RECENZE: Překročit všechny hranice

S některými tituly je opravdu těžké pořízení a jejich hodnocení ještě těžší, protože když je dočtete nejste vůbec schopni říct, jestli se jedná o dobrý, či špatný kousek. Takže milé čtenářstvo, pojďme si představit toto dílo trochu více, snad se nakonec z této šedé, recenzní zóny dostanu a doberu se nějakého, závěrečného zhodnocení.

Utkvěl pohledem v prázdnu a všechno pohltila temnota, až na proužek světla na betonové podlaze, který zářil jako měsíc na vodě...

O čem kniha „Překročit všechny hranice“ vypráví?

Příběh se točí okolo dvou hlavních postav, Maddie a Iana, a to rovnou ve třech časových liniích, mezi kterými se nepravidelně přeskakuje. Nejdříve to působí chaoticky, ale jakmile si na tu „časovou teleportaci“ zvyknete, zjistíte že je v tom určitá logika a přestane to na vás působit rušivě. Jedna časová linka se věnuje přítomnosti, která se nachází v roce 2016. Maddie a Ian jsou manželé a mají syna Charlieho. Policistka Diana slouží noční službu jejíž klidný průběh naruší telefonát, ve kterém zoufalá Maddie prosí o pomoc a po několika vteřinách, za zvuku dětského pláče, hovor ukončí. Diana informuje kolegy a vyráží na adresu Lincoln street 2240, do domu Maddie a Iana, kde se stává svědkem rodinné tragédie. Druhá časová linka začíná 12 týdnů před Maddiiným telefonátem na policii a popisuje souvislosti, díky kterým k oné tragédii došlo. A konečně, poslední časová linka začíná v roce 2001 a ukazuje nám jak se Maddie a Ian seznámili.

Poslouchala jsem troubení aut a dívčí smích odněkud zezdola. Byla to symfonie a procitnutí. Byl to život sám, děl se tady a děl se mě...

Ačkoliv se to nemusí na první pohled zdát, Maddie a Ian jsou si dost podobní, oba se totiž cítí na nebezpečných místech, jako ryba ve vodě. Píše se rok 2001 a na Balkáně zuří boje. Mladičká Madeline má cestování ze všeho nejraději a když je místo ve kterém se zrovna nachází, co nejdále od rodného Kansasu, tím lépe. Nejvíce jí učaruje východní Evropa a v ní Bulharsko, země, která má od blahobytu daleko, ale i přesto dokáže nabídnout spoustu krásy. Ian je ostřílený voják a žoldák, a tak není divu, že ho Maddie potká zrovna na místě, jakým je Bulharsko. Láska na první pohled to zrovna není, ale čím více se poznávají, tím více jeden druhému propadávají, a když už to vypadá, že by si mohli něco začít, okolnosti je rozdělí a znovu se mají setkat až za devět dlouhých let.

Z dálky zaslechl další výbuch. Znovu pohlédl na džíp a pomyslel si: jestli mám umřít, tak si ještě zakouřím...

Recenze

I když jsou Maddie a Ian hlavními postavami, Maddie dostává daleko více prostoru než Ian a to mě dost mrzelo, protože jeho charakter byl tak zajímavý, že by si to zasloužil. Těch několik kapitol vyprávěných právě z Ianova pohledu, jsem si neskutečně užíval. Ze začátku mi dělalo problém se pořádně začíst, jelikož se mi to zdálo tak nějak vlažně napsané, ale když o tom teď uvažuji, možná to byl úmysl, protože poslední třetina knihy je šokující a rozuzlení celého příběhu mě dokonale posadilo na zadek.

A závěrem se dostáváme k problému, o kterém jsem psal v úvodu, tedy nejasné hodnocení. Na jednu stránku tu máme části, které mě spíše nudily a některé mi ani nedávaly moc smysl, na stranu druhou zajímavá poslední část příběhu a velice překvapivé a vynikající zakončení, které vysvětlilo ty části, které jsem nechápal. Když sečtu plusy a mínusy, pořád mi z toho vychází slušně napsané psychologické drama, se zajímavě vykreslenými charaktery a pěkným příběhem.