Neuvěřitelné – to je první slovo, které mě po přečtení knihy Osudy a běsy napadlo. Autorka Lauren Groff se s takovým talentem musela už narodit. Její literární styl je tak vytříbeně vypracovaný a originální, že byste jej očekávali spíše od staršího a zkušenějšího autora.
Snad právě proto její v pořadí již třetí román - Osudy a běsy - dosáhl (v anglicky mluvících zemích) největšího úspěchu, přestože na řadu cen byly nominovány i obě její předchozí knihy. Na otázku hledání inspirace Lauren Groff odpovídá: „Autorkou, která ze mě udělala spisovatelku, je George Eliot. Jí prezentovaná idea, že svět postupně a pozvolna spěje k lepšímu, je pro mě nadějeplným protikladem devastace a cynismu, kterým jsme proti vlastní vůli vystaveni.“
Román je rozdělen na dvě části, přičemž hlavní dějovou linií je průběh manželství, do kterého nahlížíme v každé části z jiného, vlastního pohledu jednotlivých protagonistů. Červenou knihovnu však rozhodně nečekejte. Autorčino pojetí je intelektuální a nad tématem se hluboce zamýšlí.
Lottovy bohémské Osudy
První část - Osudy - jako červená knihovna skutečně začíná. Mladý Lancelot, umělec, vypráví o svém setkání s krásnou Mathildou a vzplanutí jejich lásky. Pak ale začne vzpomínat. Vrací se až na úplný počátek svého života a nás při tom vrací do reality. Rozebírá svoje dětství, vztah k otci, matce a sestře. Nevynechá dobu svého dospívání, své přátele, období studií. A s hrdostí lva popisuje adoraci okolí, kdy tak, jako nikdo neodolá jemu, neodolává ani on, vědom si svého charismatu, všem svodům tohoto světa.
Každý příběh má dvě strany. Každý vztah lze nahlížet ze dvou různých perspektiv. A někdy se ukáže, že klíčem k dobrému manželství není způsobilost říkat pravdu, ale schopnost udržet tajemství. Ve svém nejnovějším románu,...
Krásu svodů, někdy skrytou a ne prvoplánovou, umí Lancelot ocenit a plně využít. Setká se však i s jejich strašnými nástrahami. To se pak odráží v celém příběhu, formuje jej a ovlivňuje vše, co se dál odehrává. S Mathildou Lotto, jak mu všichni říkají, uzavře, přes nesouhlas své matky, manželství, které pak oba prezentují jako dokonalé, plné lásky a porozumění. A my máme dojem, že tomu sami věří. Všimneme si však, že se jim oběma na čele prohlubuje vráska. A možná tak trochu i nám. Postupně se spolu s Lottovými rozervanými myšlenkami dostaneme až ke konci. Jaký konec to je? Možná šokující, možná očekávaný. V každém případě se takovému konci Lancelot nevyhne.
Mathildiny Běsy
Druhou část – Běsy - nám vypráví Mathilda. A to velmi tvrdě. Bez příkras a výmluv nám otevře oči. Celý příběh si poslechneme znovu, avšak z jiného pohledu. Tady se dozvíme pravdu a bude nás bolet, přestože jen potvrdí naše obavy. Tak takhle to tedy bylo… A to nevíme, co nás ještě čeká. Část Běsy zahrnuje totiž i období Mathildina stáří, ve kterém se dál vyskytují a hrají svou roli i ostatní vedlejší protagonisté celého románu. Nikdy už si neřekneme nikdy, protože jak se od Mathildy dozvíme – Nikdy je lhář!
Emocemi nabitý román
Závěrem mohu jen dodat, že Osudy a běsy jsou tak působivé, že jsem musela knihu několikrát odložit, abych si prožila a promyslela to, co jsem právě přečetla. Popisuje, jak také lidé mohou nebo chtějí vidět sami sebe, i to, jak je vše relativní – zvláště štěstí – a jak velmi záleží na našem úhlu pohledu a postoji. Je to dílo plné všech druhů emocí. Autorka přechází z něhy a lásky do brutality a nenávisti a nebojí se ani erotiky. Nic z toho nás však neurazí. Patří to k příběhu tak, aby byl celistvý. A pozor, přeskakovat stránky se určitě nevyplatí.
Její srdce je ale zlomené. A tak uzavře dohodu se Srdcovým princem. Odměna za jeho pomoc? Tři polibky, které změní vše. Je připravena na jeho hru plnou magie a intrik?
