Náš redaktor Jirka se pustil do čtení knihy, která už svou obálkou láká především ženy. Jak tento experiment dopadl? To se dozvíte na řádcích níže.
Výzvu přijímám. Takhle nějak by se dalo začít při psaní o tomto zvláštním a poněkud netradičním díle. Troufám si tvrdit, že po této knize sáhne spíše ta něžnější část knihomolské populace, nicméně jsem si řekl proč ne. Upřímně, i kdybych přečetl stovky tisíc knih, pravděpodobně ženám beztak neporozumím, ale jsem skromný a pouhé nahlédnutí do jejich duše mi postačí, a myslím, že přesně tohle mi Martha Batalha umožnila.
Eurídice by se v životě ráda prosadila, ale všechny jejich snahy jsou už předem odsouzeny k neúspěchu. Její tradičně smýšlející manžel není na nezávislou ženu zvědavý. Hlavně ať jsou pantofle podélně srovnané u paty postele a...
Ocitáme se v Brazílii, na počátku 20. století, kde poznáváme rodinu Gusmaových a dvě sestry Eurídici a Guidu. Obě jsou, povahově, velice rozdílné, avšak krotké a poslušné, jak by se na tuto dobu patřilo, nejsou ani jedna. Starší Guida je rebelka a mladší Eurídice chce být jako sestra, taktéž rebelka, avšak ona v sobě nalezne talent, v podobě hraní na flétnu, který je rodiči a následně i jí samotnou, uhašen a zapomenut.
Dětství rychle pominulo a životní cesty sester se na desítky let rozdělily. Eurídice se vdala za Antenora, a ačkoliv by se mohlo na první pohled zdát, že je šťastná a spokojená, bohužel je tomu tak pouze v očích Antenora samotného. Jak je možné, že žena mající děti, bydlící v prostorném domě a zajištěna manželem, který je bankéř, není spokojena? Nuže, odpověď na tuto otázku je velice prostá, jelikož tato žena má sny a představy o vlastní seberealizaci, což je ale nepřípustné. Nebo není?
Ačkoliv je tento příběh hlavně o Eurídici, vyprávění se nevyhne ani sestře Guidě a jejímu manželi zvanému Slaboch, poznáme jak se Antenor stal Antenorem, mrkneme se na životní osud zahořklé a nepřejícné sousedky Zélie a poznáme blíže i spoustu dalších postav. A tímto se vlastně dostávám k nejsilnější stránce tohoto příběhu. Martha nám představuje své postavy a ukazuje nám jejich charakterové vlastnosti, z čehož velice dobře poznáme jaké postavy doopravdy jsou. Nejlepší na tom ovšem je, že u toho nezůstává, protože pomocí několika odboček od hlavní příběhové linie se dozvídáme o tom, jaké měly postavy dětství, co je formovalo, a ve výsledku dokážeme velice dobře pochopit jejich nynější chování a jak dospěli ke svým životním postojům a názorům. Za to dávám nahoru všechny čtyři palce.
Jak se to čte? Jako po másle. Styl vyprávění jaký si Martha zvolila je velice blízký stylu Jonase Jonassona, který se proslavil svým nesmrtelným Staříkem, a proto se to čte velice dobře. Je to vtipné (jak jen černý humor může být), svěží, a i když vám jdou koutky úst často vzhůru, moc dobře si uvědomujete, že situace ve kterých se postavy nacházejí, ve skutečnosti moc vtipné nebudou. Nejsem milovníkem konců, které jsou malovány na růžovo a jsem rád, že ani zde jsem nebyl zklamán. Konec je zde asi takový, jaký měl být, ani dobrý, ani špatný, k jaké straně se přikloníte, nechám na vás.
Co se žánru týče, vezměte drama a komedii, smíchejte to dohromady a vyjde vám z toho Neviditelný život Eurídice Gusmaové, dílo napůl vtipné, napůl hořké, kde se talent a sny setkávají s realitou života a sobeckostí ostatních lidí. Jestliže vás lákají osudy silných ženských hrdinek, s přečtením tohoto titulu byste neměli váhat.
