V posledních letech získávají retellingy pohádek na značné popularitě. Modernějšího zpracování se dostává zejména pohádkám klasickým jako je například Kráska a zvíře či Popelka. Americká autorka s orientálními kořeny Melissa Bashardoust se však rozhodla pojmout toto téma trochu originálněji a místo klasiky převyprávěla epos perského původu. Vytvořila tak svět s okouzlující atmosférou Blízkého východu, který však má překvapivě temné prvky a rozhodně neurazí ani dospělého čtenáře.
Podmanivá a originální pohádka o prokleté dívce, která může kohokoli otrávit jediným dotekem a která zjišťuje, jaká síla se v její kletbě skutečně skrývá… Soraya je prokletá. V krvi jí koluje jed, který ohrožuje každého, kdo se...
Soraya je už od novorozeněte prokletá a jed, který jí koluje v žilách představuje smrtelné nebezpečí pro každého, kdo se k ní přiblíží. Žije tak stranou, daleko od lidí i své rodiny, aby nikomu neublížila. Útěchu nachází jen ve svých zahradách, kde pociťuje alespoň kapku vytoužené svobody. Když se však objeví démon, který by jí mohl prozradit, jak kletbu zlomit, Soraya je v pokušení. Hlavu jí plete také mladý muž, který se jejího prokletí nebojí. Má zůstat ve stínech, nebo bojovat za svou svobodu a čelit následkům svých činů? Vše se dává velice rychle do pohybu, ale sama Soraya si není jistá sama sebou. Je ještě člověkem, nebo se z ní stává netvor?
„Nebyla na svou kletbu nijak pyšná, necítila uspokojení – nenáviděla, že je nebezpečná, a nenáviděla dav, který jí to udělal. To byl jediný způsob, jak si mohla být jistá, že je jiná než ten netvor v jejích snech.“ (str.38)
Když jsem Dívku, hada, trn začínala číst, neměla jsem téměř žádná očekávání. Proto jsem byla velmi mile překvapena, když mě příběh v podstatě od začátku dokázal zaujmout a vtáhnout do děje. Cizokrajná atmosféra pro mě byla příjemnou změnou a autorce se ji dařilo skvěle budovat nejen díky použití exotických výrazů a jmen, ale i skvělému zakomponování částí mýtů a legend smíchaných se špetkou historie.
Jak už to u pohádek bývá zvykem, kniha je psána er-formou. Přesto jsem však k Soraye měla blízko a jejím činům rozuměla. Soraya je hrdinka, která celý život touží po společnosti, po lásce a lidském doteku. Když spatří možnost, že by tohle všechno mohla získat, nedokáže přemýšlet nad něčím jiným a zmítá se ve svých protichůdných pocitech. Strach, bezmoc, vztek, ale i odhodlání nebo láska – to všechno budete se Sorayou prožívat. Ano, je to trochu jako na horské dráze, ale díky tomu na mě Soraya působila lidsky a uvěřitelně. Celkově jsou postavy silnou stránkou knihy, protože nebyly černobílé, poháněly je různé motivace a stejně jako v opravdovém světě se dopouštěly chyb.
Soraya se nadechla, neschopná promluvit. Poprvé se viděla tak, jak si ji představoval Azad – hrdinka příběhu, ne netvor.
Celý svět je propracovaný v takové míře, v jaké bych to u pohádky nečekala. Často se totiž ukázalo, že i zdánlivé maličkosti dokážou naprosto změnit směr příběhu. Zvraty jsem nedokázala předvídat, ale ke konci jsem se nemohla ubránit dojmu, že je zápletka možná až trochu moc překombinovaná, a kdyby jen jedna z postav byla trochu zvídavější, vše by se zhroutilo jako domino. Také bych ocenila o něco více akce, která by mě udržovala ve větším napětí a nutila do čtení. Když jsem totiž knihu odložila, neměla jsem úplně potřebu se k ní vracet.
S každou stránkou je kniha temnější a temnější, na své si ale přijdou i milovníci romantiky. LGBTQ+ young adult romantická linka vzniká postupně, nepůsobí prvoplánově a velice se mi líbil způsob, jakým byla v knize prezentována a přijímána okolím.
Sečteno a podtrženo, Dívka, had, trn má vše, co správná pohádka potřebuje, a to včetně lákavé obálky. Myslím, že nadchne zejména mladší čtenáře, ale vzhledem k temnému nádechu a propracovanosti se jí nemusí bát ani dospělí toužící po oddechové četbě.
