Recenze na knihu
Bílá Voda Kateřina Tučková

Poutavý a zároveň děsivý pohled do nedávné minulosti. Působí pravdivě díky archivním záznamům. Vždy, když čtu tento typ literatury, uvědomím si, jak se máme dobře....

jedna z nejlepších věcí co jsem za poslední dobu četl. Dramatické osudy jednotlivců v těžké době, podle skutečných událostí. Doba drtící životy a hlavně charaktery lidí. Úžasné, málo známé téma z naší moderní historie. Román jsem přečetl za pár dní a stále ve mě odeznívá. Věřím, že stejně jako u mě podnítí zájem přečíst si i těch několik málo knih literatury faktů o působení církve v Československu za komunistického rezimu. Ať už té oficialní sdružené ve Sdružení katolických duchovních Pacem in terris (SKD-PIT) nebo té Tajné církve, podzemní. Dlouho mě žádná kniha tolik nezasáhla! Velká poklona autorce. Jinak už mám v plánu výlet do Bílé vody. Knihu doporučuji!

Kateřina Tučková opět nezklamala, kniha se čte jedním dechem a rozhodně stojí za přečtení.

Velmi zajímavá kniha nejen obsahem, ale i zpracováním. Mně osobně dala vhled do problematiky církve jako instituce i otázek víry i osobní odvahy a zároveň možnost nahlédnout do mnohých zákoutí lidského chování i v souvislosti s touto tématikou.

Výborný román a zároveň dokument. Vřele doporučuji

Obsáhlá kniha vycházející ze skutečných událostí. Velmi podrobně vše dohloubky promyšlené.

Úžasná. Dobře se čte i když místy z ní mrazí. Člověk si uvědomí nejen to, jak krutě a nelidsky uměli komunisti naložit se svými "nepřáteli", a to, jak hnusně tahle chobotnice prorostla až do současnosti, ale zároveň i to, jak nemoderní a bigotní je katolická církev.

Skvělá knížka,trochu jsem se ztratila ve jménech,ale rychle jsem se začetla,vřele doporučuji,mám jako oblíbenou spisovatelku

Kniha má nebavila. Horko-ťažko som dopočúvala prvé cd.

Knížka se mi cte velmi dobře, ještě ji nemám celou přečtenou, ale pracuji Na tom ,každému bych ji celkem doporučil, hodně čtení za dobré peníze, Tak děkuji, vás vern zákazník zdenek

Nádherný dloooouhý román o pro mě novém tématu.

Není to lehké téma, ale krásně se čte.... Opět podařená kniha

Ještě nejsem ani v půlce, ale kniha mě nadchla! Je nesmírně čtivá, oceňuji bohatý jazyk i styl, a co se týče obsahu, běhá mi mráz po zádech, co za hrůzy se zde v 50. letech dělo. Poučná, úžasná... Smekám autorce, velké díky za tak kvalitní čtení!

Nemam co dodat po predchozich komentarich, precteno jednim dechem.

Jsem na začátku, zatím moc dobrý a věřím, že to bude do konce

Kniha by mohla byt super naprosto super a zhruba do poloviny knihy to tak bylo. Ackoli totiz autorka zjevne psat umi a kniha je velmi ctiva, zabrousila do oblasti o ktere podle me vubec nic nevi a chtela zde projektovat sve ideje a svuh pohled na svet a tim knihu v mych ocich cekem dost pohrbila. Ono kdyz chce psat o teorii relativity nebo nejake technicke zalezitosti, staci si ji nastudovat, pochopit. Ale tady jde o viru - muzete si precist bibli, muzete si precist dejiny cirkve, kanonicke pravo ale to z Vas nedela cloveka ktery rozumi krestanstvi - vire. Te knize prave toto zcela zasadne chybi pohled vericiho cloveka. Autorce je zcela cizi duse hluboce vericiho cloveka a podle me radova sestra je hluboce vericim clovekem. Kniha ma nekolik rovin - historicky popis atmosfery doby komunismu a zde bych hodnotil bez vytek 5+. Velmi se mi to libilo dokonce velmi kladne hodnotim to ze se clovek dozvedel radu veci o kterych jsem nevedel, a nasledne si overil ze to neni nejaka umelecka invence ale skutecne se to zaklada na pravde (osoba byvaleho ministra zdravotnictvi napr.) Druha rovina je rovina zapletky soucasne doby kdy podle me ten pribeh je zcela mimo moznou alternativni realitu. Cirkev hlasa - ze mame milovat hrisnika ale nenavidet hrich - v techto intencich by bylo pochopitelne pokud radove sestry mezi sebe prijmou zenu ktera spachala hrich nejvetsi - zabila sve nenarozene dite. To je naprosto v poradku ale zde je to liceno v ponekud jinych obrazech ktere jako by snad sestry tento hrich schvalovaly - to je naprosto nemyslitelne. Je to odporny hrich sestry ho zcela jiste neschvalovaly i kdyz zene urcite pomoci chtely. Ackoli je zde velmi krasne vyliceno obraceni byvale bacharky na viru - myslim ze to byla sestra Paulita, na oproti tomu zde naprosto absurdne bez jakehokoli obraceni dojde nepochopitelne situaci kdy v zaveru knihy ateistka se stane predstavenou klastera, zadne obraceni, nic. Jen boj za zenska prava. Proste tech par stranek kdyby autorka mazla hodne by tomu pomohla. A treti rovina je gendrova agenda podpoovana na kazdem ne-vhodnem miste. My krestane verime ze jsme si jako lidi rovni. Ale netvrdime jako tihleti moderni libertariani ze jsme stejne. Jsme si rovni na pravech, ale muz je muz a zena je zena. Mame sva specifika, na nejniternejsi hardwarove urovni - normalnimu cloveku asi nema smysl vysvetlovat... A tak me fakt stve kdyz ctu v knize ktera by mohla byt krasnym historickym romanem o dobe temna ve 20stoleti o tom ze zena kdyby byla v cele cirkve neexistovala by korupce apod., naznaky toho ze veskere zlo vychazi z muzskeho principu - klasicka istanbulska umluva. Zeny jsou ciste, dokonale proste takovych tuzeb jako muzi. A zlatokopky? Zna nekdo skutecnou zenu ktera se prodrala diky sve touhy vladnout nekam do vedeni? Ja ano. Je to samozrejme nemysl a autorka tu knihu tim uplne zabila. Jak rikam presto jsem rad ze jsem si to precetl a zhruba do poloviny knihy jsem byl dokonce uplne v pohode a uzival si to.

Miluji knihy Kateriny Tuckove, ctu je vzdy jednim dechem. Bohuzel tato je tak “nectiva”, za se mi do ni nepodarilo zacist ani na 3x. A to jsem dosla treba na 50-70stranu.. No snad se mi to podari za nejaky cas.

"Bohatě nakvetlé lambertky, temně rudé kardinálky, porcelánově bílé amorosy, broskvové augustky s kadeřavými hlavičkami, elegantní čajky, popínavé viržinky s maličkými poupaty - všechno to omamně vonělo, až se točila hlava." Kniha vypráví dva příběhy, které se pomalu rozmotávají a které na konci splynou zase v jeden. Příběh nový, který je ale propojen s tím starým, aniž by to na začátku kdo tušil. A ten starý, který přináší pokoru, hořkost, boj o život i neustálou vizi lepšího. A ten nový vlastně taky bojuje - proti životu, o život a pak vlastně úplně o vše. Začtěte se do příběhu řádových sester, které byly v padesátých letech internovány, izolovány a integrovány do jednoho místa, místa na hranicích, zapomenutého všemi, tedy všemi, co by na něj rádi zapomněli - do Bílé Vody. Socialistický dohled, nucené práce - kdy je odvolali z jejich služeb a chtěli, aby společnosti sloužily jinde než v nemocnicích, útulcích a školách - většinou v textilních závodech po celém kraji. Životní osudy řádů, které byly do Bílé Vody svezeny odevšad z jejich mateřin a roztrhány s plány na jejich postupné vymření. A ony se tomu nebránily, fyzicky ne - a prostě fungovaly. Ale duševně - duševně dokázaly bojovat. Alespoň hlavní hrdinky románu. A přežívaly. Padesátá, šedesátá, Pražské jaro, sedmdesátá, osmdesátá léta, převrat,... a posunuly se do nového tisíciletí. Zestárly. Druhá část prolínajících se příběhů je život Leny, v roce 2007. Po nepovedené sebevraždě ji jedna ze sester nemocnice nasměruje právě do kláštera Bílé Vody. A ona jede, cestuje na sever. Jela ulevit své duši a udělat si pořádek v hlavě a bojovat s bestií. V klášteře dostala úkol, protože každý společenstvu musí něco přinést. Začala pracovat v archivu - knihovně - a pomalu odkrývala historii sester a nakonec i něco ze své vlastní. Nemyslela jsem si, že mě závěr knihy ještě může něčím extra překvapit, ale přiznávám, byl to fičák. Na závěr se odhalí tolik informací a překvapení, že nemůžete polevit v hltání knihy. A ona se vážně čte moc dobře. Vážně, moc dobře. Pozastavíte se nad příjezdy sester do BV, budete kroutit hlavou nad přístupem socialistické republiky k nim, budete si říkat proč? u chování dnešních lidí vůči nim a to vůbec nepíšu o tom, co zjistíte o Leně, bývalé novinářce, protože tohle si musí každý odhalit opravdu sám. Pozor - je to ale stále román! hroby hlavního řádu z knihy na hřbitově nenajdete, stejně, jako je od Zlatých Hor přesunuto poutní místo Maria Hilf, které tam nikdy nebylo (jehož návštěvu ale doporučuju taky, byla jsem tam před 2 lety).

Četla jsem pomalu,což se mi nestává. Knihu jsem si opravdu prožila. Po dočteni jsem plakala a děkovala paní Tučkové za krásnou knihu.

Musim dat 5 hvezd, protoze autorka si s knihou dala nesmirnou praci. Nicmene priznavam, ze pro me bylo cteni obcas narocne a mozna jsem si i chvilkami rikala, ze budu rada, az bude kniha za mnou, ale potom prisly dalsi stranky, ktere byly zase uzasne a opet pripoutaly moji pozornost.