Dystopický román, který představuje vizi děsivé budoucnosti. Po válce o vnitrozemí se dva nesmiřitelné tábory dokázaly dohodnout jen na zákonu o životě. Má chránit děti od početí do jejich třinácti let. Poté mají rodiče právo nechat je „rozpojit“.
Šestnáctiletý Connor se o rozpojence moc nezajímá. Ví, že existují. Občas některé dítě ze školy zmizí a všichni tuší, co se stalo. Dospělí tvrdí, že rozpojení je vlastně dobrá věc. Všechny části dítěte jsou využity těmi, kdo je potřebují. Prostě dokonalá transplantace orgánů.
Connor netušil, jak špatně rodiče snášejí jeho prudší povahu. Uvědomil si to až ve chvíli, kdy našel podaný návrh na jeho rozpojení. Věděl, že rozhodnutí je nevratné. Jedinou šancí pro něho byl útěk. Musel někde přežít dva roky, protože po dovršení osmnáctého roku je rozpojení již zakázané.
Zemřít nebo rozpojit
Při útěku získává dva zvláštní společníky. Dívku Risu, která jako dítě ze státního domova už nemá světu co nabídnout. Aspoň podle jejích vychovatelů. A chlapce Leva, jehož vychovávají silně věřící rodiče a své dítě obětují většímu dobru. Těžko by Connor hledal odlišnější spojence.
Trojice prochází místem zvaným Hřbitov, kde tajemný Admirál skrývá velkou skupinu rozpojenců. Admirál má ale ještě větší tajemství. A co když je jeho objevení životu nebezpečné? Každý se svým životním příběhem, ale s jediným cílem. Přežít a vyhnout se Sklizňovému táboru – poslední stanici před rozpojením. Cesta mění jejich uvažování a náhled na svět.
„Stejně by ze mě nikdy nic pořádného nebylo, ale takto mám statisticky lepší šanci, že nějaká moje část někde ve světě dosáhne velikosti. Raději budu částečně důležitý než úplně k ničemu.“ (úryvek z knihy)
Odkazy k realitě
Na pozadí tohoto sci-fi románu poukazuje autor na kauzy, kdy v ukrajinské nemocnici obchodovali s orgány malých dětí nebo když se jeden člověk pokoušel na internetové aukci prodat svou duši. Lidé jsou mnohdy schopni takových věcí, že nám z nich běhá mráz po zádech.
Ač nejsem milovníkem tohoto žánru, příběh Bez šance mě zaujal mnohem více než bych čekala. Doporučila bych ho nejen čtenářům sci-fi, ale i těm, kteří vyhledávají realističtější témata. Protože jak autor sám v předmluvě říká, rozdíl mezi realitou a fikcí je někdy skutečně malý.
