RECENZE: Přes práh aneb I starý morous má nárok na štěstí

Když jsem zjistila, že se jedná o příběh odehrávající se v Olomouci, velmi jsem se na něj a popis jeho reálií těšila, protože ač jsem tam byla jen jednou, to město jsem si zamilovala. Proto jsem byla zklamaná, když jediný popis Olomouce sestával ze sídliště, křoví a hromady odpadků. Chápu ale, že kulisy města pro příběh nejsou důležité a skutečnost, že tento příběh se vlastně může odehrávat úplně kdekoli je nakonec vlastně docela hezká.

Příběh

Hlavní hrdinka Amálka je neuvěřitelně umanutá holčička, takže když si něco vezme do hlavy, jen tak se nevzdá. Tentokrát si usmyslela, že se spřátelí s nerudným důchodcem Filipem, který bydlí v bytě pod nimi. A vůbec jí netrápí, že celý panelák se Filipovi vyhýbá obloukem, protože působí, jako kdyby pod jeho smrtícím pohledem hynuly květiny a umírala koťátka.

Ani Filip Galvan, který si libuje ve své samotě, není z Amálie a jejích neustálých pokusů o sblížení právě nadšený a dává to, občas velmi nevybíravě, najevo. Toto přetahování mezi dvěma hlavními postavami vytváří několik velmi humorných situací a velmi mě baví fakt, že chudák důchodce Filip je na nervy už jen ze stylu Amáliina oblékání.

Součástí potyček Amálie a Filipa je samozřejmě také Amáliin kocour Olly, kterému autorka dala hlas v podobě myšlenek, kterými komentuje celé dění. I on je tak zdrojem několika velmi vtipných scén.

Trochu mě děsí představa, až jednou budu zahořklá stará čarodějnice, že si mě také vyhlídne nějaké takové vlezle přátelské dítě… Na druhou stranu je pravda, že Amálie i Russel z pohádky Vzhůru do oblak se oba zaměřili na mužskou část důchodové populace, tudíž mám pravděpodobně ještě naději na klidné stáří.

Příběh se ale také dotýká vážnějších témat, jako je například rodič samoživitel, který se musí ideálně rozpůlit, aby mohl vydělat dostatek peněz na nájem a základní potraviny, a ještě k tomu se postaral o domácnost i dítě samotné.

Velkým tématem je stáří, osamělost a smutek, které se s tímto obdobím můžou pojit. Zajímavé je také zobrazení několika způsobů, jak se s tím snaží postavy vypořádat, protože Filip není jediná postava důchodového věku, které se Amálie přimotá do života. Například taková paní Zbloudilá se se svou osamělostí nehodlá jen tak smířit.

Dalším velkým tématem jsou mezilidské vztahy obecně. V každé rodině se nachází vztah, který by potřeboval dořešit, posílit nebo obnovit. To nejlepší a vlastně nejjednodušší, co pro to můžeme my sami udělat, je komunikovat spolu, protože pak zbytečně přicházíme o čas s našimi milovanými. A to je asi to největší poselství, které jsem si z knihy odnesla.

Přes práh je příběh převážně plný humoru, naděje, lásky a přátelství, a troufám si tvrdit, že si najde své čtenáře ve všech věkových kategoriích. Myslím si, že zejména by si jej mohli zamilovat právě naši starší rodiče a prarodiče, kteří se sami potýkají s odvrácenou stranou stáří a hodila by se jim špetka naděje a povzbuzení.

Hodnocení: 85 %