Knižní reparát: Maminčin mazánek a Sběratel trofejí

Sarah Flint se na české scéně uvedla svou detektivkou Maminčin mazánek. Přes téměř nulovou marketingovou kampaň si dokázala získat mnoho čtenářů a ohlas neslábl ani u vydání dílu druhého. Také jste si tuto detektivkovou senzaci nenechali ujít a těšíte se na další díl? Pojďme si ukázat, zda si pamatujete…

Co Charlie přimělo stát se policistkou?

Kdo je její největší kariérní vzor?

Odpovědi jistě nemusíte lovit hluboko v hlavě. Charlie si s sebou nese smutek z rodinné tragédie. Přišla o svého malého bratříčka a není dne, kdy by si na tuto nešťastnou událost nevzpomněla. Sama se rozhodla jít cestou spravedlnosti a vydala se na dráhu vyšetřovatelky, aby bojovala za práva obětí a snažila se zamezit dalšímu zlu ve světě. Její trauma se promítá především v první knize nesoucí název Maminčin mazánek. Věřte, že vám, kdo jste knihu nečetli, bude běhat mráz po zádech z kontrastu mezi roztomilým názvem a šíleným příběhem psychopata, který se v knize ukrývá.

Nejužší profesní spolupráce probíhá na oddělení mezi detektivem konstáblem Charlie Staffordovou a jejím nadřízeným Hunterem. V tomto vztahu není patrný žádný boj o moc, ale čistě profesionální spojení, které funguje a většinou přináší pomyslné ovoce. Hunter je sice suchar, avšak pro Charlie představuje v pracovní sféře nejen autoritu, ale také inspiraci. 

Příběhy v sérii Sarah Flint jsou inspirované skutečnými případy, jelikož samotná autorka pracovala desítky let u Metropolitní policie. Čerpá tedy ze své praxe, a postavy, které se v knihách objevují na straně dobra, působí reálně, a mnohdy stojí v kontrastu s mnohými stereotypními detektivy jiných krimi sérií. Možná jste zvyklí, že každý vyšetřovatel musí mít svůj „škraloup“, to ale v případě Charlie a Huntera neplatí. Žádné problémy s alkoholem či drogami, opačným pohlavím, hazardem… 

Gradace napětí – to je autorčina parketa. Buďte si jisti, že si během čtení budete mnohdy muset připomínat dýchat, jelikož střídání kapitol z pohledu vyšetřovatelů a pachatelů mnohdy nechává tuhnout krev v žilách. Jinak tomu není ani u třetího dílu s názvem Lháři, lháři. Zkušený čtenář zde rovněž pozná, že autorčin styl je mnohem vybroušenější a rozhodně zde Sarah Flint neubírá na obrátkách. Nestaví celý úžas z díla na nechutných praktikách zločinců, ale na stále lepších vyprávěcích schopnostech a propracovanějších detailech. Opět se zde objeví více obětí, opět je bude pojit cosi společného – a nebude tím pouze fakt, že jde o oběti z řad samotných policistů…