První, čím mě tato knížka zaujala, byla obálka. Stříbrná, plasticky vyvedená ptáčata na
černém, na omak hebkém podkladě ve mně vyvolala pocit něhy, dojetí a jakési
nevysvětlitelné empatie. To jsem ovšem ještě netušila, jak blízko jsem pravdy.
O autorce
Zdá se mi, že v poslední době autoři a autorky detektivních sérií, jako kdyby spolu o přízeň čtenářů soutěžili. Ať už je to úmysl nebo ne, americká spisovatelka Anne Frasierová (1950), vlastním jménem Theresa Weirová, je určitě jednou z nich. A vede si moc dobře! Ostatně, nelze se ani moc divit, vždyť napsala již dvacet pět knih, které byly přeloženy do více než dvaceti jazyků! Navíc není vyhraněná jen na žánr detektivní - za svoje romance získala několik prestižních literárních cen, stejně jako za sbírky povídek a básní nebo vlastní paměti.
Pod hladinou minneapoliského jezera je nalezeno tělo chlapce zamrzlé v ledu. Děsivý nález však není ojedinělý. Ba co hůř. Nalezená těla patří dvanáctiletým chlapcům, kteří zmizeli před dvaceti lety. Detektiv Jude Fontaineová a...
Román Nejsem z ledu(The Body Keeper), o kterém bude řeč, však je nefalšovaným thrillerem, a to po Nejsem živá (The Body Counter) už v pořadí třetím ze série s detektivem Jude Fontaineovou. První díl této série – Nejsem mrtvá (The Body Reader) - si už v roce 2017 vysloužil cenu Internation Thriller Writers Award za nejlepší původní paperback. Uvidíme tedy dál, jak se Anne Fraiserovéceny posypou a mezitím se můžeme na „Body Keepera“ podívat.
„Kvůli tomu, že v životě zažila spoustu násilí, je uzavřená, vzdálená, trochu jako z jiné planety. Myslím, že právě tím se od ostatních postav liší. Hrozně mě baví Jude Fontaineovou psát, protože je nepředvídatelná. Člověk nikdy neví, jak zareaguje.“ (Anne Fraiserová)
Příběh
Miluji příběhy odehrávající se uprostřed vánice a mrazu, ale tenhle je ledový už vážně trochu moc. Město Minneapolis svírá krutá zima. Cokoliv je mrznoucí, zamrzlo, a to i všech třináct jezer, kterými Minneapolis oplývá. Byla by to svým způsobem krása – někteří obyvatelé se nechali zlákat a zachumlaní do huňatých čepic a rukavic si šli zabruslit - kdyby si jen jeden z nich pod ledem něčeho nevšiml... Je to tvář malého chlapce! …a krása, která tu ještě před chvílí byla, je rázem pryč.
Vznikne poprask. Ihned je povolána policie a v jejím čele stojí Jude Fontaineová, po boku se svým kolegou Uriahem Ashbym. Ještě dříve, než oba dva zjistí, že se jedná o dítě, které zmizelo před dlouhými dvaceti lety, objeví se pod ledem ještě jedno zmrzlé tělo. Další mrtvý chlapec a ve stejném věku jako ten první. Kolik jich ještě najdou? A aby toho nebylo dost, Jude v hrozivé vánici, kterou Minnesota nepamatuje, najde před vchodem do svého domu schouleného čtyřletého chlapečka na pokraji sil. Neví, jak se jmenuje a kde bydlí. Stále jenom mluví o jakési Bab.
Karty jsou tedy rozdány. Jude se vrhne do vyšetřování a nebude to pro ni lehké. Všechny tyto události jako by něco spojovalo, ale co? Uriah se potýká se svou nemocí, o které však prozatím ví jenom on, přesto bude Jude nepostradatelným partnerem i přítelem. Vždyť Jude, se svými rozjitřenými city po tom, co všechno už zažila, jej nutně potřebuje! Oba dva tak postupně odkryjí skutečnosti, kterým se ani jednomu z nich nebude chtít uvěřit. A vy? Budete jenom doufat, že tento příběh je od začátku až dokonce jenom fikce a s realitou nemá nic společného. Únosy a týrání dětí, zvrácené ženy a matky, psychopaté a sociopaté…to přece nemůže být pravda… Kolik je vlastně doopravdy pohřešovaných dětí? Ví to někdo? Obávám se, že odpověď na tuto otázku zde nenaleznete, zato vám slibuji, že to, jak dopadne tento případ se dozvíte určitě.
Skličující bylo už zjištění, kolik se pohřešuje dětí. Každých čtyřicet vteřin zmizí ve Spojených státech jedno dítě. Každých čtyřicet vteřin!
Recenze
Děj, díky krátkým kapitolám a jednoduchým a rázným větám, které autorka používá, ubíhá svižně a dobře se čte. A to i přesto, že tento díl volně navazuje na ty předchozí. Bylo by asi výhodnější si přečíst nejprve je, ale nijak zvlášť to nevadí. Tomu, co se s Jude odehrálo předtím, pochopíte celkem bez problémů.
Když pomine zármutek a zlo, dá se po něm najít sladkobolná krása. Právě to se naučila během uplynulého roku a přesvědčila se o tom během posledních měsíců. Hodně za to vděčila Uriahovi a jeho klidnému a nevzrušenému přístupu.
Román Nejsem z ledu o dvě stě osmdesáti stranách má takové tempo, že se vlastně tak, jak byste předpokládali, ani nestihnete dojmout. A to je v tomto případě myslím dobře. Nebudete mít dokonce ani čas se nad některými věcmi hlouběji zamyslet, a to je také dobře, protože byste mohli zjistit, že je zde možná až příliš mnoho náhod. Takhle je vše v pořádku a vy si užijete skvělý, napínavý a hodně drsný thriller, který se od ostatních v mnohém odlišuje. A můžete mi věřit – překvapení bude víc než dost.
