RECENZE: Bizarní povídky

Kniha Bizarní povídky je poměrně útlá knížečka o 225 stranách, do nichž autorka vměstnala celkem 10 samostatných příběhů. Jedná se o příběhy, při nichž mi nejednou přeběhl mráz po zádech a které mi silně evokovaly styl povídek autora fantastických a mystických příběhů Edgara Allana Poa (Jáma a kyvadlo a jiné povídky), který v 19. století definoval podobu moderní americké literatury.

Olga Tokarczuková je někdy též díky svým snovým a poetickým příběhům dokonce přirovnávána ke Kolumbijskému autorovi jménem Gabriel García Márquez (Sto roků samoty), jenž je považován za jednoho z nejdůležitějších představitelů magického realismu, což je umělecký směr 2. poloviny 20. století.

Pakliže jste, stejně jako já, od polské nobelistky zatím nic nečetli, Bizarní povídky nabízejí jakýsi průřez tématy, s nimiž autorka ve svých knihách nejčastěji pracuje. Je možné zde nalézt povídky na pozadí historických událostí s fantaskními prvky, ale i povídky z daleké budoucnosti s prvky sci-fi. Autorka se ale nebojí ani témat jako je ekologie, bioetika a medicínská etika. Některé povídky zmiňují i téma náboženství, což by se od autorky pocházející ze silně věřící země dalo očekávat, ovšem ne zrovna v nejlichotivějším světle, což by někteří naopak neočekávali.

Nejvýrazněji se u většiny povídek projevuje téma kritiky společnosti, ať už jako celku nebo jejích jednotlivců. Spojujícím prvkem všech povídek být to, že se vždy nějakým způsobem vztahují k lidskému životu, ať už k tomu minulému, současnému či budoucímu, případně životu v nějakém alternativním vesmíru.

Za zmínku ještě rozhodně stojí to, jakým způsobem Tokarczuková pracuje s jazykem, čímž bych chtěla vzdát i velký hold překladateli, jakým způsobem se mu podařilo text zprostředkovat českým čtenářům.

Některé názvy zněly tajemně, například „Apertizovaný chřest“, nemohl si za nic na světě vzpomenout, co znamená „apertizovaný“. Pohled na světlé houby vtlačené do sklenic s nálevem, na barevnou zeleninu nebo krvavé papriky v něm probouzel chuť do života.

Tento zdánlivě obyčejný úryvek z povídky Zavařeniny ve mně podnítil takovou zvědavost, že jsem si sama musela zjistit, co slovo „apertizovaný“ znamená. Podle googlu se přídavné jméno „apertizovaný" vyskytuje pouze v českém překladu Bizarních povídek, ale po důkladném pátrání jsem narazila na slovo „apertace“, což překvapivě (haha..) znamená tepelná sterilace či konzervace potravin.

Olga Tokarczuková je prostě svá a nesporně zajímavá autorka evropského formátu. Dovedu si představit, že její styl psaní nemusí sednout někomu, kdo je spíše racionálně založený a z fantastických prvků mu trnou zuby. Na druhou stranu si myslím, že autorka má dostatečně široký záběr témat, aby si každý našel to své. Já doufám, že se k její tvorbě ještě v brzké době vrátím, protože její nazírání na svět je skoro jako z jiného vesmíru a to mě neskutečně přitahuje.