Recenze na knihu
Planina Steinar Bragi

Knihu jsem si koupila, protože mě zaujala obálka a název. Když jsem se dozvěděla, že se jedná o islandského autora a příběh na Islandu se odehrávající, můj zájem se ještě zvýšil, protože mě poslední dobou sever a severská literatura přitahuje. Knihu jsem přečetla asi za 3 dny a byl to pro mě jedinečný zážitek. Dokázala vyvolat jedinečnou, tajemnou, zvláštní atmosféru, která věřím, že vystihuje Island. Při čtení mě napadlo několik věcí. Za prvé, autor často a specificky popisuje něco hnusného, odporného, škaredého, děsivého či jinak negativního a to velmi surovým způsobem. Ať už se jedná o takto specificky popsaný charakter islandské přírody, sex, mýtické příběhy, charakter postav, město či jiné věci. Je to kniha, kde jsem se zatím asi nejvíce setkala právě s pocitem odporu k něčemu. Ale to mi právě připadalo velmi zajímavé. Nejdříve mě to jakoby naštvalo, udivovalo a postupně jsem se tyto věci naučila nehodnotit a přijímat takové, jaké jsou. Vlastně v nich vidět krásu. To stejné se týká i příběhu, který vrcholil něčím tak divným, děsným a hnusným, že člověk dosáhne jakéhosi vrcholu odporu a pak se ocitne v místě, kdy to prostě začne přijímat takové, jaké to je, protože to už dál nejde. Stejně jako asi většina čtenářů této knihy, ani já nevím, jestli jsem pochopila konec, který je extrémně zvláštní a neurčitý. Ale opět, v této knize mi to přijde magické. Nakonec jsem to zhodnotila tak, že prostě autorovi vůbec nešlo o nějaký děj, či příběh. Že všechno, co se v knize psalo, odehrávalo, dělo, byl prostě jen prostředek či nástroj, jak v člověku vyvolat určitý pocit. Nebo rovnou celý jedinečný prožitek. Že toto byl autorův cíl. Na knihu si často vzpomenu a těším se, až si ji opět přečtu. K četbě doporučuji poslouchat islandskou elektronickou minimalistickou hudbu. Neuvěřitelně to prohloubí a oživí celý zážitek z knihy. Takže za mě - jedinečná, neopakovatelná kniha. Ale rozhodně není pro všechny.

Hned na počátku se musím přiznat, že jsem si při reflexi knihy (asi podruhé nebo potřetí v životě) vypomohla recenzemi lidí, kteří vědí o literatuře přeci jen trochu víc než já. Pomohly mi, ale ne dost na to, abych knihu plně docenila. Za velký úspěch beru, že jsem se bez větších potíží pročetla až ke straně 220, kde jsem hupsla do divočejší řeky, ve které jsem se definitivně utopila o dvacet pět stránek dál. Ani úplný závěr, respektive poslední kapitola, mi moc nepomohl, takže bohužel, Steinar Bragi bude muset přijít s něčím docela jiným, aby ještě jednou upoutal mou pozornost.

Koupil jsem knihu ze zvědavosti a z lásky k severu - a nemohl jsem se odtrhnout. Jen a jen doporučuji !