Mia zdědila po babičce venkovský domek u malebného švédského jezera. Potíž je v tom, že žije v Londýně se svým snoubencem Charlsem, který by chatu nejraději okamžitě prodal. Mia má však k místu ve Švédsku zvláštní vztah a odmítá se ho vzdát. Když navíc zjistí, že na pozemku je archeologické naleziště, které souvisí s vikinským prstenem, jež se u ní v rodině dědí po staletí, rozhodne se do Švédska odjet na léto a zúčastnit se výzkumu. Tým archeologů vede pohledný Haakon, který stejně jako Mia cítí, jako by k němu stovky let stará historie začala promlouvat. Oba slyší hlasy, vidí před sebou stavby a dokonce tuší, kde budou artefakty ukryty. Kromě toho také brzy začínají tušit, že jejich setkání připravil sám osud. Musí se však vyrovnat s různými nástrahami. Nebezpečí totiž číhá doslova za dveřmi.
Jejich láska byla zapovězená, ale její ozvěna zní až na věčnost.On se vrátí… runy jí to prozradily.Když Mia po milované babičce zdědí Birch Thorpe, letní chatu ve Švédsku, čeká ji nelehké rozhodnutí. Snoubenec Charles na ni...
První díl ze série Runyod ChristinyCourtneay je některými čtenáři srovnáván s knihami BarbaryErskinové nebo s populární sérií Cizinka. Já jsem nikdy fanouškem podobně laděných románů nebyla, avšak tato kniha mě příjemně překvapila. Autorka v ní paralelně vypráví dva příběhy, jeden ze současnosti a druhý z dávné minulosti, kdy Švédsko obývali vikingové. Nechybí v něm romantika, historie, napětí ani trocha tajemného nadpřirozena.
U knih střídajících minulost a přítomnost bývá problémem zmatené přeskakování z jednoho děje do druhého nebo chybějící provázanost dějových linek. V Ozvěnách run obojí autorka zvládla bravurně. Prvních pár stran pro mě bylo trochu matoucí, že v knize není označeno, který příběh budeme v daný moment číst (například při střídání vypravěčů je vždy uvedeno jméno). Velmi rychle jsem si ale zvykla a ve výsledku musím říct, že kdyby bylo pokaždé explicitně řečeno, o kterou ze dvou dějových linek se jedná, ztratilo by čtení trochu ze svého kouzla. Samotná vyprávění se dobře doplňují, jedno bez druhého by nemohlo být a kdyby kniha vyprávěla jen jedno z nich, stěží by byla tak dobrá.
Obálka knihy Ozvěny run
Na začátku jsou příběhy oddělené, avšak postupem času se čím dál více prolínají a zapadají do sebe jako skládačka. A právě postupně sílící provázanost se mi na knize líbila nejvíce:
Mia zvedla křížek na světlo a najednou jí projel zvláštní pocit, divoká touha. Rychle se nadechla, protože ji to zaskočilo. Křížek jí připadal povědomý, stejně jako její hadí prstýnek, a vůbec neměla chuť ho dávat z ruky. když se kolem nich shromáždili ostatní, aby obdivovali nález, měla sto chutí po křížku chňapnout. Je můj! Ta myšlenka se jí stále ozývala v hlavě, i když ji potlačovala.
Vyprávění z vikinské éry mi přišlo o dost zajímavější než o Mie a Haakonovi, i když jak jsem již zmínila, se vzájemně dobře doplňují. Příběh o vikinzích hezky plynul a jednotlivé úryvky končily tak, aby čtenáře udržely v příjemném napětí a těšení se na pokračování. Kdežto ten o Mie a Haakonovi sice nebyl špatný, ale snesl by více propracování. To se nejvíce projevilo na konci knihy, který byl příliš uspěchaný. Celkový dojem z četby mi to trochu zkazilo.
Vikingové a období, kdy obývali severské země, pro mě bylo donedávna neprobádanou oblastí. Před časem jsem však na Netflixu viděla seriál z doby, ve které se odehrává také kniha a začala jsem se o ně zajímat víc. Kniha proto přišla v ten správný čas a doplnila mi mezery z historie. Líbí se mi, že rozbíjí stereotypní představy o vikinzích, kteří jsou obvykle vykreslováni jako válečníci pustošící okolní země. Sama autorka úplně na konci knihy zmiňuje, že přesně takový byl její záměr: ukázat, že ne každý viking byl válečník. Za mě má tedy splněno na jedničku a moc se těším, co si pro nás připraví v dalších dílech.
A Oliver Blackwood je dokonalý kandidát na falešného přítele. Co se stane, když falešný vztah začne působit jako skutečný? Kandidát na přítele je nová queer romance s pořádnou dávkou britského humoru.
Obálka knihy Ozvěny run
