RECENZE: Dokonalá lítost - Tahle detektivka vás roztrhá na kusy!

Helen Fieldsová není žádná amatérka a v detektivním žánru se pohybuje už pár let. Pokud jste věrným fanouškem, Dokonalou lítost už máte nejspíš přečtenou i pozpátku. Ale pokud jste se ještě s touhle sérií neseznámili, měli byste. Je vlastně jedno, po které knize sáhnete, protože z děje vše naprosto snadno pochopíte (a to hlavně proto, že policisté vlastně nedisponují osobními životy).

Příběh

Autorka si jako hlavní hrdiny vybrala dokonalou dvojku. Velmi ambiciózní, nadanou a svéhlavou Avu, která žije svou prací a Luca, lehce traumatizovaného, ale dobrého vyšetřovatele, který je navíc ještě nesmírně sexy (to je v knize zmíněno nejméně 3×). A tahle chemie funguje, takže se mimo pátrání po vrahovi snažíte přijít taky na to, proč tihle dva nejsou dávno manželé. Ale teď už k samotné knize…

Bylo snazší, když se případy držely morálky Divokého západu – na jedné straně dobro, na druhé zlo a člověk přesně věděl, na čí straně bojuje.

Edinburghem se začne šířit strach, bombový atentátník může zaútočit kdykoliv a kdekoliv a nikdo není v bezpečí. Nejhorší je, že Luc i Ava vědí, že se nejedná o bezmyšlenkovitě provedené a bouřlivými emocemi vyvolené útoky, za kterými by stál nějaký pomatenec. Jejich vrah je nebezpečný právě proto, s jakou čistotou, přesností a klidem svoje únosy a následné vraždy provádí. V kontrastu s tím vším, se pak zdá život rodiny McTavishových, jako klidná a láskyplná pohádka, která se odehrává úplně v jiném příběhu. Ale bohužel nic není tak, jak se na první pohled zdá. A jakou moc mají nad námi druzí? Tolik kolik jim dovolíme? Nebo kolik si oni sami vezmou?

Verdikt

Nebudu lhát, tohle čtení mě stálo tolik energie a emocí. Ke konci, když jsem věděla, co nevyhnutelně přijde, jsem už ani nechtěla pokračovat dál, ale samozřejmě jsem musela. V této knize rozhodně není prostor pro nějakou nudu, vlastně když už si myslíte, že bude na chvíli klid, je to nakonec ještě horší než předtím. Smekám před autorkou, protože někdo, kdo dokáže psaným slovem ve čtenářích vyvolat takovou škálu pocitů, je prostě geniální spisovatel. Zhruba v polovině jsem byla přesvědčená, že vím, kdo je pachatel. A zhruba ve třech čtvrtinách nastal „aha“ moment, že jsem docela „na prd“ detektiv. Díky bohu Ava s Lucem jsou na tom o dost líp než já. Dokonalá lítost mě dokonale rozebrala a já přísahám, že jsem lepší detektivku nečetla!

Hodnocení: 100 %