Vycházející hvězda Pavel Bareš zdolává po úspěšné sérii Projekt Kronos další spisovatelskou metu. Tou
je nová kniha s názvem Meta, která již není součástí série, ale funguje jako samostatná a plnohodnotná
sci-fi pecka s thrillerovým nádechem. Název „Meta“ v tomto případě znamená „nad“. Autor jím chtěl
odkázat na nadlidi (metalidi, případně superlidi), kteří se v jeho knize vyskytují, nicméně musím
konstatovat, že i samotná kniha by si s lehkou nadsázkou vysloužila předponu meta – tak moc je dobrá.
Hlavní postavou příběhu je studentka Lenka Křížová, která se potýká nejen se svými vlastními schopnostmi, ale i s pořádnou dávkou nejistoty, a ne příliš dobrými vztahy se svými rodiči. Lenka je vlastně takový outsider. V kolektivu nikdy nebyla příliš oblíbená a v současnosti má jedinou dobrou kamarádku, svou spolubydlící Debí.
Superhrdinský thriller z českého prostředí Superlidé existují. Ale žádný z nich není superhrdina. Nikdo na začátku jednadvacátého století nepotřebuje nadšence ve spandexu a pláštěnkách, kteří by se po nocích honili za zločinem....
Většina příběhu se odehrává v Praze a na půdě Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. To jistě ocení zejména „Pražáci“ a studenti fakulty, kteří se v lecčem s Lenkou ztotožní. Část příběhu nás ale zavede i do Lenčina rodného Liberce, k němuž mám, jakožto ke své rodné hroudě, blízko zase já, tudíž mě zmínka o něm moc potěšila. Autor nás také zavede na Českobudějovicko, tudíž o zajímavé lokace v knize rozhodně není nouze.
Lenka je typickou zástupkyní mileniálů, což mně osobně také velmi sedlo, protože jsem se dokázala naprosto vcítit do Lenčiných problémů a pocitů. Autor se nebojí v průběhu knihy zařazovat své vlastní úvahy na téma mileniálů a jejich strastí. Spokojený úšklebek mi nejednou vykouzlily na tváři další autorovy úvahy na téma současné české ale i zahraniční politické situace.
Na Metěse mi líbí, že se nejedná o běžné prvoplánové sci-fíčko. Metamá úžasný přesah a na několika místech úspěšně nastavuje zrcadlo naší zkažené společnosti tak, jak to vidí „děti devadesátek“. Jako samozřejmě je pravda, že v knize sem tam poletují (někdy i doslova) lidé s nadpřirozenými schopnostmi, ale to může být racionálně smýšlejícím čtenářem vnímáno jako jakási alegorie. Proto si myslím, že tento příběh může směle aspirovat na poměrně široké pole čtenářů, zejména z řad mileniálů.
Verdikt
Tenhle tmavě modrý paperback naprosto předčil všechna moje očekávání a zároveň uspokojil můj mlsný jazýček, co se dobrého čtení týče. Kniha není ani moc krátká, ani moc dlouhá. Lenka není vyloženě sympaťačka, ale ani otrava, která by čtenáře iritovala každou svou druhou větou.
Moc se mi líbí, že se vše odehrává v současnosti na území České republiky, ale zároveň román působí svým způsobem světově. Je skvělé, že navzdory současnosti autor pracuje s prvky jakési alternativní reality, případně budoucnosti (co my víme, že jo). Líbí se mi, že ač je autorem mladý muž, dokáže výborně napsat hlavní ženskou postavu se všemi jejími nejistotami a myšlenkovými pochody. Nelíbí se mi, že i když se snažím hodnotit, pokud možno objektivně, nedaří se mi najít něco, co bych vytkla.
Sečteno, podtrženo, Pavel Bareš se mi dostal pod kůži. Je skvělé, že existují mladí lidé, kteří dokážou oživit českou literární scénu, ať už co do stylu, tak do tématu. Tleskám a všemi deseti doporučuji!
