RECENZE: Doručovatelky

Nikdy jsem nebyla fanynkou thrillerů. Stejně jako autora Alexe Smithe mě dřív bavily spíš hororové příběhy nebo literatura pro mládež, i když tedy na rozdíl ode mě v těchto žánrech autor psal, já je jen četla. Nakonec jsem ovšem došla k tomu, že mě mohou lákat i thrillery. Cestu mi k nim vyklestily tru crime podcasty. Autorova cesta k tomuto žánru byla o dost jiná. Ke psaní knih o zmizelých dětech ho inspirovala výchova vlastních dcer. Úplně nevím, jestli v tom není nějaká skrytá zpráva, ale upřímně doufám, že ne…

Doručovatelky - příběh

Hlavní postavou knihy (a předpokládám, že i celé budoucí série) je detektiv inspektor Robert Kett, jenž se se svými třema dcerami stěhuje do rodného Norwitche poté, co je unesena a bezúspěšně pohřešována jeho žena. Detektiv se tak mimo službu snaží posbírat zbytky své vůle k životu a postarat se alespoň o své malé dcerky. Nikoho z nás ovšem nepřekvapí, že mu výhradní čas s rodinou nevydrží zrovna nejdýl.

V Norwitchi se totiž ztratily už dvě náctileté dívky, které spojovalo právě to, že brigádně rozvážely noviny. Dělaly to už nějakou dobu, nikdy neměly problémy a najednou, při jedné ze svých rozvážek prostě zmizely. Místní policejní oddělení se snaží k problému postavit čelem, proto neodmítnou pomoc detektiva, který se specializuje právě na případy pohřešovaných.

Doručovatelky - verdikt

Robert Kett je celkem sympatický hlavní hrdina, ačkoli vlastně úplně nevím, co si o něm mám myslet. Své holky určitě zbožňuje, ale táta roku to asi nebude, je skvělým detektivem, ale do všeho se vrhá po hlavě, a některé jeho úvahy a intuice jdou trochu mimo mé chápání. Každopádně umí být i vtipný, to mu slouží ke cti.

Velkou poklonu autorovi skládám za dvě věci – rozuzlení zločinu a spád. Poutavost a čtivost jsou podle mého základní stavební kameny thrillerů, překvapivý konec je pak třešnička na dortu. Nebo jahoda, pokud nejíte třešně, nebo vlastně cokoli, co máte na dortech rádi, protože to přesně by měl překvapivý konec být. To, bez čeho sice dort sníme, ale nebudeme z toho mít takovou radost. No, z Doručovatelek radost mít budete. Nebo alespoň já měla.

Suma sumárum, Doručovatelky  jsem přečetla za dva dny. Jazykově ani stylově to není nijak náročná knížka, díky čemuž hezky ubíhá. Celou dobu si drží napětí, ale zároveň je natolik zábavná, aby čtenář neměl chuť přeskočit na konec a ukončit své zvědavé pnutí. Postavy jsou tak akorát sympatické, aby člověka neodradily, nekteré dokonce o něco sympatičtější, takže si je i oblíbíte. Určitě jsem zvědavá na další případy detektiva Ketta a hodnotím to jako velmi úspěšné debutové dílo.

Hodnocení: 80 %