Timothy Blake je zpátky. Trvalo to dlouhé dva roky. Přesto se můžeme konečně těšit z druhé knihy, která je právem označována za nástupce takových krví a masem prodchnutých klasik, jakými jsou Hannibal od Thomase Harrise nebo Dexter Jeffa Lindsaye. Blake kráčí v jejich stopách, sem tam z nich i vykročí a už svou první knihou, nesoucí název Mrchožrout (recenze zde) se rozhodně zapsal jako velmi zajímavý a výborně prokreslený antihrdina. A jelikož předchozí dílo končilo velmi zajímavým cliffhangerem, nabízí se otázka – dokázal australský spisovatel Jack Heath naplnit vysoká očekávání?
Timothy Blake, bývalý konzultant FBI, teď obstarává pro šéfku podsvětí likvidaci těl. Jednou v noci však najde tělo, které najít neměl, a nezbývá mu, než ho ukrýt. Jenže pak ho FBI požádá o pomoc při pátrání po pohřešovaném...
Samozřejmě se sluší podotknout, že se rozhodně nejedná o čtení pro slabé žaludky. Timothy Blake je postavou, která v mnoha čtenářích může vyvolat silné sympatie, které se však co stránku budou mísit se silným odporem. Zatímco kultivovaný Hannibal Lecter si dopřával lidského masa náležitě upraveného (viz historka o játrech, cibulce a láhvi chianti), hlavní hrdina tohoto díla radši své jídlo syrové. Zároveň se jak od Lectera, tak od třeba Dextera svým charakterem zásadně liší. Přes spalující touhu po lidském mase totiž nepostrádá výčitky a co víc – emoce a typický sarkasmus, hraničící místy se silným cynismem. Černý humor je ostatně pro vyprávění typický – o to více, že hrdinovy vyřčené i nevyřčené narážky chápe jen on a čtenář. Již zmíněný Dexter tedy (ač nebyl kanibal) byl ukázkovým psychopatem, který zabíjel zločince proto, že jedině při vraždě mohl cítit emoce. Timothy je jako postava vykreslen (lze-li to o někom kdo je kanibal vůbec říci) mnohem lidštěji a jeho nezvladatelná nemoc nás vlastně částečně nutí s ním více soucítit.
Po závěru jedničky mě hodně zajímalo, kam se příběh pohne. A on vlastně částečně zapadl do starých kolejí. Na chvíli. Což bylo pro mne zpočátku zklamáním. Ale jen zpočátku...
Lovecje pořádně zamotaným příspěvkem do rozrůstající se svébytné krimi série a směle kombinuje příběhové prvky obsažené v předešlé knize s docela novými. Zpátky je pro stavbu příběhu tolik typická ich forma, pro kterou jsem si Mrchožrouta zamiloval, a jež rozhodně pomáhá vcítit se do uvažování a myšlenkových pochodů hlavního protagonisty.
Knize rovněž dodává na zajímavosti zábavné osvěžení, přítomné už od prvního dílu – hádanky v každé kapitole. Hlavní hrdina totiž tráví mimo likvidování mrtvol volný čas řešením hádanek – někdy i jako vedlejší příjem. Čtení si tak můžete zpestřit potrénováním mysli při nejrůznějších slovních rébusech, které prý autorovi knihy zasílají i sami fanoušci. Vzhledem k tomu, že jsou hádanky součástí děje, nepůsobí to nijak na sílu a zároveň jde o skvělé navození nálady jednotlivých částí knihy.
Děj je i tentokrát velmi zamotaný – tady o to více, že je do případu zapleten nejen hrdina, ale i jeho nový „zaměstnavatel,“ který mu poskytuje těla k řekněme velmi specifické likvidaci. Případ tak hrdina sice opět vyšetřuje s agentkou FBI Thistleovou; starou známou (pro kterou má Timothy díky jejich společné minulosti a dětství, prožitém v sirotčinci slabost – a o to víc se snaží od ní držet zpátky), vše se ale komplikuje vzhledem k tomu, že ona zmíněná nová nadřízená šéfuje místní mafii a rozhodně nemá zájem na tom, aby kanibal, který se pro ni zbavuje mrtvol rovněž spolupracoval s policií. Nehledě na to, že si Blake musí dávat pozor, aby nadaná kriminalistka po jeho boku neodhalila jeho temné tajemství.
Vše začíná naoko nepříliš komplikovaným zmizením univerzitního profesora matematiky. Problém je jednak to, že jeho tělo má hrdina v mrazáku, jednak to, že celý případ je mnohem složitější, než se zpočátku zdá. A Timothy má na vyřešení málo času, nehledě na fakt, že musí odvést pozornost i sám od sebe…
Jack Heathnešetřil zajímavými lokacemi. Hrdinové se při svém pátrání po stopách a pachatelích podívají na univerzitní kampus, skládku, ale i třeba do továrny na výrobu sexuálních panen.
Verdikt
Lovec je skvěle vygradovaným a napínavým thrillerem s krimi prvky, jehož největším kladem i záporem je fakt, že nemá kladného hlavního hrdinu. Pokud jsou pro vás příliš krvavé knihy, jejichž nejvýraznějšími motivy jsou znepokojivé a ne zrovna chutné myšlenkové pochody a skutky, není tato kniha pro vás. Pokud však máte pro strach i žaludek uděláno, civilního konzultanta FBI s brilantním mozkem a neukojitelným hladem po teplém a syrovém lidském mase si zamilujete.
Stejnou měrou je zde vše, co bylo návykové a zábavné na prvním díle. Rozřešení se i nejpozornějšímu čtenáři poodhaluje pozvolna a je dosti těžké jej odhadnout dopředu (i s přesnou analytickou myslí, jakou disponuje titulní antihrdina je to těžké). Možná jen trochu zamrzí, že už se tolik neřeší paralela (a tedy otázka morálky) mezi hledaným vrahem a právě Timothym (nebo alespoň ne tolik jako v jedničce).
Jack Heathje výborným spisovatelem, který velmi dobře ovládá své řemeslo - jeho styl psaní je nenucený a zároveň velmi svižný – dosti připomíná filmovou naraci. Kniha vám tak vlastně ožije před vnitřním zrakem. Dostává se nám díla, které perfektně ctí pravidla žánru a zároveň přidává pár neotřelých prvků.
Zamrzí možná jen přílišná explicitnost ve snaze prvoplánově šokovat (ale zase je to celé o kanibalovi, že). V kombinaci s vhledem do pokřivené mysli hlavního protagonisty jde o napětím i zvraty nabité čtení, kterému se podařilo naplnit očekávání, vyvolaná Mrchožroutem (RECENZI si přečtěte zde)a díky i tentokrát až nepříjemně otevřenému konci vyvolává palčivé otázky, které snad už brzy zodpoví třetí kniha – tato totiž skončí zrovínka v tom nejlepším…
