Nahlédněte do procesu tvorby Terryho Brookse - autora fantastické série Shannara

Shannarův meč poprvé vyšel před více než 40 lety. Co se pro vás jako pro spisovatele v nakladatelském světě za tu dobu změnilo?

To je složitá otázka. Během posledních 40 let se toho změnilo hodně. Díky internetu je více prostoru pro publikování vlastních prací a více úsilí vyvíjejí také samotní autoři, aby přišli s originálním formátem. Nezávislí nakladatelé jsou mnohem silnější, zatímco velká nakladatelství se stala součástí korporací.

Fantasy je od doby Harryho Pottera a návratu Pána prstenů na vzestupu jak v knižním, tak ve filmovém světě. Stejně je na tom i Young Adult literatura obecně. Ta nikdy nezabírala tolik místa v knihkupectvích, kolik ho zabírá v současnosti.

Kolik knih jste vlastně od té doby napsal?

Na svém kontě mám momentálně kolem 35 knih, včetně sérií Shannara, Kouzelné království a Slovo a nicota. Napsal jsem také řadu povídek a esejí.

Je pro vás po tolika knihách jednodušší vymyslet zápletku a napsat knihu?

Snazší to pro mě určitě je. Dělám to už dlouho a za ty roky jsem se naučil, co všechno je k psaní třeba. Cítím se také jistější a vím, že když jsem na pochybách, mám důvěřovat vlastním instinktům. Vymýšlení zápletky se ale zas tolik nezměnilo. Příprava je velmi důležitá, takže jí věnuju tolik času, kolik je třeba.

Na rozdíl od jiných autorů fantasy jste vystavěl svět Shannary na zbytcích našeho světa, v postapokalyptické budoucnosti. Proč?

V prvních knihách Shannary jsem nikdy nezmínil, kde nebo kdy se příběhy odehrávají. A lidé se mě pořád ptali: Je tohle náš svět? Na to jsem vždycky odpověděl: Co myslíš? Líbilo se mi, že je to nadčasové a bez konkrétního místa určení, takže si čtenář mohl představit, cokoliv chtěl. Všichni ale chtěli vědět, co bylo před Shannarou, o Starém světě a Velkých válkách. Takže když jsem po roce 2000 začal připravovat Genesis of Shannara, musel jsem se rozhodnout, kam vlastně tento svět umístím. Nakonec jsem si řekl, že ideálním místem pro mé příběhy je náš svět v budoucnosti po tom, co apokalypsa zničila vše nám známé a vědu nahradila magie. Nejlépe to vystihovalo to, čeho se snažím svou sérií dosáhnout.

A kde se na zemi vzali trpaslíci a elfové?

Příběhy elfů a trpaslíků jsou odlišné. Během Velkých válek se lidé fyzicky změnili v důsledku nukleárního holocaustu. Z některých se stali trollové, jiní se proměnili ve skřety nebo trpaslíky – ti dostali jméno podle národa ze starých příběhů. Elfové naproti tomu byli skutečnou rasou mytických bytostí, které předcházely člověku a skrývaly se po celou historii až do Velkých válek. Tehdy znovu vyšly ze stínů, aby vedly ostatní národy ve studiu magie jako nové nastupující síly.

Věříte vy sám v magii?

Samozřejmě. Věřím, že je ještě mnoho věcí, kterým na světě nerozumíme. Z historie víme, že záhady, kterým lidé nerozuměli, se časem odhalily a rozluštily. Není tedy důvod si myslet, že nyní to bude jinak. Co se týče magie, v knihách Shannara je magie odvrácenou stranou mince k vědě a víceméně pracuje stejně. Může to být dobrá nebo zlá síla v závislosti na užití. Dovede udělat to, co očekáváte, ale umí být také nepředvídatelná. Spoustu věcí, kterým nerozumíme, nazýváme magií. Lásce říkáme kouzlo. Magie odkazuje k mnoha věcem.

Nedávno začali na jedné české televizní stanici vysílat seriál Letopisy rodu Shannara. Co říkáte na jeho obsazení? Představoval jste si takové své postavy?

Nejsem ten typ spisovatele, co má v hlavě konkrétní podobu svých postav. Samozřejmě si představím nějaké obecné charakteristiky a vím, jak mluví nebo se pohybují. Co mě ale zajímá nejvíc a co chci ukázat, je, že hlavní hrdinové mých knih chybují a co s tím dovedou udělat. Takže když začaly práce na seriálu, nepřišel jsem s žádným konkrétním nápadem, kdo by měl mé postavy hrát. Záleží především na tom, že publikum hercům uvěřilo a že herci vystihli esenci svých postav. A já si myslím, že se jim to opravdu povedlo. 

Teď už si tyto postavy vlastně nedovedu představit jinak než s tvářemi herců.

Čtete ve volném čase hodně?

Čtu téměř pořád. Je to můj největší koníček, moje radost. Mnoho z toho, co jsem se naučil o světě a o lidech v něm, jsem se naučil z knih. Je to pro mě chvilkový únik ode všeho. Čtu, abych si vyčistil hlavu a dobil se. Nedovedu si zkrátka představit život bez knih.

2. října vyšla nová kniha Terryho Brookse – Magické elfeíny. Nenechte si ji ujít!