Styl psaní španělského autora Juana Gómez-Jurada je kritiky popisováno jako „energický a filmový“. S tím nemohu než plně souhlasit. Román Pacient je napsán tak dovedně, že jsem ho přečetla takřka jedním dechem, a přitom jsem se cítila jako v kině. Chcete-li se opravdu odreagovat a úplně zapomenout na vše, co se kolem vás děje, pak je tato kniha přesně pro vás.
Renomovaný neurochirurg David Evans má před sebou strašlivé rozhodnutí. Pokud jeho příští pacient odejde z operačního sálu živý, jeho malá dcerka Julia zemře rukou nebezpečného psychopata, který ji unesl a drží ji na neznámém...
Juan Gómez-Jurado je španělský novinář a spisovatel, který se u nás představil už dvakrát, a to historickým dobrodružným románem Zloděj ze Sevilly a kontroverzním thrillerem z prostředí Vatikánu, Vykonavatel. Jeho knihy byly přeloženy do desítek jazyků a Juan Gómez-Jurado právem patří k nejúspěšnějším současným španělským autorům. Kromě psaní se věnuje tvorbě rozhlasových a televizních pořadů, kampaním za sociálně slabé děti a boji proti rakovině. Je vášnivým čtenářem a miluje cestování. Juan Gómez-Jurado má dvě děti, je rozvedený a žije v Madridu.
Nejsem svatoušek ani mučedník, nejsem žádný terorista, šílenec, dokonce ani vrah. Jména, pod nimiž si myslíte, že mě znáte, jsou jedna velká mýlka. Jsem otec. A toto je můj příběh.
Příběh
David Evans je uznávaný neurochirurg, který pracuje na renomované (a ne levné) soukromé klinice. Od doby, kdy zemřela jeho manželka, jejíž smrti nemohl zabránit a vinu si nedokáže odpustit, se stará o svou malou dceru Julii. Když musí být v práci, pomáhá mu mladá hospodyně Světlana, která bude v následujícím dění hrát důležitou roli, stejně, jako Davidova švagrová Kate. Ale, abych nepředbíhala.
Když jsem otevřel dveře, přivítalo mě děsivé ticho. Byla skoro půlnoc, přesto to nebylo ticho, které by člověk čekal v podobné rezidenční čtvrti, jako je ta naše…
Jednoho dne přijde David domů a jeho dcera i hospodyně jsou pryč. Vzápětí ho kontaktuje jistý pan White a sdělí mu, že má jeho dceru. Ta prý zemře, pokud pacient, kterého má za 63 hodin operovat, zůstane naživu. Když si David uvědomí, kdo je oním pacientem, polije ho hrůza. Jde totiž o prezidenta Spojených států.
Jakmile se dveře zavřely, prezident se sesunul na židli, na níž jsem ještě před několika minutami seděl já, a začal si masírovat spánky. Vrásky kolem jeho pevně zavřených očí byly jako dva obrovské mrtvé stromy v jeho obvykle klidné tmavé tváři.
Pacient
Julia je neznámo kde a David se musí rozhodnout, kdo zemře. Pacient, nebo Julia? Možná nezemře nikdo, to by však musel David vymyslet plán, který by bylo pod Whiteovým dohledem a bez možnosti kontaktovat policii, enormně těžké uskutečnit. Musí si najít spojence, jenže může vůbec někomu důvěřovat? Nyní David sedí v cele smrti a začíná vyprávět svůj neuvěřitelný příběh…
V tu chvíli jsem potřeboval obejmout stejně jako Julia, když se rozbil její milovaný hrnek.
Verdikt
Nebudu se příliš rozepisovat. Není to totiž potřeba, protože na vyjádření mých pocitů stačí jen pár slov. Kniha Pacient je perfektní, lehkým perem psaný thriller, který je plný napětí a zvratů. Výborně se čte, a přitom není nijak povrchní. Nebudete jenom hltat děj, ale přinutí vás se občas nad některými věcmi, třeba sami nad sebou, i zamyslet. Moc se mi líbila postava Davida Evanse, který mi byl svým smyslem pro humor, upřímností a pokorou velmi sympatický. Kromě toho také svým přirozeným chováním a tím, že ze sebe nedělá žádného superhrdinu - ačkoliv jím vlastně po celou dobu je. Díky němu jsem si navíc uvědomila jednu věc. Že v momentě, kdy začneme myslet v první řadě na druhé, a podle toho také konat, se můžeme stát hrdiny úplně všichni.
Na závěr musím konstatovat, že talentovaný autor Juan Gómez-Jurado opět potvrdil mojí oblibu španělských spisovatelů, kteří mě zatím ještě nikdy nezklamali. Píší emotivně a volí znepokojivá témata, což je to, co v knihách vyhledávám nejraději.
Jaroslav Fiedor, praporčík, palubní střelec vrtulníku a zdravotník, se v strhujícím knižním rozhovoru vedeném Pavlem Hénikem podělil o své zážitky z misí v Bosně, Kosovu a Afghánistánu, o své cestě od klukovského snu k tvrdé realitě.
Pacient
