RECENZE: Černí jestřábi

Sestra k němu přistoupila se zaujatým výrazem ve tváři. Dívala se na něj jako na to nejzajímavější lejno, do kterého dnes šlápla...

Příběh

Vedren Chel se probouzí do nového dne bez iluzí a s pořádnou kocovinou. Snil o tom, že bude chrabrým bojovníkem, načež se jeho představy střetly s realitou a on skončil jako přísežník lorda Sokola a dělá poskoka jiným poskokům. Hvězdná kariéra se nekoná.

Když je Zimní palác napaden, rozhodne se vzít nohy na ramena, ale při útěku narazí na mladého prince Poseroutku, který mu záhy poručí, aby ho bezpečně dopravil k jeho bratrovi, korunnímu princi Mendelovi. A tak se Vedren Chel vydá na cestu, která ho přivede do náruče kumpanie Černého jestřába, party žoldnérů a té nejhorší chásky, jakou bylo lidstvo schopno vyplodit. Legrace může začít.

Chel se oklepal a ucítil bolest, horkou a náhlou, spolu se silným nutkáním pozvracet se a pomočit zároveň...

Recenze

Tato kniha je mocným důkazem toho, že forma může zvítězit nad obsahem a silné postavy mohou zadupat příběh do země a odstavit ho na druhou kolej. Na pozadí se něco odehrává, a to něco je tak důležité, že to rozhoduje o chodu dějin, ale já to měl celou dobu u zadnice a celá má pozornost se vpíjela do stránek a sledovala hlavní postavy. Ta chemie mezi nimi byla tak silná, že by jim kdejaká drogová laboratoř mohla závidět. Jestli jste slušní a spořádaní lidé, v žádném případě Černé jestřáby nečtěte, neberte je ani do ruky, pokřižujte se a rychle utečte pryč, než na vás knížka přenese ten odér zkaženosti, kterým je skrz naskrz nasáklá.

Je to sprosté, šíleně moc. Je to nahláškované, šíleně moc. A já to miluji, šíleně moc. Veškeré vážné pasáže mi jen překážely ve výhledu a vlastně ani rozuzlení příběhu mě moc nezajímalo, já jsem chtěl jenom být s tou partičkou šílených zabijáků a užívat si každou novou nadávku, která z nich vypadne. Pamatujete na film Poslední skaut s původním, velice vulgárním a podle mě nejlepším dabingem? Tak to je přesně ono. Ta hrubá a drsná esence dialogů, která se s nikým a ničím nepáře. Politická korektnost se může jít vycpat, tady nemá co dělat. A i když si už asi nevybavíte o čem zmiňovaný film byl, legendární hlášky sypete z rukávu a citujete je jako básničku, kterou jste se museli naučit na základní škole zpaměti za domácí úkol.

Plameny všech devíti pekel budou navěky požírat vaše vybělené kosti a vaše duše budou s vřískotem bažit po spáse, která nikdy nepřijde...

Závěr byl jasnou přípravou na další díl a taktéž práce s postavou Vedrena Chela mi celou dobu napovídala, že se chystá pokračovaní. Líbil se mi Vedrenův postupný a pomalý vývoj, jak ztrácel iluze, ale přitom si udržel své morální zásady navzdory tomu, že téměř neustále dostával na zadek a pro ostatní byl spíše přítěží. Černí jestřábi nejsou nijak epicky výpravní, ani příběh nebyl spletitý, takže nelze očekávat nic ve stylu zlatého fantasy fondu co dal světu Tolkien, či jiní velikáni. Kouzlem této knihy je fakt, že postavy v ní ztvárněné by fungovaly nezávisle na tom, do kterého světa je hodíte. A tím největším benefitem je, že se královsky pobavíte. Co víc si přát.

Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 85 %