RECENZE: Poslední opuštěná dívka – Každý má nějakou minulost, někdo ji ale schovává lépe než jiní…

Myslím však, že to, jak se chováme k jednomu člověku, tak se chováme k celému světu a tak se chováme i sami k sobě.

Příběh

Hlavní hrdinkou je spisovatelka Wren, ráda o sobě říká, že je poslední analogový člověk v digitálním světě. Přesto žije v New Yorku, kde vlastní útulný dům, který prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Její nejlepší přítelkyně Jax, živelná a svérázná, Wren doporučí aplikaci na randění. A protože sama musí uznat, že se poslední dobou příliš nebaví a měla by si „vyhodit z kopýtka“ seznámí se na Torchi s pár muži. A mezi nimi je i Adam. Není to typický fešák, má velký křivý nos, havraní vlasy a tak nějak moc černé hluboké oči, svým způsobem je temný a nečitelný. Ale z nějakého důvodu jeho temnota a tajemství Wren přitahují.

Začnou spolu randit, vidí se každý den, přespávají u sebe a mají báječný sex. Nemohlo by to být lepší. Po třech měsících Adam nepřijde do restaurace na večeři. Když se ho Wren snaží zastihnout doma, zjistí, že žádné doma není. Adamův byt je airbnb a už v něm bydlí někdo jiný. Jeho zmizení je víc než prapodivné a hlavní hrdinka začíná mít pocit, že nějak úzce souvisí s její minulostí, kterou si přála pohřbít velmi hluboko.

Bohužel Wren není z těch holek, co se prostě smíří s tím, že je někdo opustil bez vysvětlení, vydá se po Adamovi pátrat na vlastní pěst, protože má spoustu otázek. Stejně, jako soukromý detektiv, který ji velmi brzy navštíví. A zdá se, že oba hledají stejný „přízrak“…

Existují různé druhy zrůd. Různí lidé způsobují různé druhy bolesti.

Kniha Poslední opuštěná dívka

Verdikt

Na téhle knize je tolik skvělých věcí, které bych vypíchla, ale nerada bych vyzradila byť jen část zápletky. Občas se mi stává, že mi je hlavní hrdinka protivná, to určitě každý z nás zná. Ale Wren mě oslovila, její povaha si mě získala a já jí strašně fandila a naprosto jí rozuměla. Není to žádná „žena v nesnázích“ velmi dobře se o sebe dokáže postarat, a přesto z ní vyzařuje jakási laskavost a něžnost. A taky temnota.

Musím také zmínit autorčin rukopis, který mi byl od začátku sympatický, a začetla jsem se od první strany. Retrospektivní části byly přehledné a čtivé stejně, jako hlavní příběh. A až na malý detail v závěru, který se mi nelíbil, byla kniha naprosto perfektní. Popravdě jsem o ní přemýšlela ještě hodně dní po té, co jsem ji přečetla. Něco ve mně zanechala, a to správně napsané knihy dělají.

Hodnocení: 95 %