu snad ještě nečetla. Bylo to fakt jiné. Více jsem se toho dozvěděla. Navíc autorka umí psát tak, že s opravdu sžijete s postavami. Ne vždycky mě to úplně bavilo, ale přínos této knihy je velký, takže hodnotím 4/5.

Příběh nás provází osudy hornických rodin v ostravském a karvinském regionu, koncem devatenáctého století a počátkem dvacátého století. Sledujeme příběh Barbory, Ludwika, Julky a Barky (dcera Barbory), které se vzájemně proplétají, v těžké době rozvoje hornictví. Doba to byla zlá, lidé mnohdy byli na hranici bídy, došlo k důlnímu neštěstí a mnoho rodin přišlo o svého živitele. Sledujeme též dopady první světové války a boj o česko- polské pohraničí....

Nechala jsem se ovlivnit reklamou a knihu jsem koupila že zvědavosti ačkoliv tento žánr moc nečtu. Je to spíš smutné čtení, samá tragédie a popis neradostného života dřívější doby. Místy jsem se musela ke čtení nutit, pak to zase najednou bylo zajímavé a takto se to v knize hodně střídalo. Za mě zajímavá kniha s náhledem do života kolem horníků - ale stačilo mi to, i to jak je to ukončeno a další díl si zatím tedy kupovat nebudu.

Knížka je moc krásná, čte se úplně sama.Autorka knížky má muj dik

Četla jsem hodně rychle, skvělé!!!!

Kniha, ktera me v poslednich letech nejvic zaujala. Otevrela kapitolu z nasi historie, o niz jsem vubec nic nevedela. Navic je tak ctive napsana, ze se od knizky neda odtrhnout, clovek si porad rka, jak to s kterou postavou nebo dejinnou zapletkou dopadne. Uzasna. Kdyby se dal dat dvacet hvezdicek, dala bych.