V posledních měsících mi pod rukama prošlo ohromné množství různých detektivek a řízných thrillerů. Daly by se počítat na desítky. Když jsem ale zpětně bilancovala a projížděla svůj seznam přečtených knih, došla jsem k překvapivému zjištění – vyskytují se v něm převážně zahraniční tituly.
Abych si obzory rozšířila i o nějakou tu kvalitní českou krimi, rozhodla jsem se tentokrát sáhnout po žhavé novince spisovatele Jiřího Březiny s názvem Polednice. Březina rozhodně nepatří na domácí literární scéně mezi neznámé autory. Za svou prvotinu Na kopci obdržel v roce 2014 prestižní Cenu Jiřího Marka za nejlepší tuzemskou detektivku a popularitu si získal rovněž druhým detektivním románem Promlčení. Stojí novinková Polednice za přečtení a unese srovnání se zahraniční konkurencí?
Mrtvá dívka nalezená na sídlišti. Měl to být rutinní případ, při kterém se nováček Tomáš Volf a jeho nezkušená parťačka zaběhnou do práce. Jenže mezi paneláky obchází Polednice, vrah, který své oběti napadá za bílého dne....
Existuje tisíc věcí, které byste v ochromujících letních vedrech nechtěli řešit. Podporučík Tomáš Volf a jeho atraktivní kolegyně Eva Černá si určitě nepředstavují ideální parný červencový den na sídlišti s mrtvolou mladé dívky. Rutinní sebevražda, při níž se měli Volf i Černá zaběhnout do kriminalistické práce, se po konstatování smrti uškrcením zvrhne v náročnou výzvu.
Mezi bloky panelových domů se totiž prohání vrah, který má dost kuráže na to, aby své oběti napadal za bílého dne. Stopy, jež po sobě zanechal navíc nikam nevedou, a tak se případ pro dvojici nezkušených detektivů mění v nefalšovanou noční můru.
Neúspěch může znamenat pro oba začínající vyšetřovatele konec vysněné kariéry a zcela jistě bude stát život další nevinnou oběť. Přes veškeré vynaložené úsilí a snaze o rychlé usvědčení pachatele, záhy dopadá na rozpálený chodník mrtvé tělo teprve šestnáctileté dcery zdejšího podnikatele. Potenciální sériový vrah si od novinářů vyslouží přezdívku Polednice, a zatímco policie v zoufalé snaze se konečně pohnout z místa nezaznamenala žádný posun, Polednice se dál nebezpečně plíží ulicemi.
Zvláštní ve všech ohledech
Polednici považuji v mnohém za výjimečnou detektivku. Především tu máme dvojici Tomáše Volfa a Evu Černou. Ačkoliv si tihle dva povahově rozdílní lidé zpočátku pracovně příliš nerozumí, tíživá situace donutí ke spolupráci jak přemýšlivého Tomáše, tak akčnější Evu. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, ale čtěte dál. Obě hlavní postavy mají do drsných ostřílených poldů hodně daleko. Považte, že na kriminálku přicházejí jako nováčci a jejich kolegové v nich vidí zelenáče a nevítanou přítěž.
Obecně v téměř každém detektivním příběhu, který jsem měla tu čest si přečíst, vidím jistou opakující se podobnost. Autoři nás většinou seznámí s detektivem, vysvětlí, že se náš hlavní hrdina v minulosti vyznamenal vyřešením mnoha důležitých případů, a díky tomu si vybudoval úctu a respekt týmu i nadřízených. Jiří Březina se však rozhodl jinak. Tomáš s Evou stojí na začátku kariéry, s čistým štítem a bez výrazných úspěchů, díky čemuž dostáváme jedinečnou šanci sledovat jejich vzestup či pád od samého prvopočátku. Těch odlišností v Polednici naleznete více, zmíním ještě třeba úžasnou atmosféru a naprosto perfektní nečekaný závěr.
Svěží vítr
Novinková Polednice Jiřího Březiny se mi opravdu velice líbila. Po dlouhodobém maratonu ve společnosti anglické a americké krimi vnesla ryze česká detektivka svěží vítr do mých čtenářských obzorů. Pokud patříte mezi věrné čtenáře detektivek a hledáte napínavý příběh s originální zápletkou a šokujícím rozuzlením, dejte Polednici šanci. Některé české detektivky se totiž bez problémů rovnají těm světovým. Pevně tedy doufám, že se s Evou Černou a podporučíkem Tomášem Volfem brzy setkáme ve zbrusu nové knize Jiřího Březiny.
