Dominika Gawliczková pro mě nebyla neznámou autorkou, jelikož ji mám právě spojenou
s velkou vášní k motorkám a cestování. Již v minulosti jsem od ní četla cestopisy z Jižní
Ameriky a Portugalska, které byly více než skvělé. Když se tedy vydala do Japonska, tak jsem věděla, že ani tohle vyprávění si nechci nechat ujít.
Domča je tedy mladou cestovatelkou v mém věku, která na motorce projela už více než 18 zemí Evropy. Její vášeň v této, pro některé na první pohled, mužské záležitosti se zrodila již v dobách puberty, kdy první výlet uskutečnila již ve 13 letech, a o něco málo později už sjížděla silnice i mimo naši republiku.
Dominika putuje Japonskem. Z Tokia na venkov, od formalit k přátelství a z klidu samoty do zájmu médií. Ať už se octne opilá s mikrofonem v ruce nebo zamčená v hodinovém hotelu, o legraci není nouze. Koupe se spolu s babičkami,...
V roce 2016 se díky své trase až k hranicím Číny zapsala k nejdelší české ženské sólo výpravě, což vzhledem k jejímu tehdejšímu věku bylo více než obdivuhodné. Osobně se s ní velmi často můžete setkat na různých cestopisných přednáškách, ať už jako s hlavní aktérkou, která se dělí s publikem o své zážitky, tak jistě i jako s návštěvnicí, která se nechává inspirovat a spřádá v hlavě další plány, kam se vydat.
Tentokrát se však společně s Dominikou můžete vydat na cestu po velmi rozmanitém Japonsku, které je od té naší české kultury více než rozdílné. A právě tyto kulturní rozdíly občas vedly k humorným situacím, kterých má autorka v rukávu velmi mnoho. Ostatně i jazyková bariéra a absence angličtiny je pro Japonsko často tím velmi typickým.
Milovníci cestopisů jistě budou jásat, protože Dominiky popis mnoha míst je velmi barvitý, a chvílemi máte pocit, že na té motorce vlastně jedete s ní. Na druhou stranu, pokud se vám kniha do rukou dostala náhodou, věřím, že ani tak nebudete zklamaní, jelikož vyprávění je poutavé a možná vás i naláká k tomu se jednou do Japonska vydat na vlastní pěst.
Společně s autorkou můžete navštívit spoustu zajímavých míst, ochutnat místní různorodou kuchyni či přespat v miniaturních pokojích, které často v našich českých podmínkách připomínají spíše místnost, kam se běžně ukládají čisticí prostředky. Stále však věřím, že Japonsko má zkrátka své kouzlo, které dokazují i fotografie, kterých je kniha plná.
Je tedy obdivuhodné, že tato mladá dívka i přes všechna trápení a karamboly nakonec svou cestu zvládla, a může tak přispět svou trochou do cestovatelského mlýna. Vy tak díky ní můžete vyrazit z pohodlí domova a zažít dobrodružství, na které by si někteří z nás možná ani netroufli.
Jaroslav Fiedor, praporčík, palubní střelec vrtulníku a zdravotník, se v strhujícím knižním rozhovoru vedeném Pavlem Hénikem podělil o své zážitky z misí v Bosně, Kosovu a Afghánistánu, o své cestě od klukovského snu k tvrdé realitě.
