RECENZE: Království z kostí

Království z kostí - příběh

Hned z počátku knihy se dozvídáme, že Jack Logan pracuje u policie řadu let. Jinak by samozřejmě nebylo možné, že už je šéfinspektorem oddělení vražd v Glasgow, navíc ne s takovou řadou úspěchů. Jeho největším úspěchem a zároveň bolestivým pomníčkem je deset let staré dopadení sériového vraha, kterému se (zcela neoriginálně) přezdívalo Našeptávač (a ačkoli si je příběh podobný s knihou Našeptávač od Alexe Northa, jedná o jiný příběh). Dopadený vrah dvou malých chlapců skončil v přísně střežené psychiatrické léčebně, ale Loganovi to stejně nepřineslo klid. Tělo třetího uneseného hocha se totiž nikdy nenašlo.

Jednoho dne si Jacka Logana vyžádá policejní oddělení pohřešovaných v daleké Skotské vysočině a šéfinspektor ke svému zděšení po příjezdu zjišťuje, že je to proto, že se nový případ zmizení malého chlapce až příliš podobá těm, které se udály před deseti lety. Jack si je absolutně jistý, že zatkl správného chlapa, je tedy možné, že jim tam řádí imitátor? Jak by se ovšem dostal k tak důvěrným a hlavně nikdy nezvěřejněným informacím? Nebo snad nebyl odsouzen ten správný muž? Ať je to tak, nebo tak, nemá policejní tým času nazbyt. Všechny předchozí oběti nikdy nepřežily déle než 48 hodin.

Verdikt

Přišlo mi až s podivem, jak je možné napsat napínavý detektivní příběh poklidně a přitom nezabít napětí, ale autorovi se to opravdu povedlo. Království z kostí se čte opravdu velmi dobře a pokud máte nějaký čas nazbyt, tak dokonce i velmi rychle. Rozhodně jsem na rozdíl od jiných příběhů neměla problém s tím, že bych se do příběhu nedokázala začíst, vlastně je pravdou opak. Ať už jsem seděla doma na gauči, válela se v posteli, nebo měla dozor v šatně plné hlasitých puberťáků, jakmile jsem otevřela knihu, byla jsem na policejní stanici ve Skotské vysočině.

Další věcí, co knize musím nechat, je opravdu sympatický hlavní hrdina. Jack Logan je bručoun, který si nebere servítky s lidmi ani s pravidly správného vyšetřování, na druhou stranu, kdyby mermomocí dodržoval pravidla a kvůli časovým prodlevám nechal zemřít unesené děti, asi bychom ho nepochválili ani my, ani jeho nadřízení. Jediné, co se mi moc nelíbilo, bylo to, že si nechával na můj vkus až moc často svá podezření sám pro sebe a kolegy nechával mimo.

Co ale nemůžu pochválit, je konec. Vzhledem k tempu skoro celé knihy byl konec až příliš uspěchaný a já jej odhadla v půlce knihy. A věřte mi, že nejsem žádná velká detektivka. Ačkoli mi ale konec trochu narušil celý zážitek z knihy, nepovažuji to za takový problém, jak to možná vyznívá, prostě to byl jen o něco málo průhlednější příběh, nebo je tu druhá možnost, a já jsem skrytý talent na odhalování zločinců. Kdo ví.

Myslím, že kromě zarytých fanoušků zločinů se bude kniha líbit i začínajících čtenářům detektivních a kriminálních příběhů. Já tak nějak tuším, že se ke Kirkovi a Jacku Loganovi určitě někdy vrátím.