Rev Fletcher i po tolika letech po boku úžasných adoptivních rodičů nedokáže zapomenout
na traumata z minulosti. Na okamžiky násilí, zloby a zášti, kterými ho častoval jeho vlastní
otec. Četné jizvy na rukou, které skrývá pod silnou a neproniknutelnou vrstvou bavlněných
mikin jsou toho důkazem. I přesto, že excelentně ovládá bojové umění a vyniká v sebeobraně
ho jakákoliv zmínka o jeho biologické rodině dokáže rozložit na milion malých kousíčků.
Emma Bluelová je mimořádně nadané dítě, se svými vrstevníky si moc nerozumí, zato s počítačem dokáže hotové divy. Naprogramovala a od píky vytvořila svou vlastní RPG hru. Jistě, není tak dokonalá, jako počiny jejího otce, slavného tvůrce digitální zábavy, ale je to teprve začátek. Má dokonalé a milující rodiče a před sebou zářivou budoucnost herního tvůrce, tedy alespoň si to myslela do chvíle, než se všechny její ideály začaly rozpadat jako domeček z karet.
Rev Fletcher bojuje s traumaty z minulosti. S adoptivními rodiči po boku se mu to daří… ale s dopisem od jeho násilnického otce se vše vrátí. Emma Blueová radši programuje vlastní počítačovou hru, než aby čelila rozpadajícímu...
Volné pokračování „Dopisů ztraceným“ opět odkrývá závažnější témata dospívání
Brigit Kemmerer se nebojí jít proti proudu a servíruje svým čtenářům vcelku velkou emoční nálož plnou aktuálních a alarmujících problémů moderní společnosti. Tento vskutku reálný a neskonale čtivý příběh se zaobírá velkými bolístkami. Ačkoliv se jedná o knížku pro mladé dospělé s romantickou linkou, tak to rozhodně není sluníčkové čtení ve stylu „a žili šťastně až do smrti“.
Autorka odkrývá kostlivce ve skříni. Do popředí se dostávají důležité otázky ohledně disfunkční rodiny, zábran lidské komunikace i kyberšikaně. Jak se říká, spisovatelka doslova uhodila hřebíček na hlavičku a v zcela neskrývaném formátu ukazuje to, co si někteří z nás odmítají připustit – zaslepenost rodiče vůči bolístkám jeho vlastního potomka. Někdy zkrátka nevidíme to, co je zřejmé. Nedokážeme včas vycítit bolest a trápení druhých. Příliš věříme technologiím a spoléháme na to, že se na druhé straně obrazovky se nachází stejně empatická bytost, jakou jsme my sami.
Řekli byste svá nejtemnější tajemství úplně cizímu člověku?
Julietina maminka byla fotografka a cestovala po celém světě. Juliet si s ní vždycky psala dopisy. Dokonce i po její smrti jí na hrobě nechává psaníčka. Je to jediný...
Dojemné i poučné, přesně takové dílo držíte v ruce!
Postavy i prostředí, nic z toho opět nezklamalo. Zkrátka se jedná o dílko, které si zamilujete po všech stránkách. Pilotní protagonisté se chovají neskutečně reálně, lidsky a nezištně díky čemuž nebudete mít nejmenší problém se s nimi identifikovat a nalézt v jejich charakterech něco, co je tak trochu vlastní i vám.
Stránky navíc pod rukama ubíhají jedna báseň a tak, než se nadějete, celé tohle strastiplné eldorádo prostě skončí. Pokud sháníte něco, co trochu vybočuje z klasického YA žánru, ale zároveň vám do zprostředkuje cenné zkušenosti, tak jste na správné adrese.
Na tuhle knížku zkrátka nedokážete přestat myslet, usídlí se vám v hlavě jako dotěrný brouk a vy si stále dokolečka budete přehrávat, co se vlastně událo a jak je možné, že se okolnosti staly tak, jak se staly. Rozhodně nelze jinak než doporučit toto čtivo každému, kdo chce alespoň na čas vystoupit ze své konformní zóny a mrknout se na zoubek závažným problémům.
Jaroslav Fiedor, praporčík, palubní střelec vrtulníku a zdravotník, se v strhujícím knižním rozhovoru vedeném Pavlem Hénikem podělil o své zážitky z misí v Bosně, Kosovu a Afghánistánu, o své cestě od klukovského snu k tvrdé realitě.
