RECENZE: Kůly v plotě

Mým odvěkým přáním bylo psát si deník. Vždy jsem si představoval, jak na konci dne zachytím všechny důležité okamžiky, všechny pocity, postřehy…zkrátka, že se ten den jen tak neztratí, ale zůstane se mnou navždy. A po něm další a další.

Jakuba Koháka (1974) známe především jako oceňovaného režiséra televizních reklam, tvůrce krátkých videoklipů, filmů a spotů (je držitelem ceny Anděl z roku 1999 za nejlepší český videoklip). Je také členem hudební skupiny a etablovaným hercem a moderátorem. Mnozí z nás jej jistě slyšeli i na rádiu Evropa 2, kde má pravidelné ranní pořady. Dnes však o něm bude řeč jako o spisovateli, anebo chcete-li, autorovi fejetonů. Od roku 2014 mu vyšla již dvě díla – Objevy a Svět podle Koháka.

Já v tuto chvíli v ruce držím knížku Kůly v plotě, vydanou v letošním roce nakladatelstvím Brána. Jedná se o vázanou publikaci o 232 stranách s výstižnými ilustracemi Leny Vítkové. Obsahuje sto devět (ano, čtete dobře!) sloupků/fejetonů, které vycházely v posledních pěti letech v deníku Metro, i některé dosud nepublikované. Humorné příběhy a postřehy ze života Jakuba Koháka jsou psané zdánlivě s nadsázkou, ale věřte mi, nadsázka to není. Nejméně u dvou z nich jsem byla osobně přítomna a mohu potvrdit, že se staly přesně tak, jak je autor popisuje.

Myslím, že kouzlo těchto příběhů je právě v autorově pohledu na ně. V pohledu milém, laskavém a zároveň vtipném, se slzičkou dojetí a lehkým pousmáním nakonec. Budete překvapeni. Od tak „drsného“ a svérázného muže byste jej nečekali a zjistíte, že Jakub Kohák je vlastně mužem velice jemným a citlivým. Někdy si sice nejste zcela jisti, zda mluví vážně, ale o to tu zřejmě právě jde a činí tak z knihy, v tomto žánru, dílo originální. Jakubovy historky jsou krátké, jednostránkové a dají se tedy dobře číst kdekoliv a kdykoliv, třeba i v tramvaji, v čekárně či při vaření večeře. Odehrávají se povětšinou v Praze, ale i jinde. Jejich protagonisty jsou známé i neznámé osobnosti, obyčejní i neobyčejní lidé v situacích, které mohou potkat kohokoliv z nás. Mě pohladily po duši a alespoň na chvíli vydolovaly můj kdesi schovaný nadhled, který jsem už dlouho postrádala. Soubor fejetonů Jakuba Koháka Kůly v plotě si může přečíst každý…a bude se báječně bavit.

„Nedávno se mi stala zvláštní věc. Obyčejně jsem si vykračoval po ulici, když tu mi náhlý poryv větru přinesl k nosu vůni, kterou jsem snad třicet let necítil. Úplně mě to ochromilo – až jsem se musel zastavit, užasle pousmát a říct si: Vždyť tuhle vůni znám! Bylo to něco mezi vůní mokrého dřeva, pryskyřice, horkého letního vzduchu, sladkého ovoce…jako bych se v mžiku přenesl do svého mládí, na chalupu ve Velké Veleni, kde jsme s dědou Vernerem řezali dřevo, s jeho ženou Májou hráli šachy a domino, se strejdou Petrem – zvaným Petule – sírali mandelinky bramborové do skleničky anebo s mámou jen tak slunili na malém travnatém plácku vedle vany…“
(z povídky Vůně dávno zmizelá – Jakub Kohák – Ovůněn)