Recenze na knihu
Pražský hřbitov Umberto Eco

Výborné dílo výborného autora. Nechybí zde detektivní zápletka, náboženské a politické otázky ani francouzské recepty zasazeny do historické Francie. Autor si zde se čtenářem hraje a posouvá ho v myšlenkových pochodech tak, jak chce, čímž je toto dílo nezapomenutelné. Velmi doporučuji.

Mistrovské dílo. Přečteno jedním dechem, nešlo se odtrhnout.

Ze začátku jsem byla trochu zmatená, ale po pár dalších stránkách jsem se do příběhu pořádně ponořila a bylo to výtečné. Pokud se čtenář zamyslí nad obsahem, tak je to vlastně celkem děsivé.

Bezesporu to je výborný titul, který stojí za to přečíst. 4 hvězdičky proto, že pro květnatý text, všemožné odbočky, podivuhodné detaily mi při každém nahlédnutí přijde těžké se začíst. Podle mě nejvíce si knihu užijete, když si uděláte klid, přečtete si ji vcelku a nekoketujete mezi tím s jinými knihami, což mám většinou ve zvyku :)

Klasický Eco a jeho konspirace (?). Vcelku složitý děj, náročnost postav a orientace v ději. Nicméně je vše tak bravurně napsáno, že je čtenář do celkového příběhu vtažen a hltá kapitolu po kapitole.

Zklamání. Je to druhá šance kterou jsem autorovi dal. Za me teda poslední. Ačkoliv se mi kniha četla daleko lépe než Foucaultovo kyvadlo, určitě rysy psaní jsou dosti podobné takže už nebudu pokoušet. Eco je velmi vzdělaný muž, jeho knihy jsou velmi propracované logicky a faktograficky což si sice velmi cením, avšak v tom díle ne až natolik protože na druhou stranu je jistá fabulační linka která mi vadí protože vytváří nechtěně souvislosti tam kde reálné nejsou což považuji za nešťastné. Vlastně ve skutečnosti se zde Eco dopouští přesně toho co jeho hlavní postava. Příběh je jinak dobrý i ty fabulace zařazené mezi reálné obrazy bych mu odpustil ale styl psaní mi strašné vadí. Kdysi jsem viděl film Jméno růže a moc se mi líbil, možná proto u mě dostal auto druhou šanci. A věřím že tento příběh zfilmovaný by byl asi super ale čtení to bylo velmi náročné. Je fajn když příběh má jakýsi přesah, a miluji historii ani nepohrdnu zajímavosti z různých oblastí a oboru mimo vlastní dějovou linku ale toho vaření a kuchteni zde bylo ehm přespříliš. I styl vyprávěni, vypravěčem a prostřednictvím deníkových zápisu by mi vyhovoval ale opravdu v mnoha místech to bylo na mě přespříliš rozvláčné zvláště v částech o vaření nebo v těch antisemitských teorii kde jsem měl pocit že se to neustále opakuje dokola ty samé motivy či snad i věty... "Stručnost je matka talentu.", A.P.Čechov