Theo Addair je český spisovatel známý zejména pro svou prvotinu Muffin a čaj. Mezi tím, než
vyšla naše dnešní kniha, stihl vydat ještě Koláčky a spiklence a dvoudílnou fantasy sérii Ve
stínu oskeruše. Muffin a čaj mě před lety velmi zaujal, hlavně proto, že šlo o první mně
známou českou „young adultovku“, která lehoučkým způsobem zpracovává téma LGBT.
Bylo to milé čtení, které mě chytilo za srdce. Hniloba v kořenech jako tak milé čtení nezní,
alespoň svým názvem.
Před stovkami let objevil mořeplavec Gorian ze Zartenu nový kontinent – Sanheiu. Národ objevitelů, narazil na nové pevnině na zdroje, jež mnohonásobně posílily jejich magickou moc, a původní obyvatelstvo, neschopné vzdorovat...
Ani téma příběhu milé není. Jeho prostřednictvím nakoukneme do Zartenu, jedné ze zemí obývaných Radzary a Sanheiany. Radzarové mají speciální moc, díky které dokáží kouzlit, aby to ovšem zvládli, potřebují k tomu speciální materiál, horninu zvanou koftela.
Kdysi dávno při hledání této cenné komodity narazili Radzarové na národ, který jejich schopnostmi neoplýval, ačkoli koftely měl přímo nadbytek. A jak to tak bývá, Radzarové svou mocí Sanheiany donutili opustit svou zemi a otročit. Příběh se ovšem odehrává až později, v době, kdy jsou Sanheiané oficiálně svobodnými a rovnoprávnými občany, v praxi ovšem i nadále utlačovaní.
Celý příběh nazíráme z pohledu Parka, mladého Sanheiana, studenta střední školy, který se snaží vyhýbat konfliktům i šikaně ze strany svých radzarských spolužáků. Jeho nejlepší kamarád Kimp je ovšem úplný opak, nehodlá se smířit s jakoukoliv formou útlaku a problémy přímo vyhledává. A taky plánuje. Kimp totiž chystá něco, díky čemuž doufá, že v zemi vznikne nová revoluce. Park s ním nesouhlasí, plánovaní se neúčastní, ale když se jednoho dne ve školním sklepě najde Kimpovo mrtvé tělo rozhodne se, že musí vypátrat, co se vlastně stalo.
Verdikt
Jen z náhledu do děje je jasné, že se nebude jednat o jednoduchý příběh. Tematika je opravdu hluboká a podle mého názoru velmi aktuální, možná i proto mě překvapilo zakončení děje (které vám samozřejmě neprozradím). I přesto, že obsahuje celkem zásadní myšlenku, nečetla se kniha o nic hůře než Muffin a čaj. Theo Addair to se slovy prostě umí.
Když si prohlédnete knihu, zjistíte, že je celkem úzká. Celkem má 270 stran, na kterých se podle mě odehraje celkem dost věcí. Není tedy divu, že autor příliš nezabíhal do charakteristik postav. Samozřejmě s Parkem se seznámíme relativně dost, jsme v jeho hlavě, ale ostatní postavy a jejich chování jsou občas celkem záhadou. Nejsem si jistá, jak moc mi to vyhovovalo, u některých událostí bych brala trochu větší vhled do myšlení i ostatních hrdinů.
Jak bych to tedy shrnula? Kniha je čtivá, chytlavá, svižná, příběh zajímavý, nabízí se možnost pátrat po pachateli a promýšlet, kdo by jím mohl být (jako u klasických detektivek), tematika je aktuální a kdo chce, může se nad ní zamyslet o něco víc, není to ovšem tak, že by vám autor nasadil brouka do hlavy. Postavy jsou trochu víc ploché, ale vzhledem k délce příběhu je to celkem očekávatelné.
Myslím, že komu se líbila předchozí tvorba Thea Addaira, nebude zklamán. Stejně tak ovšem doporučuji Hnilobu v kořenech každému, kdo chce strávit čas odpočinkem nad nějakou povedenou young adult literaturou.
Jaký je Štěpán Kozub bez kostýmů a scénářů? Nový knižní rozhovor s ním nabízí víc než jen zajímavosti z jeho života, poodkrývá nám jeho duši, zkušenosti, to, jaký je sám mimo kamery.
