Mladá autorka a také hlavní hrdinka Veronika Saforková je přesně tím
případem, kdy se určitě všichni shodneme na tom, že alkoholismus se netýká
jen postarších mužů nebo nevyrovnaných žen po rozvodu, jak si občas naše
společnost myslí.
Deník šílenství je doslova nahou zpovědí mladé dívky, která popisuje všechna hrůzostrašná úskalí, které v sobě nese démon, který je dnes všude volně k dispozici – alkohol.
Kdysi kdosi řekl, že „realita je iluze způsobená nedostatkem alkoholu“. Avšak právě Deník šílenství bez přetvářky a sebeklamu ukazuje, že každý z nás si tvoří realitu vlastní, která může fungovat bez alkoholu či jakékoli...
Ostatně už jen tím, že se jedná o osobní a reálné vyprávění jsou některé pasáže opravdu bez jakýchkoliv příkras, což vzbuzovalo alespoň u mě mnoho zvláštních emocí. Trochu mi sice vadilo, že se některé pasáže dost často opakovaly, ale zase na druhou stranu to dokážu pochopit. Můžete tak společně s Veronikou projít záchytkami, léčením, absťáky, ale i těžkou cestou, kdy se chtěla pomalu vracet do běžného života, avšak některé návraty nebyly až tak jednoduché, jak by si člověk sám přál.
Autorkaje velmi aktivní i na sociálních sítích, tudíž sem tam můžete v knize narazit i na tento druh příspěvků. Pro mě osobně bylo zajímavé číst její poznámky z deníku, který poodhaloval vše, co zrovna tato žena prožívala.
Samotný sled událostí je velmi dobře zpracován, takže se ve vyprávění neztrácíte, a naopak vám jednotlivé dílky do sebe velmi dobře zapadají. Je velmi zajímavé sledovat první spouštěče tohoto útrapného ničitele lidských životů, který mnohdy doslova čeká na první škobrtnutí, aby mohl vyrazit a člověka pohltit. V minulosti jsem četla knihu i od Michaely Duffkové, kterou jistě kromě medií budete znát i jako autorku Zápisníku alkoholičkya Zápisníku abstinentky. Všechny tyto knihy mají společného jmenovatele – tím je alkohol, který doslova ovládl životy obou žen, ale ani jedna z nich se nevzdala a bojovala.
Veronika navíc velmi podrobně popisuje vztahy v jejich rodině, a tak máte možnost udělat si obrázek i o prostředí, které je jí ze všech nejbližší. Osobně pokud mám tu možnost, ráda si tyto knihy přečtu, protože stejně jako Úsměvy smutných mužů, ne vždy vše dopadne tak dobře, jak si sami myslíme, nebo přejeme. Musí být i těžké vyjít ven se zpovědí, díky které vás mohou někteří jedinci odsoudit, ale to už tak v životě bohužel bývá a věřím, že to není něco, co by tito lidé po tom všem prožitém příliš řešili. Klobouk dolů!
Jaký je Štěpán Kozub bez kostýmů a scénářů? Nový knižní rozhovor s ním nabízí víc než jen zajímavosti z jeho života, poodkrývá nám jeho duši, zkušenosti, to, jaký je sám mimo kamery.
