Recenze na knihu
Já smrt Aleš Novotný

Moje druhá kniha od autora a musím říct SUPER. Krátké kapitoly které vás nutí číst dál a dál, kniha plná zvratů a napětí do posledních stránek. Jen jako u první knihy i tady sem sem se ze začátku ztrácela ve všech těch postavách a jménech. Autor mě umí pěkně šokovat a já opět neodhalila vraha, na to sem prostě marná. Jako několik teorií sem v průběhu čtení měla, ale ani jedna se nepotvrdila. Kniha je sice řazena v YA edici, nic dětského tam ale nehledejte, krom toho, že nás příběh zavede k partě vysokoškoláků. Příběh o jedné nevinné hře, která se vymkla kontrole. Vůbec sem se při čtení nenudila, ba naopak hltala sem každé písmenko.

Aleš Novotný je nesmírně talentovaný a nápaditý ve vytváření napětí, fantastických dějových zvratů a propracovaných postav. V tomto titulu vás čeká zamotaná cesta do myslí a životů hlavních postav, kdy budete odkrývat jejich osudy, nesnáze a když už si budete myslet, že víte, kdo je vrah, autor vás rychle vyvede z omylu. Opravdu. Až skoro do poslední stránky jsem neměla ani tušení a samotná pravda byla šokující.

Na místním gymnáziu se poslední dobou dějí divné věci, vandalismus, to je pro to správné slovo. Nikdo však neví, kdo za tím stojí. Pozornost se upírá na jednu partu, která se po smrti své kamarádky, semkla ještě o něco víc. Spojuje je tajemství, které roztočí kola dohad, lží a nenávisti. Je možné, že se mezi nimi ukrývá vrah? Tento thriller o mladých a pro mladé vás pohltí. Ze začátku poznáváme jednotlivé postavy, jejich minulost, jejich životy a jejich tajemství. Pomalu se dozvídáme, jaké jsou mezi nimi vztahy, jak spolu vycházejí a o čem to vlastně nesmí mluvit… Příběh sledujeme po jednotlivých dnech, občas zabrousíme vzpomínkami do minulosti. Autor umí někdy pěkně šokovat a nutí nás tak číst dál a dál, abychom odhalili, co se vlastně stalo a kdo za to všechno může (já tedy vraha neodhalila, ani trošku ). Kromě samotné zápletky autor skvěle vykresluje životy mladých. Jak rozdílné mohou být jednotlivé rodiny, jaké problémy se doma mohou řešit a že to kolikrát opravdu není jednoduché. Naznačuje, jak je možné se s určitými věcmi vypořádat, i když to bolí. Od Aleše Novotného jsem četla už dvě knihy a vždy jsem byla nadšená. Tentokrát mě kniha bohužel tolik nezaujala. S čím jsem měla velký problém, tak s množstvím postav. Každou chvíli jsem se musela vracet, abych si připomněla, kdo je kdo. Na konci to mělo smysl, každý dostal svůj prostor, ale pro mě to bylo rušivé. Ke konci mi celý příběh připadal hodně překombinovaný. Prostě mi kniha tentokrát nesedla, ale i přesto Vám autorovy knihy doporučuji a sama si moc ráda přečtu i jeho ostatní knihy. 3,5*/5*