Starému kontinentu se přihodilo něco ošklivého. Kdysi pestré místo, ideální k životu, se někde na cestě proměnilo v černobílý prostor utápějící se ve zmaru a špíně. Zůstal pouze Střed, ve kterém se sjednotili vyvolení a Okraje, kam patříme my ostatní, novodobý národ plebejců. Jsem deprimovaný, prázdný a paralyzovaný strachem pokaždé, když se musím pohybovat ulicemi. Cítím se bezbranný a nechráněný. Každý den se budím se stejnou otázkou na rtech. Vyjde zítra ráno nad Evropou ještě slunce?
Každý v Metropoli Evropa má v sobě prázdnotu, kterou se snaží zaplnit. Někdo bojem s bezprávím jako bývalý policajt Richter, někdo hraním her jako streamerka Cilka. A někdo službou jiným. Rebeka vždycky chtěla pomáhat lidem a...
Sevřela si spánky. Cosi puklo, jako by se otevřela rána, ze které se vyvalil hnis. A hlavu jí zaplnily vzpomínky. Skutečné vzpomínky...
Příjezd do Metropole
Chtěl bych vám představit dvě ženy, ale předtím než tak učiním, přidám pár slov o tom, kde se nacházíme. Koncept národních států přestal fungovat a Evropská unie se posunula do další úrovně integrace. Budoucnost dala zelenou vzniku Spojených států Evropských a světlo světa spatřila Metropole, obří evropské megaměsto.
Jmenuje se Mun Sang a slehla se po ní zem. Jako by asiatku s modrým pruhem ve vlasech vlastně ani nikdo nepostrádal. Rebeka se přistěhovala do Metropole nedávno. Jediným hezkým prvkem v tomto nesmyslně obřím a špinavém městě je Cilka, její spolubydlící a kamarádka v jednom. Jednoho dne navštíví Rebeku podivný, vystrašený, chlápek, kterému se ztratila manželka a zdá se, že právě ona je ta, co by ji mohla nalézt. Ptáte se, proč zrovna ona? Ukáže se totiž, že Mun Sang i Rebeka patří mezi tzv. Empaty, lidi schopné cítit, ovlivňovat a mazat myšlenky ostatních. Metropole vyjeví naplno svou zkaženou tvář.
Dotyky ustaly. Myšlenky se odplazily. Zbyl jen pocit hnusu. Klopýtavě zahnula za roh, zastavila se a opřela se o stěnu. Třásla se...
Uváznutí v ošklivosti
Tak tahle vize byla pekelně depresivní. Skoro jako by mi při čtení šeptali do ouška Jehovisté svůj příběh o zkaženosti lidstva, a neustále opakovali větu: však mi jsme vám to říkali. Po několika návštěvách psychologa, jsem se rozhodl dát světu ještě šanci a pokračovat ve čtení. Prázdnoprázdná prázdnota se stala mým denním chlebem.
Po krátké počáteční zmatenosti nabere příběh konkrétní směr a tempo. Myšlenka existence Empatů mě tolik nešokovala, ale byl jsem zaujat představou emocí, které nabírají konkétních obrysů a lze je vnímat ve fyzickém světě, jako jakési abstraktní bytosti, které se u každého člověka vyjevují pokaždé jinak, a pokaždé nějakým znepokojujícím způsobem. Pěkně to zapadalo do té, skoro až beznadějné atmosféry, které se příběh zuby nehty držel.
Kolonialismus možná v uplynulých stoletích odumřel, Evropa však pod svou sjednocenou hlavičkou pořád dělala totéž, co kdysi – vysávala všechny a všechno jako morek z kostí...
Rozloučení s kapkou světla
Beznaděj pokračuje i společně s hlavními postavami, které vám také zrovna neprozáří den. Ba naopak vás přikryjí temnotou těžkou jako duchna vaší babičky. Jak Richter, tak i podivný milovník kostek zvaný Gambler, měli obří potenciál, který ale nebyl tak docela využit. U Richtera to bylo o něco lepší, autorka mi dala malou šanci se podívat do zákulisí jeho života, tedy spíše jakési malé střipky, které naznačili minulost a objasnily jeho jednání. Co se ale týče Gamblera, tam zůstaly dveře zavřené. Vidíme jeho zvrácenou mysl a prapodivné chování, ale o jeho motivacích není nikde ani čárka, vůbec nic. Ve výsledku jsem jeho charakter vnímal jaksi ploše, nepříliš zajímavě, skoro až nemastně neslaně. Kapička naděje se propadla do tmy a byla pohlcena společně se zkaženou Evropou. Možná nebude od věci si sjednat další návštěvu u psychologa. Držte mi palce. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.
A Oliver Blackwood je dokonalý kandidát na falešného přítele. Co se stane, když falešný vztah začne působit jako skutečný? Kandidát na přítele je nová queer romance s pořádnou dávkou britského humoru.
