Druhá tvář je příběh matky, jejíž nejniternější obavy a nejhrůznější představy o mateřství se stanou
skutečností. Je to životní cesta ženy, vlastně by se dalo říct několika žen, která ukazuje odvrácenou
stranu mateřství a tematizuje některá tabu, o nichž se ve společnosti nemluví, i když by rozhodně mělo.
Jedno z doporučení na zadní straně z knihy zmiňuje neuchopitelnost hlavní hrdinky, a to je tedy trefa do černého. Od začátku knihy na ni totiž čtenář chtě nechtě musí změnit názor a do posledních stránek si vlastně není moc schopný definovat, kdo je tady vlastně ten „záporák“. Je to ona? Její manžel? Jejich dcera? Nebo někdo úplně jiný?
Měla jsem za to, že narození Violet bude nejhezčí den mého života. Ale když jsem ji poprvé chovala v náruči, pochopila jsem, že je něco špatně. Vždycky jsem věděla, že ženy v naší rodině by neměly být matky. Můj manžel Fox...
To může být dobře z hlediska originality a napětí, nikdy zkrátka nevíte, co přijde dál. Dobře to může být také z toho důvodu, že ani v životě není nikdo jen „záporák“ nebo jen „klaďas“, všechno vždy závisí na situaci, v níž se zrovna nachází. Pokud si ale někdo libuje v předvídatelných modelových postavách, které odpovídají nějakému stereotypu nebo čtenářově představě, bude nejspíš pěkně nesvůj.
Často se setkáváme s vyobrazením šťastných matek, jejich šťastných buclatých uzlíčků štěstí a všeobjímající mateřskou láskou, která je bezpodmínečná a nekonečná. Co když tomu ale tak není? A co když se to děje častěji, než bychom si odvažovali připustit? Co když se vaše dítě už narodí s nenávistí, která mu koluje v žilách? Nebo je chyba v matce? A co když to sahá ještě dál?
Všechny tyto otázky si čtenář musí nutně během čtení Druhé tváře položit. Ač se kniha jeví jako poměrně útlá a mohlo by se zdát, že to vlastně bude taková čtecí rychlovka, je informačně poměrně nabitá, a to dost těžkými, možná i kontroverzními tématy.
Jedním z nich je i jakási dědičná rodičovská toxicita, která ovlivňuje již několikátou generaci žen a způsobuje bolest nejen jim, ale i jejich nejbližšímu okolí. Zobrazuje strach ze selhání a pochybnosti, které zákonitě pociťuje každá čerstvá matka právě i v souvislosti s tím, jaká byla její matka.
Nejsem si úplně jistá, komu bych tuto knihu doporučila. Pro nezasvěcené tam bude plno živých popisů zrození dítěte, ale i jiné poporodní libůstky, které by mohly bezdětné nebo již nastávající matky odradit. V čerstvých matkách, které mají ještě všechny tyto věci v živé paměti, mohou tyto realistické obrazy odvrácené strany mateřství vyvolat některá traumata spojená s jejich vlastní zkušeností.
Někdo se s pocity hrdinky částečně ztotožní, někdo k ní hned zkraje pocítí takový odpor, že knihu bude mít chuť odložit. Tak moc je hrdinka neuchopitelná a její příběh kontroverzní. Já sama mám ze čtení dost rozporuplné pocity a to i právě z důvodu, že mám tyto čerstvě mateřské zkušenosti krátce za sebou a přiznávám, že by se mi od čtení hodil delší časový odstup. Tak se ale asi pozná dobře napsaná kniha. Vyvolává ve čtenáři silné emoce, ať už se jedná o ty pozitivní, nebo ty negativní. U téhle knihy jsem cítila celou smršť emocí a mnohdy i mezi jednotlivými stránkami. Pokud tedy máte chuť na emocionální horskou dráhu, račte nastupovat.
V království, kde tajemná mlha děsí obyvatele a magická infekce znamená jistou smrt, Elspeth už 11 let skrývá svou nákazu a její následky. V její mysli sídlí Noční běs, který sílí každým dnem...
Její srdce je ale zlomené. A tak uzavře dohodu se Srdcovým princem. Odměna za jeho pomoc? Tři polibky, které změní vše. Je připravena na jeho hru plnou magie a intrik?
