Dan Simmons patří mezi nejvšestrannější, a mohu-li to na základě svých skromných znalostí posoudit, i nejlepší spisovatele na světě. Ačkoli ho většina tuzemských čtenářů bude znát zejména coby autora kultovního sci-fi Hyperion nebo nedávno nově vydaného Ílionu, jeho žánrový záběr je mnohem širší. Jím napsané knihy učarují zejména tím, jak pečlivě si nastudovává tematiku a vykresluje příběh, kterému při čtení věříte nejen jeho prostředky, ale že by se skutečně mohl stát.
V tomto klasickém a lidském románu o uvěřitelných upírech ožívá odkaz zla. Děti noci vás zavedou na místo, jež nikdo nezná, a přesto se ho všichni bojí.V pustém sirotčinci v postkomunistickém Rumunsku dostane těžce nemocný...
Skvělým příkladem je kupříkladu historický mysteriózní horor Terror, který je založený na skutečné historické události, k nimž zručně přimíchává fiktivní nadpřirozené prvky. V Dětech noci si vzal na paškál upíry a pokusil se jejich fungování vysvětlit vědecky. Jak se mu povedlo zkombinovat skutečnou, mýty opředenou historii Vlada III. Draculy s novodobými rumunskými dějinami? A neukousl si tentokrát příliš velké sousto?
U prakticky jakéhokoli jiného autora bych se toho bál. Co se dá nového přinést do upířího hororu? A proč přimíchávat realitu do dnes už naprosto legendárního příběhu o Draculoviod Brama Stokera, o kterém všichni ví, že je vymyšlený a spisovatel se skutečným Vladem jen velmi volně inspiroval?
Simmonssvůj příběh, který má obecně blíže spíš k thrilleru vystavěl velmi obratně. Šikovně jej zasazuje do porevolučního Rumunska, těsně po pádu Ceaușescova režimu. Do totalitou rozorané země přijíždí západní delegace, jejímž členem je mimo jiné tajemný milionář, ale i jistý kněz jménem Mike O'Rourke. Ten byl jednou z dětských hlavních postav v Simmonsově románu Temné léto, zatímco zde vystupuje jako dospělý muž.
Recenzované Děti noci jsou součástí velmi volně provázané čtyřdílné hororové série, v angličtině nazvané Seasons of Horror. Předcházelo jim právě Temné léto, které má svou vyprávěcí strukturou velmi blízko ke Kingovu kultovnímu hororu To, následované havajskou mytologií opředenými Ohni z ráje, a uzavřené Zimním přízrakem, v němž se spisovatel Dale Stewart vrací do Elm Haven, kde vyrostl, aby zde v opuštěné usedlosti bojoval s tvůrčím blokem, ale i vlastními (příslovečnými i skutečnými) démony. Zmíněné knihy mají uzavřený děj a lze je číst nezávisle na sobě, pojí je jen občasné zmínky či narážky, přesto mi připadalo důležité je zde zmínit.
Mike však není hlavním hrdinou Dětí noci. Protagonistkou je tu lékařka, konkrétně brilantní hematoložka Kate Neumannová, jež v Rumunsku pečuje o podvyživené, mnohdy dokonce i virem HIV nakažené děti v děsivých tamních sirotčincích. Její život se profesně i lidsky změní v okamžiku, kdy do své péče dostane churavé nemluvně, jež dostane chybnou krevní transfuzi, po které se nějakou záhadou jinak neduživé dítě zázračně na čas uzdravuje.
Kate si chlapce krom profesionálního zájmu zamiluje a rozhodne se jej adoptovat a za pomoci nových přátel (mezi nimiž je rumunský student medicíny Lucian a již zmíněný otec O'Rourke) odvézt domů do USA, kde bude moci chlapečkovi, kterého pojmenovala Joshua, věnovat maximální péči za pomoci nejmodernějšího vybavení.
Vše je však ještě záhadnější než se zdá a brzy se ukáže, že malý chlapec může být klíčem k vyléčení nejen viru HIV, ale i rakoviny. A možná jsou na světě síly, kterým se tak docela nelíbí že byl Joshua z Rumunska odvezen. Co to má vše společného s mytickým Draculou, který možná není ani tak vymyšlený upír, a už vůbec ne tak mrtvý, jak nám tvrdila historie? Na tuto a mnoho dalších otázek ve své knize Simmons odpovídá. Upíry vysvětluje celou záplavou odborných termínů, z nichž většině nebudete bez svižného googlení rozumět (pokud nejste lékař) a rozpitvává na prvočinitele celý mýtus okolo bytostí pijících lidskou krev, aby jej zároveň uchopil docela novým, neotřelým způsobem.
Verdikt
Děti noci rozhodně nejsou knihou pro každého. Přesto v sobě mají ponurou atmosféru, děs, akci, ale třeba i romantiku a naději.Dan Simmons zde opět dokazuje, že je výborným spisovatelem, kterému nechybí velký cit pro detail a pečlivé nastudování dobových reálií. Zvládá zde obratně nastolit tíživou atmosféru porevolučního Rumunska, aby nás z něj vytrhl, zahrnul odbornou terminologií, vysvětlující fungování strigojského (rumunský výraz pro upíry) organismu, a následně nás zase vrátil zpět a už tak pozvolný spád vyprávění ještě proložil historicky podloženým příběhem Vlada III. Draculy (pokud nepočítáme ono pití krve, zaručující věčný život).
Několik dějových linek a rozmanité postavy se však skvěle doplňují a byť jde rozhodně o čtení náročné, které má potenciál kdekoho odradit, v samém závěru vás odmění výborným finále, jemuž předchází nesmírně akční poslední třetina, se kterou vše dokonale zapadne do sebe. Jakkoli by si nezkušený spisovatel na podobné tematice vylámal své autorské zuby, Dan Simmons alespoň pro mne obstál, a byť jsem měl místy se čtením trošku problém, zpětně nemám pocit, že by byla nějaká pasáž v díle navíc. Nebo dokonce že bych prohloupil.
Jestli od tohoto románu očekáváte bezuzdný děs, budete zklamáni. Pokud by vás ale zajímalo „vědecké vysvětlení upírů,“ jakož i stručně převyprávěný život Vlada III. v pořád čtivé a na fakta rozhodně ne skoupé knize, jste tu správně...
