RECENZE: Poznej a důvěřuj

Tylda kromě studia dobrovolničí v centru pro bezdomovce a ve volných chvílích obráží všechny londýnské party a navazuje povrchní známosti. Se vztahy s muži totiž nadobro skoncovala a je přesvědčená, že city do jejího života nepatří. Když se její nejlepší kamarádka Briony zamiluje do studenta umění Anthonyho, snaží se jí Matylda dokázat, že Tony její city neopětuje. Briony si nedá říct, a tak se Tylda vydá za Anthonym a uzavře s ním dohodu: když nechá kamarádku být, může Matyldu namalovat nahou.

Chvíle strávené v ateliéru v Tyldě vyvolají bolestivé vzpomínky a probudí její potlačovanou lásku k umění. Umění však není to jediné, k čemu chová hluboké city. Z původně obchodní transakce mezi mladou dívkou a studentem umění se začíná stávat něco víc, avšak na základě předchozích zkušeností se dvojice veškerým emocím brání. Navíc je tu pořád Briony, Matyldě nejbližší osoba… Podaří se hlavním hrdinům všechny překážky překonat?

Verdikt

Konečně jsem se dočkali druhého dílu z další skvělé série! A stejně, jako Leť & zapomeň, bylo i Poznej & důvěřuj neskutečnou emocionální jízdou. Kniha byla čtivá, psaná ze dvou úhlů pohledu, plná napětí a emocí. Domnívám se, že o mladé německé autorce Neně Tramountani v budoucnu ještě určitě uslyšíme! Nejen, že má skvělý cit pro přenesení emocí na čtenáře, její postavy jsou reálné a lehce se s nimi ztotožníte, také umí krásně pracovat se slovy a její příběhy jsou jedinečné.

Proklínal jsem se za to, že jsem s ní nehrál, že jsem prostě nepřijal její mlčení a odstup. Ale ta šaškárna byla o to nesnesitelnější, že mi umožnila krátce nahlédnout do svého nitra. Jak uvolněně tančila! A pak ta věc se skicákem. Všechno najednou dávalo smysl a já už nemohl předstírat, že mě zajímá jen jako múza. Chtěl jsem, ne, potřeboval jsem vědět víc a na chvíli jsem zapomněl, co se stane, když se člověk příliš přiblíží k někomu, kdo si celý svůj dosavadní život držel lidi od těla. V chatu si dodala odvahu být upřímná, ale možná už ta chvíle minula. V minulosti jsem to s Noahem dost často zažil velmi podobně. Viděl jsem, jak se rychle vrací ke starým zvykům, protože pravda byla příliš děsivá.

Poznej a důvěřuj

Autorka se mi námětem do noty trefila hned v prvním díle – redakční prostředí mi je totiž ze všeho nejbližší. Z toho důvodu jsem očekávala, že oblast umělecké scény a kreslení mi moc sedět nebude. Nakonec jsem však byla příjemně překvapená. Nahlédla jsem do duše umělce, zjistila jsem, jak náročné je, se v této branži prosadit, a během procházky po jednom z věhlasných londýnských muzeí jsem se dozvěděla i zajímavosti o několika známých obrazech.

Anthony se mi líbil již v úvodním díle. O svém zalíbení v jeho charakteru jsem se v Poznej & důvěřuj jen utvrdila – celým románem prostupovala jeho citlivost a empatie. Naopak Matylda mě, hlavně zezačátku, hodně štvala. Nejen, že byla své nejlepší kamarádce neustále v patách, ona za ni i jednala. Její chování bylo až moc vlezlé a pro mě hodně za hranou. Překvapilo mě, že jakožto studentka psychologie si vůbec neuvědomovala, že každý si musí všechny emoce prožít sám (byť jsou negativní) a ona svou zkušenost s muži nemůže přenášet na druhé. Sice jsem její chování chápala, ale na rozdíl od Liv, hlavní hrdinky prvního dílu, se jí nepodařilo si mě úplně získat.

Co víc dodat? Až na Matyldu, která mi nebyla příliš sympatická, nemám knize co vytknout. Kromě výše uvedeného se mi na obou dílech série moc líbí, že všichni hlavní hrdinové se věnují něčemu kreativnímu. Liv a Noah byli zapálení spisovatelé. Tony a Matylda zase milují kreslení. Co nás asi čeká ve třetím díle? Něco mi říká, že to bude příběh Briony, studentky herectví. A myslím, že se rozhodně máme na co těšit!