John Irving se v těchto dnech dožívá 80 let

Román je pouze skladovací prostor - všech smysluplných věcí, které romanopisec není s to použít ve svém životě.

Dětství

Tento muž, který se narodil 2. března 1942 v americkém New Hempshire jako nemanželské dítě a v jedenácti letech byl zneužit dospělou ženou, dosáhl v životě obrovských úspěchů. Pro mnohé se stal přímo kultovním spisovatelem. Jeho tvorbu ovlivnily především okolnosti dětství, zejména právě zážitek zneužití. Jeho matka Helen Winslowová, dědička bohatého rodu, si nepřála, aby poznal svého biologického otce, a tak John Irving přijal jméno jejího pozdějšího manžela, učitele prestižní školy Collina F.N. Irvinga. Svého pravého otce nikdy nehledal. Vždy říkal – „Já už otce mám“.

Budou si tě dobírat, ne aby ti to zavdalo příčinu k pláči. Plač jenom tehdy, když ti někdo ublíží tělesně – v tom případě breč tak hlasitě, jak jen dokážeš.

Mládí

Během studií v Exeteru učili Johna Irvinga slavný romanopisec Frederick Buechner a profesor George Bennett. Tito muži mu pomohli účastnit se kurzu tvůrčího psaní prestižního amerického spisovatelského programu v Iowě, který je jediný svého druhu, kde jej učil také proslulý Kurt Vonnegut Jr. Poté studoval krátce na universitě v Pittsburghu a promoval na universitě v New Hampshire.

Graham Green mě naučil, už když jsem ho poprvé četl na střední škole, že dokonale propracované postavy a dojemný příběh jsou povinným základem každého románu, který stojí za zapamatování.

Dospělost

Pracoval jako univerzitní profesor anglické literatury 19. století. Byl také činný jako trenér zápasení, které bylo jeho velkým zájmem a prakticky všemi jeho knihami tento vášnivý vztah prostupuje. Sám se zúčastňoval různých zápasnických soutěží a odnesl si z nich mnoho zranění, což popisuje například ve své autobiografické knize Imaginární přítelkyně.

John Irwing se v roce 1965 poprvé oženil s Shylou, kterou poznal ve Vídni, a měl s ní dva syny. Rozvedli se však a John později vstoupil do manželství se svou agentkou Janet. Spolu mají jednoho syna.

Jestliže se vám podaří najít způsob života, který by vám vyhovoval, zbývá ještě k takovému životu najít odvahu.

John Irving - literární dílo

Jeho první tři knihy nezpůsobily větší rozruch. Až ta čtvrtá - Svět podle Garpa - vydaná v roce 1978, mu přinesla obrovský úspěch a vynesla ho tak na nejvyšší příčky žebříčků úspěšných amerických spisovatelů. Ani jeden z dalších Irvingových románů už úspěch neminul a budete možná překvapeni, že psal i pro děti. A tady jsou některé z těch nejvýznamnějších děl.

Když chce člověk vyprávět věrohodný příběh, musí mít dobře promyšlené detaily.

Svět podle Garpa je tragický, absurdní, hořký a komický příběh, který líčí život a názory fiktivního spisovatele T. S. Garpa. Jako syn excentrické Jenny Fieldsové, která si usmyslela mít dítě bez manžela, dospívá Garp pod jejím vedením v dosti svéráznou osobnost. Přestože je tento román plný komických situací, dotýká se citlivých a aktuálních témat dnešní civilizace – otázky individuality osobnosti, sexuality, ženského hnutí, násilí a strachu z neštěstí a ze smrti.

Pravidla moštárny možná mnozí znají spíše ze skvělého a zaslouženě oscarového filmového zpracování. Předlohou k němu však byla kniha – příběh odehrávající se uprostřed jabloňových sadů v úrodné krajině státu Maine. Začíná zde život hlavního hrdiny Homera Wellse, který se jako nejstarší chovanec stane natrvalo součástí sirotčince. Ten vede jeho zakladatel Wilbur Larch – lékař, který pomáhá ženám a vede své soukromé tažení proti zlu. Homer Wells je jeho učedníkem. Dospělá léta pak stráví v moštárně, ale vrací se do sirotčince, kde prožívá komplikovaný vztah k manželce svého nejlepšího přítele.

U nás méně známý příběh Modlitba za Owena Meanyho je sedmou knihou Johna Irvinga. Je obecně považována za vrchol autorovy tvorby. Nabízí strhující příběh, vypravěčské mistrovství a osobitý humor, nad nímž čtenář jednou vybuchne smíchy, podruhé zatrne úzkostí. Titulní hrdina Owen Meany je prazvláštně nadaný chlapec nepřirozeně malého vzrůstu s protivným hlasem. Je postavou až kristovských rozměrů, jež si nepravděpodobným způsobem vybuduje auru proroka, a nakonec se obětuje pro druhé.

Jediný dětský příběh, který John Irving napsal se jmenuje Jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku. Původně byl součástí jeho románu pro dospělé Rok vdovou. Vypráví o autorově synovi Tomovi, jenž se, jako mnoho dětí, bojí znepokojivých nočních zvuků, šramotů vycházejících z podlahy, zdí a schodů na chodbě. Tom vzbudí tátu a spolu se odvážně vydají na dobrodružnou cestu po domě, aby vypátrali, kdo tu vydává ty strašidelné zvuky. Přestože původní ilustrace vymyslel sám Irving, v českém vydání příběh perfektně dokreslují neméně půvabné hororové ilustrace výtvarnice Tatjany Hauptmanové.

Všechno nejlepší k narozením, pane Irvingu!