RECENZE: Duchové rodiny Folcroftů

Listí zašustilo. Měla pocit, že slyší něčí dech, ale když se otočila, nikdo za ní nestál. Zaťala ruce v pěst a bojovala se strachem, aby se nerozplakala. Zrychlila do poklusu.

Zrovna pršelo, když jsem Duchy rodiny Folcroftů začala číst. A přesně tak tato knížka i začíná.

Kapky deště dopadaly na čelní sklo a během pár vteřin se zase odpařovaly….jak se blížili do hor, počasí se zhoršovalo. Vzrostlé stromy pomalu přecházely v těžká hustá křoviska a zpevněná silnice se proměnila v klikatou prašnou cestu…

Příběh

Patnáctiletá Tara a jedenáctiletý Kyle jsou (bezelstně) posláni ke svým, na první pohled laskavým prarodičům. Jejich maminka leží v nemocnici, je v kómatu, a tak se toto řešení zdá být ideální. Zpočátku je vše v nejlepším pořádku. Dědeček Peter i babička May dětem snáší doslova „modré z nebe“. May je přímo vykrmuje těmi nejlepšími dobrotami, je milá a Peter zrovna tak. Stará se o dům a o zahradu a je trochu bručoun. To ale přece každé vnouče rádo svému dědovi odpustí. Občas všichni čtyři zajedou do města na nákup a také, vlastně především, do knihovny. Tara tak může na internet (v domě není připojení) a Kyle k milovaným knihám. Vypadá to, že děti nemohlo potkat větší štěstí, něco tady ale nehraje…

„Opět se ozvaly kroky. Přešly pod oknem a zmizely v lese. Tara pevně zavřela oči a naslouchala zvuku kroků vzdalujících se v ševelícím listí a praskajících větvičkách. Nějaké divoké zvíře zahoukalo a ozvalo se třepotání křídel a vřískot nějakého nočního ptáka. Ještě dlouho zůstala vzhůru a napínala uši, jestli kroky znovu neuslyší…

Nejprve si Tara, a později i Kyle, všimnou jen jakýchsi podivných náznaků, které by se ovšem při dobré vůli daly možná rozumně vysvětlit. Houpačka se sama houpe, dveře se samy zavírají a záclony se odkrývají, přestože uvnitř nikdo není… Když však Tara zjistí, že Peter (či kdo?) chodí v noci kolem domu a May se pomalu, ale jistě, určitě však hodně nepříjemně proměňuje, začne už mít doopravdy podezření. Na co ale? Musí s Kylem zachovat zdání, že se nic neděje, ale po nalezení prázdného deníku jejich matky a zamčeného pokoje s něčím děsivým uvnitř, začnou věřit, že tady skutečně straší. Pustí se tedy spolu nenápadně do pátrání. Na takové neodpustitelné lži a hrůzostrašná tajemství, která postupně objeví, však rozhodně narazit nechtěli….

Stromy začaly řídnout. Před ní se rozprostřela třpytivá vodní hladina. Vypadala skoro kouzelně, jako příkrov diamantů zčeřený větrem. Pohled narušovalo jen molo tyčící se nad vodou…a malá postava, která se blížila k jeho konci.

Závěr

Asi se ptáte – a co duchové? Tak ti nebudou chybět, to si pište a budou hodně, hodně neklidní. Zda však Taře a Kylovi pomohou odkrýt, co mělo být zapomenuto, anebo naopak, a jaká je vlastně skutečná historie rodu Folcroftů, to si v tuto chvíli nechám pro sebe. S největší radostí vám ale prozradím, že má příběh všechno, co Darcy Coates miluje. Hory, les, krutou bouřku, přerušené telefonní sítě a tajemné pokoje ve velkém starém domě. No není to úžasné?

Přítomnost ducha ucítila dřív, než ho spatřila. V pokoji jako by se najednou zešeřilo a jí po paži přeběhl mráz. S prudkým nádechem se otočila. Zíraly na ni dvě oči černé jako hrob.