Pokračujeme po letní přestávce. Adamovo geek okénko je zpět v plné síle. Dnes se podíváme na příběh jedné vzácné známky, upozorníme na skvělý knižní trailer a samozřejmě si povíme o novinkách na našem milovaném Netflixu.
Byť je tento pravidelný formát článků určen všem milovníkům popkultury a literatury, jsem si jist, že nikdo z nás v geekovství nepřekoná sběratele známek. Mezi kolektory všeho druhu jistě představují prestižní a někdy až mystický klub. Nemyslím samozřejmě nás malé culíčkáře, kteří si do malého alba posbírali několik desítek či stovek známek a následně svou sbírku odložili do prachu a zapomnění. Na mysli mám sběratele, kteří bojují o známky v hodnotách stovek tisíc, milionů či dokonce stovek milionů! Právě tomuto elitnímu klubu sběratelů se věnuje publikace Ukradená známka, která vychází již příští týden.
Občas se stane, že si s námi osud hraje zvláštní hry. Své by o tom mohl vyprávět Bram Klein. Po smrti svého otce se vydal tento holandský spisovatel a dramatik na výpravu, která ho zavedla do České republiky a byla spojena s osudem vzácné známky z období Československa. Touha očistit otcovo jméno a poznat důvod jeho celoživotní záliby či dokonce sběratelské posedlosti se stala podkladem pro napsání úžasné knihy. Sto let po vydání známky vychází její příběh, zároveň slavíme 100 let české státnosti a kniha bude pokřtěna den před zahájením světové výstavy známek v Praze. Připadá vám to jako náhoda? Nemyslím si.
K příležitosti 100. výročí naší země vám přinášíme unikátní příběh, který je s historií Československé republiky úzce spjatý.
V roce 1991 byly na výstavě v Tokiu ukradeny dvě velmi vzácné, a tedy i drahé československé známky...
Možná si myslíte, že Ukradená známka bude čtením pouze pro milovníky známek. Opak je pravdou. S autorem jsem měl tu čest několik hodin hovořit o jeho příběhu a následně jsem nahlédl do rukopisu. Bram Klein přináší příběh velmi osobní, veskrze lidský a napsaný se zručností člověka, kterého jazyk živí mnoho desítek let. S jistotou ostříleného spisovatele prolíná svou cestu za hledáním pravdy, která se odehrává v letech 2017 a 2018 s pohledem do Československa před 100 lety. Knih, jako je Ukradená známka, vychází málo a vždy vycházet bude. V tomto případě bylo potřeba celých 100 let historie, aby mohl být příběh napsán a předložen čtenářům.
Společnosti čtenáře baví a jiné knížky překvapují
O knižním debutu Josefa Königa jsem se již rozepsal v recenzi. Byl jsem si jistý, že kniha čtenáře zaujme a zatím jsem se nemýlil. U nás na webu mají Společnosti 4,9* z 5 a na Knižní databázi výborných 85 %. Ukazuje se hlad po nových českých autorech, kteří mají osobitý rukopis a dokáží čtenáři naservírovat svůj unikátní pohled na svět. Josef König se s čtenářem nemaže a z žižkovských barů ho vrhne do lidských osudů, které jsou vším, jen ne běžnými příběhy.
Chtěli jsme, aby knížka dostala odpovídající a opravdu atmosférický knižní trailer. Společně s autorem jsme ho ladili do posledního detailu a věřím, že se vám výsledek bude líbit.
V posledních týdnech mě překvapili ještě dvě publikace. Tedy překvapilo mě hodně publikací, ale aby článek neměl tisíc stran, tak vyberu pouze dvě. Tou první je Začít znovu. Každý týden vychází další a další zajímavé publikace. Často se mi tedy stane, že se podívám zpětně na reakce na nějaký titul a nestačím se divit. Začít znovu jsem ani hledat nemusel. Najednou jsem knihu viděl na Instagramu, Facebooku... Říkám si tedy, že se asi něco děje. A taky ano. Z této knihy se nám stal pořádný hit. Stačí se podívat na hodnocení. Na našem webu 5* z 5 možných? Na Knižní databázi 93 %?
Autorka v češtině zatím nevydala žádnou jinou knihu a je to logické, protože Začít znovu je jejím debutem. Přesto je fantastické sledovat, jak si čtenáři dokáží sami najít v našich knihkupectvích nového autora a během pár dnů se do něj zamilovat. Pokud si přečtete recenze, první čtenáři se ke knize opravdu dostali tak, že je zaujala obálka a anotace v našich knihkupectvích. Každá knížka má tedy šanci a je jedno, zda má velkou kampaň či nikoliv.
Allie Harperová se kvůli studiu stěhuje do Woodshillu a touží po jediném – začít znovu od začátku. Proto se jí úplně nelíbí, když jí nezbyde nic jiného než spolubydlet s arogantním grázlíkem. Kaden White je sice neuvěřitelně...
Podobným případem je publikace s krásným názvem - Důmyslné umění, jak mít všechno u pr***e. Netipoval bych, že se může vyklubat bestseller z knížky, která se na vážná témata dívá s humorem a nadsázkou. Stále se mám co učit. Poutavě, hravě a vtipně napsaný návod na fungování našeho světa zaujal již tisíce čtenářů a stále oslovuje další. Někteří titul hodnotí jako jednu z nejlepších knížek o osobním rozvoji, která vyšla v posledních letech. Raději si ji tedy dávám na noční stolek...
Od knih k filmu
O produkci Netflixu či HBO jsem psal již několikrát a rozhodně v tom budu pokračovat. V plánu mám nyní shlédnout několik adaptací knih Stephena Kinga a již jsem viděl první dva díly Castle Rock, tedy seriálu určenému pro službu Hulu. Pokud vám to nic neříká, nezoufejte. V ČR distribuci zajišťuje známější HBO. Pojďme ovšem k novinkám na již zmíněném Netflixu. Ten jsem již několikrát kritizoval za nepříliš fungující scénáře a podfinancované rozpočty sci-fi filmů. Má kritika ovšem k uším vedení této služby zatím nedošla, protože sci-fi adaptace všeho druhu pouští ven s pravidelnou kadencí útočné pušky.
Drobný zmatek v tom, zda se jedná o produkci Netflixu či pouze výhradní distribuci, dělá sama služba. Vše hází do jednoho balíčku, tak to nerozdělujme a na vše hleďme jako na dílo Netflixu. Na kritiku jsem připraven!
Před několika týdny Netflix vypustil do světa sci-fi thriller s prvky postapo How It Ends. Zajímavé je, že se jedné z hlavních mužských rolí zhostil Forest Whitaker. Oscarový herec již ovšem není mnoho let zárukou kvality a jeho jméno v titulcích vyžaduje po divákovi opatrnost. Bohužel v případě tohoto filmu se opět ukázalo, že Netflix stále hledá a hledá. Zkušenější divák žánru bude po pár minutách trpět předvídatelností příběhu, nelogickým chováním postav a primárně tím, že se během jediného dne začne většina populace chovat tak, že by se za to nestyděl ani Mad Max. Od poloviny filmu budete většině postav přát trýznivou smrt a vyhlížet s nadějí reklamy, které ovšem na Netfilxu nikdy nepřijdou!
Komornější zážitek slibuje TAU. Rád bych si představil sci-fi psychologický thriller s postavou zamlklého záporáka s buřinkou a nebezpečným pohledem... Spojení s kultovním Panem Tau je však čistě náhodná. Tento film diváka posílá do neurčené blízké budoucnosti, kde největší mozek lidstva vytvoří natolik převratnou umělou inteligenci, že se rozhodne z ní udělat svého sluhu a nástroj mučení unesených lidských objektů.
Aby bylo možné do žánrů vtlačit slovo psychologický, musíme samozřejmě začít budovat komplikovaný vztah mezi strojem a člověkem. Od počátku je příběhová konstrukce natolik nepravděpodobná, že je vám osud postav naprosto lhostejný. Umělou inteligenci dabuje slovutný Gary Oldman (další oscarový herec se stal obětí Netflixu), ale této úlohy by se mohl zhostit jakýkoliv herec podprůměrné kategorie. Chcete-li si připomenout, jak budovat napětí v prostoru několik metrů čtverečních, tak si pusťte raději letité Pohřben zaživa (hlavní roli hraje Deadpool, než se stal Deadpoolem) či fantastické Ulice Cloverfield 10.
To nejlepší jsem si nechal na konec. Extinction je sci-fi, které rozpočtem určitě překonalo dva výše uvedené kousky. V některých momentech se triky i docela povedly, byť stále připomínají spíše televizní, a nikoliv kino produkci. Obsazení v čele s Michaelem Peñou slibuje mnohé, trailery docela nalákaly... Téma stokrát opakované mimozemské invaze je zde druhotnou zástěrkou scénáristické kličky, která docela funguje, byť úplně nepřekvapí. Je však škoda, že film neumí nabrat rychlost, gradaci neustále zastavuje odbočkami či nudnými dialogy. Konec naznačuje, že Netflix možná myslel na pokračování, což bylo sympatické u povedeného Bright, ale zde spíše neočekávám realizaci.
Netflix je ovšem továrnou na filmy, takže se něco musí občas povést. Nicméně to musí zřejmě být z jiného soudku, nežli sci-fi. Opravdu hodně mile překvapil thriller Calibre. Civilní herectví, zajímavé téma, podmanivá krajina a několik hodně zajímavých scén. Přesně tento typ filmů od Netflixu čekám a ukazuje se, že mohou být dobré až skvělé. Kde jsem byl ještě více překvapen jsou komedie. Like a Father s ústřední dvojicí Kristen Bell a Kelsey Grammer funguje. Malý rozpočet a známé tváře v pohodě utáhnout historku o komplikovaném vztahu otce s dcerou. Na jedno podívání akceptovatelné a místy dokonce pobaví. PS. Jedná se v podstatě o dlouhou reklamu na výletní lodě, ale čert to vem.
Pokud to náhodou nevíte, tak produkční společnost Happy Madison, za kterou stojí nějaký Adam Sandler, má s Netflixem smlouvu na velké množství filmů. Portfolio Happy Madison se skládá primárně z typicky amerických komedií, které někdy dokonale pobaví a jindy se vám z nich zvedá žaludek. Přesto tyto filmy vydělávají pěkné peníze, jejich natáčení nestojí desítky milionů dolarů a všichni jsou spokojeni. V podstatě náhodou jsem si pustil poslední díl této americké komediální rodiny s názvem Father of the Year. Film s dalším otcem v názvu docela překvapil. Hlavně mladší generace herců je sympatická a neokoukaná. Musel jsem pouze tiše přiznat, že byť se jedná o průměrný komediální počin, tak je úrovní na roky vzdálen komediím z tuzemské produkce. Chcete-li vypnout mozek, funguje dokonale, a to je přesně to, co Adam Sandler umí a je jedno, zda režíruje, hraje, píše scénář nebo pouze dohlíží z pozice producenta.
