RECENZE: Neznámý žalm – Poklidná prohlídka Jinosvěta s dramatickým koncem

Strom zaryčí jako vyděšené podsvinče. Vytrhnu meč z kůry a sleduju, jak z ní vyvěrá krev. Krvácející stromy. Otřesně děsivý pohled.

Noční můra nekončí…

Calypso unikla ze spárů šíleného krále, prošla proměnou a uvízla v Jinosvětě. Má sice po boku Handlíře, ale záhada mizejících vojáků a děsivých dětí stále čeká na rozluštění. A aby toho nebylo málo, musí čelit také nikdy nekončícím intrikám vílí říše. Dokáže si mezi nimi jako člověk, rasa, kterou víly opovrhují, získat respekt, nebo bude odsouzena skrývat se před nimi za zdmi Handlířova paláce? A proč stromy v tajemné Říši flory krvácí? Jaké obludné tajemství skrývají?

„Skoro deset let jsem se snažila překonat pocit, že jsem oběť. A myslím, že se mi to docela dařilo. Jenže pak jsem se ocitla v Jinosvětě. V Karnonově vězení. Ze vzpomínky na něj mi stále naskakuje husí kůže.“

Temnota a chaos

Krátce po nadupaném prvním díle přichází Neznámý žalm, o poznání pomalejší a poklidnější pokračování. Dějově se zdaleka tolik neposouvá – Calypso čerpá nové síly, sžívá se se svým novým já a čelí svým pochybnostem. Zároveň se rozvíjí její vztah s Handlířem, který je i tentokrát alfou a omegou celého příběhu. Jenže zatímco v Rapsodii byla linka poměrně zašmodrchaná, tady má spíše přímočařejší podobu. Nepřinese mnoho nového a užijete si velkou spoustu zamilovaného tokání. Pokud však patříte mezi fanoušky slow burn romantiky, nejspíš vás to bude bavit.

Handlíř se vrací k trůnu s ledovým výrazem ve tváři. Sklouzne pohledem ke mně a v očích se mu kratičce zaleskne. To je jediný náznak lítosti, který dá najevo. Vzápětí ten okamžik pomine a Des je znovu jako socha.

Neznámý žalm, foto Knihomolka Janča

Stejně jako vztahu Handlíře a Calypso se autorka velice svědomitě věnuje také vykreslení světa víl. Pokud čekáte milá a kouzelná stvoření, jste na omylu. Naopak se jedná o bytosti ovládající ničivou magii toužící po moci, čekající na každou chybu svého soka. Připravte se tak na spoustu intrik a pletichaření, kdy nikomu nemůžete věřit ani nos mezi očima.

Bohužel tentokrát romance nebyla natolik silná, aby se na ní dal postavit celý děj, stejně tak i to věčné poměřování sil mezi vílami začne časem nudit. Objeví se několik velice zajímavých vedlejších postav – zejména kouzelnice Temper, která vás okouzlí svým temperamentem, a Pán snů Malachiáš, který je stejně tajemný jako jeho vládce Desmond. Jejich potenciál však zůstal nevyužit, protože je autorka v příběhu nechala více méně jen chvílemi mihnout. Velká škoda, protože právě ony mohly příběhu dát úplně jinou dynamiku.

Hledím na kamarádku přes oblaka kouře a vlny horkého vzduchu, které se kolem ní tetelí a zkreslují obrysy její postavy. Takhle mocnou a omamnou magii ovládá jen jediný nadpřirozený druh… Kouzelnice.

Co se však autorce rozhodně nedá upřít, je umění psát silné a dramatické závěry. Jak v jedničce, tak ve dvojce se během několika desítek stran stihne udát tolik věcí, že se nebudete stačit divit. Nachystejte si tak nervíčky – přijde několik zvratů, souboj i pořádný záporák. Škoda, že Thalassa nešlápla na plyn o pár stran dříve, přesto mi ale věřte, že i tak vás dokáže na čtení dalšího dílu určitě navnadit.