Naše redaktorka Hanka je velkou milovnicí příběhů. Proto ani chvilku neváhala a titul Chladná jako led si vzala na recenzi. Jak se jí kniha líbila a čím je zvláštní se dočtete v následujícím článku.
O autorce
Teresa Driscollová je britská spisovatelka, která se velkou část svého života živila jako novinářka. Případy, se kterými se v práci setkala, se jí natolik dotkly, že o nich začala psát. Psychologické příběhy s velkou dávkou napětí a hrůzy a téměř nadnesenými charaktery postav jsou tak temné, že se až těžko věří, že jsou ze života. Pojďme však autorce důvěřovat, stojí to za to, i když třeba nakonec budeme obdivovat spíše její tvůrčí talent než samotný námět. A proč ne? Chceme si přece pěkně počíst, od toho tu přece úžasná fantazie spisovatelů je a román Teresy Driscollové Chladná jako led, je toho důkazem. Dostane se vám totiž až pod kůži…
Míle od domova a syna Bena jede Sophie se svým manželem ve vlaku a zaskočí ji děsivý telefonát. Její syn skončil po tragické nehodě v nemocnici. Sophie byla přesvědčená, že své nové přítelkyni Emmě může věřit. Byla si jistá, že...
A pak jsem to zahlédla. Tu červenou barvu. Jasnou a agresivní….Všude. Některé kapky dopadly až na stěnu, vypadalo to jako nějaká abstraktní malba, ačkoli nebyla ještě zaschlá. A on ležel v obrovské kaluži, oči upíral ke stropu. Byl mrtvý.
Příběh
Sophie cestuje vlakem za svým synem Benem. Právě se dozvěděla, že měl nehodu a leží v nemocnici. Ve stejné nemocnici, jako její kamarádka Emma se svým synem Theem. Ale je tomu opravdu tak? Co se vlastně stalo? A kdo je ve skutečnosti čí syn? Sophie musí chlapce z nějakého důvodu identifikovat, ale cesta je ještě daleká a ona vzpomíná…a přemýšlí.
Ve vlaku cestuje i Sophiin manžel Mark. Před časem se spolu přestěhovali z Londýna na venkov. Oba měli ve velkém městě rozjetou slibnou kariéru, ale narození jejich synka Bena zcela změnilo situaci. Mark dojíždí každý den do práce a Sophie se snaží zvyknout na tolik odlišný život a lidi na vesnici.
Emma, krásná a elegantní žena, která se do vsi také přistěhuje, má rovněž, i když o něco mladšího, syna Thea. Není tedy překvapivé, že vše dopadne přesně tak, jak se samo nabízí. Sophie se s Emmou spřátelí, stejně tak oba chlapci, a všichni čtyři si vzájemně v začátcích, v novém prostředí, pomáhají.
Ovšem překvapením jsou zvláštní, postupně čím dál nápadnější aspekty Emmina chování, které někteří obyvatelé už začínají vnímat – vyjma Sophie. Dokonce ani brutální vražda, ke které dojde v sousedství, ji o divných souvislostech nepřesvědčí. Emmě věří i přesto, že ji Mark od ní odrazuje a někteří další obyvatelé si s ní vůbec nerozumějí. Vždyť přece jiní, jako například Nathan, Markův kamarád, nebo Hether, Emmina hospodyně, zase naopak ano... Jaká je tedy pravda? Kdo je Emma, jejíž záhady jsou stále nápadnější?
Recenze
Všude, tak jako Sophie, cítíte náznaky varování s velkými vykřičníky na konci. Přiznáte si je, bohužel, teprve až když Theo náhle přestane mluvit. To už ale příběh nabírá rychlost a řítí se ke svému závěru. K jeho objasnění vám hodně pomůže policejní komisařka Melanie a její kamarád, soukromý detektiv Matt, ale své osobní starosti mají i oni dva. Když se teď podíváte, kolik vám ještě zbývá stránek, trochu se vám uleví. Konečně se vše vysvětlí! Anebo ne? V každém případě se vše vyřeší…navždy. A bude to nakonec Sophie, kdo najde – svoje vlastní – východisko….
Uvědomila si, že do té uličky je určitě vidět zdaleka, zvedla ruku, aby si se synem plácli, a chystala se mu nabídnout, že cestou domů ho ponese na zádech. Ano. Něco takového by určitě udělala Sophie. Byla se sebou spokojená, když o tom uvažovala, ale Theo nereagoval, místo toho jí vytrhl dlaň z ruky….
Zdá se, že příběh končí tak, jako bychom se dostali zase na začátek. Struktura střídání kapitol předtím a dnes, je v poslední době celkem oblíbený autorský styl, který zaručuje napětí a drží čtenáře. A přesně to se podařilo i zde. Až do posledního řádku si nebudete ničím jistí. Autorka si s vámi bude tak trochu hrát – nejdřív vás vystraší, ale než řekne čím, užijete si své. Pokud máte děti, ne-li dokonce syny, budete tento příběh opravdu hodně prožívat. Teresa Driscoll má dva a je to vidět. Epilog je taková tečka na závěr, tak si jej nezapomeňte přečíst, protože teprve pak budete mít doopravdy klid.…
