Recenze na knihu
Ada Veronika Jonášová

Před vlastními kořeny a historií neutečeme." O RODINNÝCH TRAUMATECH SE MUSÍ MLUVIT, JINAK JE NEVYLÉČÍ ANI ČAS. V jedné poválečné knize jsem četla, že nezáleží na tom, jaké je člověk národnosti nebo barvy pleti, ale záleží na tom, jaký je člověk. A tady v této knize je to jasně vidět. Mezi Němci bylo spousta hodných lidí, kteří nechtěli válku a mezi Čechy bylo spousta pomstychtivých. Vím, že pro hodně lidí je tato kniha velmi drsná, některé pasáže byly velmi náročné, ale asi už jsem otrlá. Chvílemi jsem si připomínala osudy manželové rodiny. Prababička Němka, která měla být odsunuta po válce, ale nechtěla žít v Německu z velmi vážných důvodů zůstává díky českému manželovi tady. Jak zásadní jsou některá rozhodnutí v životě. Jak můžou ovlivnit další a další generace. Autorka, která knihu rozdělila na minulost a současnost, napsala velmi citlivě a realisticky tento příběh, který se jí dotýká. Do hloubky popsala osudy její rodiny po válce a hlavně kvalitně zpracovala veškeré historické materiály, které jsou součástí knihy. Nezapomněla ani na nás, romantické duše, které máme rády odlehčení od těžkých témat. Byly chvíle, kdy jsem se zatnutými zuby a sprostými slovy na rtech četla a pak chvíle, kdy jsem přes slzy číst nedokázala. Děkuji za tento příběh, za to, že si neustále připomínáme dějiny, které nemají být zapomenuty a doufám, že se z pera paní spisovatelky dočkáme dalšího příběhu.