Recenze na knihu
Znamenitá mrtvola Agustina Bazterrica

Kniha kterou by si podle mě - měl přečíst každý člověk. Kniha co Vám čistého čtení zabere kolem pěti hodin ale změní Váš pohled navždy. Kniha po které vezmete svoje domácí mazlíčky a budete je k sobě tisknout a říkat jim ta nejsladší slova lásky. Kniha po jejímž dočtení nebudete chtít aby na Vás někdo sahal, někdo Vás obejmul nebo na Vás promluvil. Kniha která Vás nechá mlčky sedět v temném pokoji zatím co Váš mozek bude šrotovat. Kniha která Vás posadí na prdel. To je Znamenitá mrtvola. Něco co jsme tu ještě neměli, naprostý fenomén, totální pecka na poli dystopie. Jasně - přebal knížky vtáhne každého, všichni si jí budete a budeme chtít koupit. Ale kdo z Nás bude mít ,,koule" na to jí dočíst až do posledního písmenka? Už po přečtení první věty Vám bude jasný jedno - tahle knížka nebude vtipná, nebude veselá a bude drsná. Musím uznat že co se týče do stylu jakým je napsaná - musím zatleskat - nikdy jsem nečetla něco tak chladného, mrazivého a surového. Ten chlad z mrazíren tu na Vás skrze každou řádku doslova padá. Při každé další kapitole Vám dochází že tohle nebude sranda. Je to absolutně nejchladnější kniha z pozice příběh mluví na čtenáře jakou jsem kdy četla. Troufám si říct že žádná podobná na světě neexistuje. A přesto máte nutkání číst dál a dál. I když mi tohle téma nevadí - musím uznat že u některých kapitol jsem nahlas vykřikovala slova jako : to není možné, to je strašný, pane bože... A to vlastně jenom proto - jakou surovou formou je tahle kniha napsaná. Je tam jiskřička naděje - všude je - a my děti z devadesátek vychované americkými seriály - kde dokud to dobře nedopadlo není konec - pořád doufáme a s nadějí čteme každý kousek tohoto bravurního díla. Prokousáváme se způsobem jakým jsou lidi přepravováni, jak jsou porcováni, jak se dostávají až na talíř. Seznamujeme se s rodinami, s přáteli, s fungováním tohohle šíleného světa kdy část společnosti žije krásný život a část je určená k rychlé spotřebě - a doufáme. V knize Vás dostanou tři momenty. A až na ně narazíte - budete přesně vědět že to jsou ty které myslím. V prvním případě přijde obrovská naděje, v druhém případě se usmějete a řeknete si - tady je svět ještě v pořádku - a v tom třetím už fandíte na vlně falešného přesvědčení Vašeho mozku - že přece všechno dobře dopadne. Když se prokoušete knihou téměř ke konci - čeká Vás obrovský zvrat - kdy si řeknete to snad není možný! Jenže Váš mozek bude neustále opakovat - neboj se. A tak se nebojíte a s novou nadějí pálíte dál na tom pekelném koni jménem Znamenitá mrtvola. Dokonce Vám ani nedojde že hlavní postava - týpek kterého jste si docela oblíbili protože není zase tak špatný jako většina - bere do ruky nůž. Ve chvíli kdy přečtete poslední větu - ve Vás všechna naděje, všechny sny a všechna radost umře. Váš svět se rozletí na milion kousíčků a srdce které letí nadzvukovou rychlostí bije na poplach protože ano - tohle je konec. Emočně tak našlapaná knížka - psaná chladnou rukou téhle bravurní spisovatelky. přijde moment kdy budete šťastní - kdy se usmějete - ale přijde moment který Vám sebere i Váš hlas. A až tu knihu zavřete, zapálíte si cigaretu nebo upijete z hrnečku kávu která už je stejně dávno studená - dojdete k jednoduchému závěru - ano přesně takový mi lidé totiž jsme. Tohle je člověk. Tohle je lidstvo. Tohle jsme mi. A nebudete chtít aby na Vás někdo sahal, svým domácím mazlíčkům koupíte to nejlepší co je na trhu a znovu se do nich zamilujete. Po přečtení téhle knížky - už Váš svět - nikdy nebude takový jaký byl. Hluboce se klaním před genialitou, propracovaností a chladností světa který nám všem Agustina Bazterrrica připravila ke sváteční hostině. Pro mě je to nejzásadnější dílo roku 2022.

Geniální kniha, která byla často naprosto nepochopena. Od začátku si hraje se čtenářem a nenechá ho vůbec vydechnout. Vše v knize má svůj význam a pokud si myslíte, že čtete jednoduchou báchorku o světě, kde lidé konzumují lidské maso, tak se plete. Je to kniha o lidské hlouposti, o lidské touze podrobovat a manipulovat. Co vše je v knize lež? Co vše je pravda? A kde leží hranice lidství? Jedna z nejlepších knih. Doporučuji.

Když se objeví smrtící virus, svět se nezvratně změní. Zvířata jsou do jednoho utracena, domácí i volně žijící. Jejich maso se nesmí jíst.Vlády uzákoní chov, porážku a konzumaci lidí. Kanibalismus se stane součástí každodenní reality a společnost je rozdělena na dvě skupiny: na ty, co maso jedí, a ty, jejichž maso je konzumováno. Marcose Teja, provozního ředitele mrazíren Krieg, opustila po smrti synka žena a on žije jen prací, kterou nenávidí a dál ji dělá jen proto, aby mohl svému otci platit nákladnou léčbu. Jeho chladný pohled nám ukáže průběh na jatkách kde omračování, podřezávání, stahování z kůže a porcování těl je naprostou rutinou. Když dostane Marcose mladou "samici"určenou na chov pro maso, dostane se do situace, která je nepředstavitelná pro tuto zvrácenou společnost. Marcose pro jednou kašle na pravidla, jak tohle může dopadnout? Zaměnit lidi za zvířata chovaná pro porážku? Pane bože, no to byl tedy nápad. Já jsem masožravec, ale je pravda, že jsem se moc nezajímala o to, jak mi přichází na talíř. Pochybuji, že je zbavují stresu. Takže mám hned o čem přemýšlet. A co se knihy týče? Dáte první kapitolu, vyděsíte se, ale musíte číst dál. Nečekejte žádné velké akce, ale spíš okamžiky co Vás nutí se zamýšlet. A ten konec...néé, ani ve snu mě takový nenapadl. Tohle je prostě děsivé, šokující, nechutné a skvělé čtení. Jedna z mála letošních knih co mi dlouho leží v hlavě. Říkám si, jak snadné je ovládat a zfanatizovat lidi, že?

Jedna hvězdička za povedenou obálku. Upřímně sem čekala asi něco jiného. Detailní popisy porážky sem ještě vydýchala, ale lov těhotných,nebo jezení malých dětí to už bylo moc. Děj mi přišel o ničem, chybělo mi tam vysvětlení, kdy to všechno začalo a jak se vlastně lidi začali chovat, prostě pořádné vysvětlení.Hlavní hrdina Marcos, který nás provází celou knihou, mi byl ze začátku sympatický, hlavně jeho postojem k tomu všemu a na konci to totálně zazdil. Člověk se po smrti musí nechat zpopelnit, aby ho nevykopali a nesnědli. Upřímně takovou dobu bych zažít nechtěla, to bych se stala veganem.

Perfektní čtení na 2 dny...........čte se jedním dechem, zajímavý děj a vývoj doporučuji zakoupit.

Znamenitá mrtvola je přesně ta kniha, která vás zaujme obálkou, která je prostě all natural. A pokud jste trošku zvrácené duše - zaujme vás i svým obsahem. Svět, ve kterém je kanibalismus povolen a lidi chodí na porážku jako zvířata. Svět, který nemá zábrany. Autorka mě dostala. Občas si nejsem jistá, zda v tom dobrém slova smyslu. A pozor! Tohle vše vymyslela žena! Já to říkám vždycky, že my jsme nebezpečné, ač na to nevypadáme. Je zbytečné tu popisovat postavy nebo styl psaní, který byl jednoduchý a svižný. O tohle totiž absolutně nejde. Zde vás zkrátka dostane, jaký bizár se dá vymyslet a zkonstruovat tak, že to funguje a v tu chvíli vám to připadá reálné. Květnatý popis všech těch hrůz mi často stahoval žaludek. Bylo to nechutný čtení..nikdy jsem nic podobného nečetla. Místy to bylo asi až moc, ale jak jsem byla v příběhu už zajetá, tak jsem nad tím jen mávla rukou. Samozřejmě jde o dystopii, tudíž se tu neřeší jen kanibalismus, ale celkově to, kam systém dospěl. V tomhle mě autorka překvapila a líbila se mi myšlenka., že lid se vlastně ničil navzájem, jelikož zničil nejprve okolí a nic jiného nezbylo. Vlastně moc nevím, jak knihu hodnotit, jelikož je tak diametrálně jiná. Avšak já si myslím, že občasné vystoupení z komfortní zóny a přečtení něčeho takového je prospěšné. Tenhle kousek si stoprocentně najde své čtenáře, i mě si svým způsobem získal. Samozřejmě to není čtivo pro každého a bylo by velmi vhodné popřemýšlet, zda kniha o vraždění, porcování, zpracovávání a pojídání lidského masa stojí za zkoušku a nebo ji raději přejdete. Za mě za zkoušku stojí, jen u toho asi nebudete nic baštit - něco nelidského, samozřejmě.

Půlení. Řeznická pistole. Porážková linka. První slova dystopie Znamenitá mrtvola jasně definují, jakým směrem se bude útlá a znepokojující kniha ubírat. Nefunguje jako varováním před budoucností, kdy jsou kvůli údajně smrtícímu viru vyhubena zvířata a povolen kanibalismus, ale spíš jako reflexe naší současnosti. Agustina Bazzterica prostě vzala rutinu na jatkách, prasata a krávy vyměnila za lidi a všechny procesy od násilné inseminace, nehumánního chování až po bourání masa, aplikuje na nich. A ne, není to otravný veganský manifest. Hlavní postava Marcus, kolečko v soukolí, ledově klidný a odlidštěný vedoucí jatek si sice uvědomuje, jakých zvěrstev je součástí, částečně jimi pohrdá, ale byznys s lidským masem je pro něj zdrojem peněz na nákladnou léčbu otce a tak prostě odvrací zrak. Jeho prostřednictvím čtenář sleduje veškeré masakrování a stahování z kůže, pracovní rutinu. Naprosto bez emocí, což ještě podněcuje autorčin věcný a strohý styl a Marcusem tady hne pouze osobní tragédie, smrt syna. „Kolik lidí budou muset porazit, aby zapomněl na to, jak Lea uložil do postýlky, přikryl, zazpíval mu písničku a druhý den ráno ho našel mrtvého?“ zazní například. Kanibalismus je zde jen forma, jejímž prostřednictvím Bazzterica upozorňuje na problémy. Pracuje s vládním režimem, který uzákoní legální zabíjení, poukazuje na fakt, jak podobné systémy pracují s jazykem, kdy se z lidí stávají pouhé kusy a v těchto chvílích si nelze nevzpomenout na Smrt je mým řemeslem. Všudypřítomná smrt a dehumanizace se později střetne se zakázanou láskou, utajeným vztahem, jehož rozřešení je už jen stvrzující tečkou za celým příběhem.

bohužel docela zklamání. Téma je extrémně nepříjemné a některé pasáže jsou dost drsné, ale jinak šlo o dost kostrbaté čtení a vůbec mi neseděl styl vyprávění. Samotný příběh je navíc celkem slabota a když si odmyslíte kanibalismus a barvité popisy "porážení" lidí, zbyde jen tuctový a ne moc dobře napsaný příběh plný klišé...50%

V tomto dystopickém románu máme v hlavní roli Marcose Teja - ředitele jedné z největších mrazíren, který je pěkně nešťastný. Opustila ho žena, přišel o syna a k tomu všemu nenávidí svou práci. Jeho život se ale změní ve chvíli, kdy jako dárek dostane jednu ženu určenou na chov pro maso. Kniha je jednohubka na jeden/ dva večery. Obsahuje krátké kapitoly, což je super Vše je podáno surově, děsivě a jednoduše bez obalu. Autorka nás nešetří a popisuje dokonce přesně proces fungování jatek. Můžu vám říct, že chuť na maso mě při čtení této knihy úplně přešla. Jelikož v současném světě to přesně takhle funguje (samozřejmě se zvířaty) . Neočekávejte plnou knihu zvratů ani moc napětí. Toho se v knize moc nedočkáte. Ale! Garantuji vám, že vás kniha vcucne hned po prvních stránkách, šokuje a nenechá vás v klidu autorka nás také nechává nakouknout do úplně jinak smýšlející společnosti, což mě moc bavilo. Konec knihy bych si představovala trošku jinak, ale v podstatě v šíleném světě lze očekávat šílené věci že

Mě by teda jenom zajímalo, jestli se autorka jinak těší plnému duševnímu zdravíčku, protože tohleto... proboha!!! Nejde to odložit! Je to brutální, syrové, úžasně napsané, čtivé, zásadní! Doporučuje 11 lidských drobů z 10.

Zvrácené, divné a skvělé.

Znamenitá mrtvola je podle mě must have v každé knihovně. Přečetla jsem ji za den. Příběh sice nemá nějaký velký zvrat, možná až ke konci, ale za to myšlenka celé této knihy je k nezaplacení. Mrazí vám z toho po zádech, ale zároveň nemůžete přestat číst. Trošku mě mrzí, že jak už tu někteří psali, se nikdy pořádně nedozvíme, proč a jak byli lidé rozděleni na ty co maso jedí a na ty, kteří jsou pro něj chovány. Konec knížky vás dostane. Rozhodně tuto knížku doporučuju pro všechny!!

Znamenitou mrtvolu jsem chtěla kvůli obálce, protože ta se opravdu povedla. Doma si ji nechám i díky obsahu, který se taky povedl. Pravda, trochu jsem čekala, že bude víc rozvedena myšlenka toho, jak a proč se společnost rozdělila na tu, která konzumuje a na tu, která je konzumována. Ale jinak jsem neměla při čtení žádný větší problém. Doporučuji, stojí za přečtení a zamyšlení.

To snad nemyslíte vážně! Celý příběh je Marcos naprosto sympatický, každá žena při smyslech by neváhala si ho vzít a na konci, doslova v posledním odstavci udělá věc, která by mě nikdy nenapadla.. Přiznávám, této knížce jsem se vyhýbala hodně dlouho už jen kvůli jejímu obalu, ale říkala jsem si "nesuď knihu podle obalu".. no, dnes jsem vstala a aniž bych si to uvědomila jsem se sestry zeptala jak by asi máma chutnala grilovaná , natolik mě kniha pohltila, obě jsme se té myšlence zasmáli a šli dál.. Každopádně, znovu číst nehodlám.. Nadchla mě a moc, ale myslím, že znovu by to můj žaludek špatně nesl

Knížku jsem dostala k Vánocům a už na silvestra jsem jí měla přečtenou podruhé. Knížka mě nehorázně chytla a i když tam jsou určité nezáživné stránky, tak většina příběhu vás chytne a nepustí...

Na začátku se seznamujeme s hlavní postavou, prostředím a dobou. Tím šílenějši je poté obsah knihy na přelomu první a druhé části, na které je kniha dělená. Kniha buduje atmosféru celého prostředí tak dobře, že když dojde na hlavní část příběhu naprosto to čtenáře vyvede z míry. Konec je naprosto nepředvídatelný a konečná scéna změní čtenáři pohled na hlavní postavu. Kniha je velmi originální a čtivá.

Ačkoliv se mi příběh zdál psaný zmateně, celkový dojem z přečtené knihy je zvláštní. Příběh který odkrývá kanibalismus, svět bez zvířat, naději, ale také beznaděj. Přečtení poměrně krátkého příběhu nestojí moc času a věřím, že tento příběh by si většina z nás přečíst měla, protože kanibalismus není jediným tématem, které se v knize objevuje.

Kniha je dobře napsaná, téma je dost, jak to nazvat, šokující. Autorka nakousává spoustu zajímavých myšlenek... když přijde vir na zemi, jak to lidstvo ovlivní a jak každý přemýšlí. Určitě stojí za přečtení, lidé by neměli hodnotit jen téma, ale knihu jako celek.

Obálka knihy mě zaujala. Obsah knihy se mi částmi nelíbil, ale jinak jsem u ní neměla slov.

Tak v jednu chvíli tuhle knihu chtěl každý. Pak dokonce byla vyprodaná a musel se dělat dotisk. Tak jsem si řekla, že wau. Ale nejvíc mě na knize samozřejmě uchvátila ta obálka, to se jen tak nevidí. Teď k příběhu. Jak jsem začala číst, už jsem věděla, že styl psaní mě nesedne ani během čtení. Věty byly často i dost krátké, ale to mi nevadilo. Nejen styl psaní mi nesedl, ale zároveň i "jmenování"osob. Bylo to pořád jen on/ona a já jsem se často ztrácela a nevěděla jsem o kom se mluví. Popravdě, i když párkrát bylo zmíněno jméno hlavní postavy, já ho nevím. Co se týče příběhu, byl drsný. Pro mě tedy přesněji byly šílené strany 30, 176 a 177. A pak samozřejmě úplný závěr. Vůbec jsem tedy netušila, že to takhle dopadne. Myslela jsem si úplně něco jiného. Dále si myslím, že nebylo úplně vše dořešené.. Jedlo se lidské maso, ale když vyhynula všechna zvířata, tak se neřešilo, kde se vzalo mléko či vajíčka apod.? A proč lidi tak toužili po masu, jak kdyby to bylo jejich jediné jídlo? Kniha nebyla můj styl a popravdě myslím, že samotná obálka, ač bizár je pomalu hezčí než vnitřek. Ale věřím, že lidem, co mají rádi drsné knihy s né moc dobrými konci tahle kniha může sednout a doporučuji. Protože věřím, že tohle.. tohle jste ještě nečetli.